Máme tady začátek školního roku, který bude všechno, jen ne jako ty předchozí. Jestli najdeme shodu na jednom typu investice, která má sice dlouhou, ale jasnou pozitivní návratnost, pak je to vzdělávání vlastních dětí. Země, která má dobré školy na všech úrovních, od těch mateřských až po výzkumné univerzity, může aspirovat na nějaké solidní postavení v globální soutěži. A naopak neexistuje jediná, která by dlouhodobě uspěla bez nich.

Před nějakými deseti lety i velmi respektovaní pedagogové mohli zpražit nadšení pro distanční výuku po internetu poukazem na to, že nedovede nikdy přímý kontakt vyučujícího s žákem nahradit.

Jasně že ne, ale teď holt pandemie otestovala, nakolik se vzdělávací systémy dovedou vypořádat se zavřenými školami, a nic lepšího než online výuka a individuální konzultace k dispozici často nejsou. Hned dva články v tomto vydání týdeníku Hrotu řeší, jak se s klesajícím počtem studentů, nejen kvůli koronaviru, potýkají vysoké školy, které žijí ze školného.

Když fakticky platíte za celoživotní zkušenost a sociální vazby získané studiem daleko od rodičů, často v cizí zemi, ve vysokoškolském kampusu, pak je velmi rozumný důvod ptát se, proč máte platit stejné peníze za výuku, když to už součástí „vzdělávacího balíčku“ není.

Koneckonců, ekonom řekne, že fixní náklad na zřízení onlinové výuky je velký, ale marginální náklad na každého dalšího studenta, který se kouká na vaše přednášky, je blízký nule. Tak aspoň nějakou „slevičku“ by to chtělo, ale univerzity na to nejsou zařízeny. Bude konsolidace.

Moc se mi líbí rozhovory s podnikateli, kteří postavili z ničeho úspěšné firmy. Tento je o dveřích a člověk by nevěřil, jak subtilně diferencovaný a „vymazlený“ produkt to dovede být a kolik softwaru vyžaduje, abyste byli v oboru fakt dobří.

Když jde o miliardy a podíly na trhu, mají právníci žně - a letošní podzim bude fenomenální zkouškou Českého telekomunikačního úřadu, zda svoje představy o soutěži na 5G sítě dovede obhájit. Toto téma s námi sledujte průběžně, neboť jde o hodně, mimo jiné i nejbohatšímu z Čechů, který nemá ve zvyku se vzdávat.

Meliorace měla znamenat zlepšování úrodnosti půdy, ale dopadlo to jako obvykle, řečeno s nebožtíkem Viktorem Černomyrdinem. Dnes bychom rádi napravili minulé dědictví, ale jednoduché to není, archivy jsou nekompletní a pamětníci v urnových polích. Tohle bude buď odpudivě drahé, anebo „jenom“ velmi drahé, jak se v Hrotu dočtete.

Češi v Chicagu bývali jednou z nejsilnějších menšin, vyhnáni domácí bídou a taženi příležitostí. Předchozí migrační vlny se téměř dokonale asimilovaly, přesto zájem o výuku češtiny v poslední době stoupá, zejména u přistěhovalců z „devadesátkové vlny“. „Dneska učíme děti rodičů, kteří vážně dbají na to, aby zvládaly mluvnici. Počítají s tím, že se mohou vrátit domů.“ To je pro mě to nejsilnější sdělení. Když ho pustíte přes dekodér, vychází z něj, že Amerika fakt není, co bývala, a že se v Česku žije dobře.

Užijme si zbytek léta, začněme poklidně znovu nosit roušky a všechno zvažme a spočítejme.