Dvoustranný diplomatický spor spojený se vzájemným vyhoštěním lidí z ambasád je pro každého běžného ministra zahraničí velmi citlivá věc. Pro Sergeje Lavrova, jenž stojí v čele ruské diplomacie již sedmnáctý rok, to však je denní chléb. Šéfuje čtvrté největší síti zahraničních postů na světě (více mají jen Čína, USA a Francie). Podle australského Lowy Institutu má Rusko ve 145 zemích 242 takových postů, z toho 143 ambasád, 87 konzulátů a 12 dalších misí.

Je to také síť, jež zachytává první otřesy dvoustranných vztahů Ruska, které jsou často následkem jednotlivých kroků zahraniční politiky Kremlu. Její příznivci i odpůrci se snadno shodnou v tom, že je to politika výrazná a razantní – a právě tak vypadají i diplomatické střety, k nimž má sklon vést.

Když proto čeští politici minulý týden oznámili, že v reakci na výbuch vrbětického zbrojního skladu vyhostí z pražské ambasády 18 ruských diplomatů a zaměstnanců, byla to pro Lavrova a spol. rutinní práce. (Alespoň po formální stránce; fakt, že jejich reciproční opatření postihlo v Moskvě dvacet Čechů namísto očekávaných osmnácti, naznačuje jistý podíl emocí – ale to sem nepatří.)

Daniel Deyl

Tou dobou totiž na ruském „zamini“ řešili – či právě dořešili – také vyhoštění amerických, italských, bulharských a ukrajinských diplomatů. Kromě toho se Česku dostalo minulý týden jisté podpory ze zahraničí.

Diplomatické vztahy s Ruskem jsou zkrátka dobrodružné. Následuje přehled těch nejčerstvějších událostí (plus těch nejšťavnatějších z doby Putinovy vlády).

Duben 2021 – USA (volby)

V půli dubna oznámil Bílý dům, že vyhostí deset ruských diplomatů a zavede nové kolo cílených ekonomických sankcí proti ruským jednotlivcům v reakci na kyberútoky na federální úřady a ruskou snahu ovlivnit výsledky prezidentských voleb (obojí 2020). Američané obě aktivity poprvé výslovně připsali ruským tajným službám. Minulý týden Rusové oznámili reciproční vyhoštění deseti diplomatů z Moskvy.

Duben 2021 – Ukrajina (špionáž)

Ruské úřady zatkly ukrajinského konzula v Sankt-Petěrburgu Alexandra Sosoňjuka, o němž tvrdily, že jej „přistihly při činu“, když se snažil získat „citlivé informace“. Kyjev toto tvrzení nijak nerozporoval, ale řekl, že zatčení bylo nezákonné; okamžitě slíbil odvetu v podobě vyhoštění jednoho vysoce postaveného ruského diplomata ze země.

Březen 2021 – Itálie (špionáž)

Řím vyhostil dva ruské diplomaty v reakci na zprávu, že zaměstnanec úřadu tamního ruského vojenského atašé byl přistižen, jak přebírá tajné materiály od důstojníka italského válečného námořnictva výměnou za peníze v hotovosti. Italská vláda později vydala prohlášení, že řečený důstojník byl zatčen a obviněn, zatímco ruský špion a jeho nadřízený byli z Itálie vypovězeni. Moskva reagovala recipročním vyhoštěním dvou italských diplomatů.

Březen 2021 – Bulharsko (volby, špionáž)

Těsně před bulharskými parlamentními volbami (4. dubna) oznámila tamní prokuratura, že odkryla ruskou špionážní síť, do níž bylo zapleteno několik zaměstnanců bulharského ministerstva obrany (včetně nejméně tří dosud aktivních zaměstnanců). Do Ruska měli všichni dodávat citlivé informace o Bulharsku, Severoatlantické alianci a Evropské unii. Vyhoštěni byli první a druhý tajemník ruské ambasády v zemi, Maxim Ribkin a Alexandr Zinkin. Ruský zájem o Bulharsko zintenzivněl v roce 2019, kdy se Sofie rozhodla nakoupit americké vojenské letouny F-16.

Únor 2021 – Německo, Polsko, Švédsko (protesty na podporu Alexeje Navalného)

Kreml nechal z Moskvy vyhostit po jedné „osobě z ambasády“ Švédska, Polska a Německa poté, co se velvyslanci z těchto zemí (nebo jejich podřízení) zúčastnili protestů na podporu perzekvovaného ruského disidenta Alexeje Navalného. Švédové a Němci ve velmi podobných prohlášeních uvedli, že jejich diplomaté v rámci zákona konali svoji povinnost, jež jim velí situaci v Rusku monitorovat. Všechny řečené země také vyhostily po jedné osobě z ruských ambasád na svém území (což znamená, že dotyční mohli, ale nemuseli mít diplomatický status).

2020 – otrava Alexeje Navalného

Když ve druhé půli srpna v letadle Navalnyj málem zemřel a později se prokázalo, že jej chtěla otrávit FSB (důkaz přinesl Navalnyj sám, když telefonicky vyzpovídal člověka, jenž měl podání jedu novičok na starost), vyvolalo to v zahraničí ostrou reakci. Francouzský prezident Emmanuel Macron nabídl Navalnému a jeho rodině „jakoukoli pomoc, léčbu, azyl či ochranu“. Německá spolková kancléřka Angela Merkelová řekla, že je třeba uvažovat o cílených sankcích vůči pachatelům. Náměstek amerického ministra zahraničí Stephen Biegun se nechal slyšet, že pokud se Navalného otrávení potvrdí, mohou Američané přijmout opatření tvrdší, než jaká přijali v reakci na ruské pokusy o ovlivňování amerických voleb. Diplomaté tentokrát tam a zpět necestovali – i proto, že se Navalnyj relativně rychle zotavil a odjel se domů nechat zatknout.

2018 – Incident v Kerčské úžině

V listopadu roku 2018 bránilo ruské loďstvo třem lodím ukrajinského válečného námořnictva v průjezdu Kerčskou úžinou mezi Krymem (již de facto pod ruskou kontrolou) a Ruskem. V průběhu akce se dvě ruské lodě srazily. Když se ukrajinské lodě otočily a jely zpět, Rusové je již v mezinárodních vodách ostřelovali. OSN, Evropská unie a Mezinárodní tribunál pro námořní právo a mnoho zemí v čele s Ukrajinou kladly incident za vinu Rusku. EU, Kanada a USA o čtvrt roku později v reakci na kerčský incident zostřily protiruské sankce.

2018 – otrava Skripalových

V březnu 2018 v britském Salisbury téměř zemřeli na následky otravy novičokem Sergej Skripal, někdejší agent FSB, a jeho dcera Julija. Útok měla na svědomí tatáž jednotka GRU jako ta vrbětická. Ministerská předsedkyně Theresa Mayová v reakci na to vyhostila 23 ruských diplomatů (z celkových 58). Solidaritu s Brity tehdy stejným krokem vyjádřilo 28 zemí (nejvýrazněji Američané, kteří vypověděli diplomatů šedesát; Česko vyhostilo tři). Celkem takto během měsíce cestovalo zpět do Ruska 153 diplomatů. Podle tohoto kritéria to byla nejrozsáhlejší mírová diplomatická reakce vůči jedné zemi v dějinách.

2017 – USA (Krym, volby)

V reakci na sankce, jimiž Američané trestali ruské pokusy ovlivnit prezidentské volby v roce 2016 (plus ruskou anexi Krymu), vyhlásil Vladimir Putin, že Washington musí zredukovat svůj diplomatický sbor v Rusku o 755 lidí. To je zřejmě největší taková jednorázová akce svého druhu.

Tím samozřejmě výčet ruských diplomatických rozmíšek nekončí. V roce 2015 pozvedl obočí všech zúčastněných razantní vstup Ruska do syrské války; rok předtím upoutali Rusové pozornost sestřelením malajsijského letadla nad Ukrajinou (a následnou snahou to zatlouci), a především anexí Krymu a invazí na východ Ukrajiny. Poslední dvě měly za následek (většinou dosud platné) ekonomické sankce vůči Rusku. Reakce na předcházející podobné incidenty, jako byla otrava někdejšího agenta FSB Alexandra Litviněnka radioaktivním poloniem v Británii a invaze do Gruzie, zůstaly v rovině opatrných verbálních odsudků.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.