Počátkem prosince 2010 zatelefonoval majitel instalační firmy S. P. inženýrovi V. H., aby mu sdělil, že na stavbě solární elektrárny v Radvanicích na Přerovsku aktuálně není dokončeno propojení „solarflexů“ s asi dvacítkou střídačů. Zdroj o výkonu 2,3 megawattu tam v době vrcholícího solárního boomu stavěla skupina Photon Energy, dnes jedna z největší solárních společností v Česku s mezinárodním přesahem. Stejně jako mnoho dalších investorů do fotovoltaiky chtěla i ona dokončit elektrárnu ještě před koncem roku, a dosáhnout tak na příznivé výkupní ceny pro rok 2010.

O to zásadnější tehdejší sdělení S. P. bylo. Nepřipojení střídačů by totiž znamenalo, že elektrárna není dokončena. Zdroj přitom tou dobou už několik dní disponoval revizní zprávou, která mu otevírala cestu pro včasné udělení licence, a tedy i k lukrativním výkupním cenám. V. H. proto zprávu od stavitele sepsal a přeposlal e-mailem projektovému manažerovi P. D., který na stavbu Radvanic dohlížel.

Právě předmětný e-mail posloužil o několik let později jako jeden z hlavních důkazů obžaloby proti P. D. a reviznímu technikovi S. K. Ti se předložením nepravdivých dokumentů a zamlčením některých skutečností měli dopustit podvodu, který by státu i spotřebitelům elektřiny způsobil škodu ve výši 636 milionů korun na rozdílu mezi výkupními cenami v obou letech.

Loni v říjnu však Vrchní soud v Olomouci P. D. definitivně očistil. Revizák S. K. byl zproštěn obžaloby už o rok dříve. Prakticky všichni svědkové i listinné důkazy totiž prokázali, že elektrárna byla opravdu hotová včas. Proti mluvil jen poněkud nedbale vedený stavební deník, jehož autor navíc přiznal, že do něj zapisoval pracovní aktivitu i pro dny, kdy se už v Radvanicích dávno nepracovalo. Potřeboval prý podklady pro faktury.

Jak tedy informace o nepřipojených střídačích vznikla? Podle soudu mohlo v šumu telefonického hovoru dojít k záměně solarflexů se solarfixy, tedy optickými kabely, jejichž nepřipojení však nemá na rozdíl od solarflexů na funkčnost elektrárny prakticky žádný vliv. Tato mylná a s ohledem na další okolnosti nelogická informace se pak šířila dál, až se jí chytla i obžaloba.

Po letech rozsáhlého vyšetřování a soudních oplétaček tak jedna z kauz „solárního tunelu“, který podle politiků připravil rozpočet a spotřebitele elektřiny o více než půl bilionu korun, skončila pro stát blamáží. Aktuálně přitom vláda a poslanci prostřednictvím kontroverzní novely zákona o podporovaných zdrojích energie už poněkolikáté zkoušejí solárníky za starý hřích solárního boomu ztrestat. Je proto dobré si připomenout, jak se to dařilo doposud.

Od čtyř let do sedmi a půl roku

Týdeník Hrot analyzoval na základě anonymizovaných rozsudků i výpovědí aktérů dvě desítky solárních kauz. Výčet nemá ambici na úplnost. Jednotlivými případy se v průběhu let zabývaly občanskoprávní i trestní soudy, po vlastní linii vytáhla proti solárním baronům také třeba Státní energetická inspekce (SEI). Shromáždit kompletní přehled by bylo mimořádně složité i časově náročné. Pokud však jde o trestní kauzy, shodují se hlasy ze solární branže, státní správy i advokáti, kteří se problematikou zabývají, že počet případů se velmi blíží celkovému součtu.

Vedle dvou pracovníků z Radvanic soudy úplně zprostily obžaloby sedm lidí. Mezi nimi třeba i bývalou šéfku Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alenu Vitáskovou, která byla jednou z obžalovaných ve známé kauze týkající se synů průmyslníka Zdeňka Zemka. Zdeněk Zemek mladší a Alexandr Zemek jsou pak dvěma z celkem 24 lidí, které už soudy stihly pravomocně i nepravomocně odsoudit k nepodmíněným trestům. Šest let a devět měsíců vězení pro oba bratry patří k těm přísnějším trestům. Aktéři solárních kauz mají ve vězení strávit od čtyř let do sedmi a půl roku. Dalších osmnáct lidí pak odešlo od soudů s tresty podmíněnými. Je to málo, nebo hodně? Připomeňme, že mezi lety 2009 a 2010 vzrostl počet licencovaných výroben energie ze slunce z šesti na třináct tisíc.

Výsledky dalších jednotek soudů jsou však ještě otevřené, stejně jako několika odvolání. Mezi nimi je třeba právě případ Zdeňka Zemka staršího. Hlavní líčení mělo proběhnout letos v dubnu, jednání však bylo odsunuto. Zemek, který dlouhodobě trpí zdravotními problémy, musel na operaci do Rakouska. Jeho dva syny lze tak považovat za nejprominentnější „úlovky“, jaké se tuzemské solární justici dostaly do spárů.

Jinak si u soudu vyslechly rozsudek v souvislosti se solárním boomem dvě desítky majitelů, šéfů či vysoce postavených manažerů firem. Mezi odsouzenými jsou do té doby zcela bezúhonní podnikatelé i takoví, kteří se už před rokem 2010 nachomýtli k nejrůznějším podezřelým obchodům. Lze narazit i na osoby s historickými vazbami na kontroverzní lobbisty a politiky, takoví se však většinou mezi obžalovanými neocitli a vystupovali maximálně v roli svědků.

Hon na revizáky

Zbylé odsouzené pak tvoří nejrůznější revizní technici, úředníci ERÚ či stavebních úřadů, tedy v zásadě malé ryby. „Nejdříve šli po majitelích a po statutárech. Pak se to ale přelomilo, když zjistili, že v podstatě jednodušší cíl jsou právě revizáci. V určitý moment tedy změnili strategii a začali jít po nejslabším článku,“ je přesvědčen zakladatel skupiny Photon Energy Georg Hotar.

V této souvislosti je třeba si uvědomit, že situace na přelomu roku 2010 a 2011 byla pro investory i úředníky s razítkem mimořádně hektická a v mnohém nepřehledná. Pravidla se měnila za pochodu – co je to dokončená elektrárna, není v podstatě ani dnes zcela vyjasněno – a stejně tak v mnoha případech nebylo jasné, na základě jakých dokumentů měli úředníci elektrárnu odklepnout.

Jsou však i takoví, jako třeba bývalý úředník ERÚ Jan Kourek, odpykávající si aktuálně jeden z nejvyšších, sedmiletých trestů. Kourek figuruje hned v několika kauzách a i Vrchní soud v Olomouci se podivil nad tím, jakou snahu při vydávání licencí opakovaně vyvinul, i když podmínky nebyly prokazatelně splněny. Třeba v případu pětimegawattové elektrárny v Unčíně u Krupky, ve kterém však vystupoval jen jako svědek, měl úředník tužkou na zfalšovaný dokument od stavebního úřadu dopsat, že jeho pravost po telefonu ověřil. Podle pracovníků stavebního úřadu není přitom ověřování čehokoli telefonicky možné.

Tomáš Novák týdeník HROT

Kauza fotovoltaiky v Krupce je vůbec pozoruhodná. Na projektu participovali podnikatelé, jejichž minulost lze označit minimálně za kontroverzní. Před soudem však nakonec stanul jen majitel pozemku a projektový manažer M. M., který se zároveň zodpovídal z podvodu v úplně jiném případu. Soud ho nakonec osvobodil i přesto, že dokumenty pro získání licence byly prokazatelně falešné.

V kanceláři společnosti budující elektránu brali totiž kybernetickou bezpečnost na poměrně lehkou váhu, počítače nebyly nijak zaheslované a přístup k nim měla řada lidí. Soud proto nakonec uznal, že ačkoli padělané dokumenty byly odeslány z e-mailové adresy M. M., ve skutečnosti je mohl poslat do oběhu kdokoli a jejich autora nelze spolehlivě vypátrat. Jedna svědkyně přitom vypovídala natolik nevěrohodně a v rozporu s ostatními zjištěními, že na sebe strhla minimálně podezření.

Falešný papír na hotovou elektrárnu

Za zmínku stojí také třeba okolnosti vzniku elektrárny v Bystřici pod Hostýnem. Podle soudu i v tomto případě revizní technik J. Č. vystavil na zdroj o výkonu 1,3 megawattu zprávu, i když panely nebyly vůbec dodány, natož instalovány. Technik později u soudu tvrdil, že zkontroloval a posvětil jenom některé části elektrárny, revizní zpráva však byla vystavená na celý solární zdroj. V rozdílu mezi výkupními cenami pro roky 2010 a 2011 by si tak majitelé elektrárny přišli během 20 let na 105 milionů korun.

Přesto jak technik, tak obžalovaný investor elektrárny M. V. a zástupce stavitele J. F. odešli nakonec od soudu s relativně mírnými podmíněnými tresty. Soud totiž zohlednil skutečnost, že elektrárna v Bystřici byla navzdory falešné revizní zprávě z listopadu ještě před koncem roku skutečně hotová a plně funkční. Na vyšší podporu by tak měla plný nárok. V chaosu, který tehdy panoval, se tak někteří vynervovaní investoři zřejmě uchylovali k nekalostem, i když to neměli zapotřebí.

Podobné případy nebyly ojediněné. „V předmětných trestních kauzách jsou posuzovány jak případy, kdy je nepochybné, že FVE byly dokončeny ještě v roce 2010, tak případy, kdy patrně došlo k jejich dokončení počátkem roku 2011,“ podivuje se ve svém komentáři čtveřice advokátů Petr Petržílek, Jana Svatoňová, Naděžda Kratochvílová a Pavol Mlej, kteří se solárními kauzami zabývají. Poukazují přitom na to, že při spáchání podvodu je nevyhnutelné, aby pachatel způsobil škodu, což se v podobných případech nestalo.

Panely na dvojí použití

Ale abychom nebyli příliš shovívaví, je také zřejmé, že v mnoha případech k podvodům docházelo. Třeba v případě fotovoltaického parku v Sokolnicích několik svědků potvrdilo, že stavební dělníci odmontovávali panely z jiné, již hotové elektrárny a převáželi je v závěru roku na konstrukci v Sokolnicích, kde je narychlo znovu instalovali. Solárnící chtěli tímto originálním způsobem vyřešit tehdejší fatální nedostatek panelů, a získat tak vyšší podporu na jednu elektrárnu navíc. Podnikatele Pavla Nováka a Václava Šindeláře, stejně jako revizního technika Klementa Konečného za to soud odsoudil k poměrně vysokým nepodmíněným trestům.

S nepodmíněným tresty nakonec odešli od soudu kvůli elektrárně Čekanice i někdejší jednatelé ČEZ Obnovitelné zdroje Libor Kičmer a Oldřich Kožušník. O osudu druhé z „problematických“ elektráren polostátní společnosti ve Vranovské Vsi zatím soudy definitivně nerozhodly. Na Čekanicích je přitom zajímavé, že se případ netýká největšího boomu z přelomu let 2010 a 2011, ale je ještě o rok starší. Tehdy se přitom meziročně podpora nesnižovala tak citelně. Přesto by si podle vyčíslení soudu přišel ČEZ Obnovitelné zdroje v průběhu 20 let provozu neoprávněně na 189 milionů korun.

Podle mluvčího ČEZ Martina Schreiera ERÚ kvůli tomu obnovil „řízení o žádosti o změně rozhodnutí o udělení licence FVE Čekanice“. Úřad tedy po deseti letech od spuštění elektrárny v zásadě rozjel proces, na jehož konci by měl elektrárně přiznat nižší výkupní cenu. Ta může být i nulová. Podle mluvčího ERÚ Michala Keborta totiž úřad vydá licenci nikoli k datu, kdy byla elektrárna skutečně dokončena, ale k datu zahájení obnovy řízení. A v pozdějších letech už stát soláry nijak nepodporoval. To je zřejmě i důvod, proč vlastníci elektráren ve dvou případech požádali o zrušení a následné vydání nové licence sami.

Podle Keborta ERÚ zrušil na základě žalob státního zástupce celkem 11 licencí, v tom jsou i elektrárny Saša–Sun a Zdeněk–Sun bratrů Zemkových, u kterých by mělo být řízení definitivně ukončeno letos. V dalších deseti případech rozjel úřad řízení z vlastní iniciativy, u třech již proces ukončil, u dalších pěti stále probíhá. Ve dvou případech řízení zastavil a čeká na to, jak dopadnou soudy. Další jednotky případů ERÚ sleduje nebo nemá informace, jak trestní kauzy dopadly.

Změna licence a přechod na nižší výkupní cenu by ale měly představovat jen jednu část finančního vyrovnání za solárními kauzami. Druhou je vymožení podpory, která již vlastníkům elektráren byla neoprávněně vyplacena. Mohlo by se jednat minimálně o jednotky miliard.

Třeba ČEZ už kvůli tomu zaplatil pokutu v celkové výši 8,89 milionu korun. Ta se týkala nejen elektrárny Čekanice, ale i solárních parků Bežerovice a Chýnov. V tomto případě však nešlo o vrácení peněz založené na rozhodnutí trestních soudů, ale sankce vyměřená SEI, která postupuje na jiném principu paralelně se soudy a policejními vyšetřovateli.

ČEZ se tím každopádně ocitl v neobvyklé situaci. Na jedné straně je ČEZ Obnovitelné zdroje v roli viníka, zároveň však sesterská společnost ČEZ Distribuce figuruje v jiných kauzách coby instituce odpovědná za vyplácení podpory na straně poškozených. A soudy přitom ve svých rozhodnutích odkazovaly na distribučku, aby podporu vymohla po majitelích elektráren v občanskoprávních sporech. Zda se tak někdy stalo, není známo, společnost na tyto dotazy neodpověděla. Podle hlasů ze státní správy by však záležitost mělo řešit přímo ministerstvo průmyslu, ani to však nereagovalo. Zda a kolik peněz se tedy podařilo získat zpět, není jasné.

Stát se však nevzdává. Podle ministra průmyslu Karla Havlíčka by v současnosti připravované omezení ziskovosti solárních elektráren mělo státu ušetřit až deset miliard ročně, v případě mírnějšího limitu nakombinovaného se zvýšenou solární daní pět miliard. No, uvidíme.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.