Richard Beneš působil ve finančnictví a svou někdejší profesi popisuje slovy „rozjížděč firem“. Jedna taková dnes dosahuje miliardových obratů. Před lety se však rozhodl ukvapený a stresující svět velkých peněz opustit. Spolu se ženou Lenkou a předním českým mikrobiologem Milanem Gryndlerem se v Česku od té doby pokouší rozjet pěstování lanýžů na základě nejnovějších vědeckých poznatků. „Dělám houby,“ říká od té doby s nadsázkou bývalým kolegům z finanční branže.

Ty zmínka o luxusní potravině obvykle hned zaujme ze dvou zdánlivě protichůdných důvodů. Jednak si chtějí povídáním o houbách na chvíli odpočinout od korporátního světa nikdy nekončících prezentací a finančních analýz, zároveň se však lanýž projevuje jako vysoce výnosná, ale také velmi riziková investice. Cílem Richarda Beneše v zásadě je snížit toto riziko na minimum.

Co je vlastně cílem vaší společnosti Český lanýž? Chcete v Česku pěstovat a prodávat lanýže?

Původní plán před šesti lety byl, že jsme si jen chtěli založit lanýžárnu. Nakonec jsme zjistili, že pro to musíme založit a vybudovat v České republice naprosto nový druh byznysu, sahající od vývoje nových pěstebních postupů až ke změně legislativy. Začalo to velmi nenápadně. Když jsme objížděli Evropu se záměrem nakoupit lanýžové sazenice, dozvěděli jsme se něco ve smyslu, že si máme za milion koupit sazenice, zapíchat je do země a za pár let že budeme bohatí. V té době jsme už toho měli o lanýžích s manželkou dost načteno a zároveň se v nás projevilo přes dvacet let v byznysu, kde jsme prakticky denně vyhodnocovali rizika. Říkali jsme si, že tak jednoduché to asi nebude. Hledali jsme proto autoritu, která se v lanýžích vyzná. Obrovským překvapením pro nás bylo, že v České republice máme jednoho z nejlepších vědců Evropy zabývajících se lanýži, docenta Gryndlera. S ním jsme se domluvili, že s manželkou znovu objedeme lanýžové země a nakoupíme vzorky sazenic, které se následně otestují v laboratoři.

A na co jste přišli?

Že spousta sazenic není úspěšně očkovaná, lanýž tam prostě není. Nebyl to podvod, ale producenti sazenic nemají nástroje, jak to zjistit. Představte si však, že dáte stromek do země, pak se pět až patnáct let modlíte, aby vám vyrostly lanýže, a ono je přitom od začátku rozhodnuto, že tam nic nebude. Od tohoto poznání se začaly odvíjet všechny naše další kroky. Věnovali jsme hodně prostředků a času, abychom vyvinuli speciální test na ověření úspěšnosti očkování sazenice lanýžem. A dnes podle dostupných informací jako jediní na světě geneticky testujeme každou sazenici, a máme tak jistotu, že se do země sázejí pouze špičkové sazenice.

Takže dnes vlastně prodáváte ověřené sazenice?

Děláme svoje sazenice na výzkum. Z kapacitních důvodů zákazníkům zatím sazenice dovážíme ze zahraničí a každou z nich geneticky testujeme. V případě, že sazenice testem projde, získá od nás certifikát a svoje rodné číslo. Původně jsme testování vyvíjeli jen pro sebe, postupně jsme však zjistili, že lanýžářství je dnes na deseti procentech produkce, než bylo před sto lety. Hned několik zdrojů udává, že produkce lanýžů ve Francii byla na začátku 20. století tisíc tun ročně, zatímco v současné době dosahuje i přes stoupající trend necelých sto tun ročně. Tím se vysvětluje i velký převis poptávky po lanýžích nad jejich nabídkou. Je nám přitom blízká idea sdílené ekonomiky, a řekli jsme si tedy, že to, co víme, můžeme předat i ostatním lidem. Prostřednictvím rodných čísel svých sazenic a jednoduchých dotazníků mají naši klienti zároveň možnost podílet se s námi na výzkumu. V momentě, kdy se někde vyskytne anomálie, ať už kladná, nebo záporná, můžeme se na ni soustředit, a výzkum tak rychle posouvat dál. Předpokládáme, že v blízké budoucnosti tak budeme mít informace o desítkách tisíc sazenic.

Kolik sazenice stojí?

Kolem 690 korun. Pro upřesnění, na hektar je potřeba 800 až 1200 sazenic, to znamená, že spolu s dalšími náklady přijde hektar lanýžárny přibližně na 600 tisíc až 950 tisíc korun, dle počtu sazenic a výbavy lanýžárny.

Lze říct, kolik hektarů lanýžů v České republice existuje?

Prodáváme od jara, takže zatím to jsou tisícovky sazenic. Velké projekty zatím trochu brzdíme. Česká legislativa s pěstováním lanýžů jako zemědělské plodiny z pochopitelných důvodů nepočítala. To se od roku 2017 snažíme změnit. Velmi nám při tom pomohla paní poslankyně Margita Balaštíková, bez jejíž pomoci si posun nedovedu vůbec představit, a paní Jitka Götzová z ministerstva zemědělství, která se velmi vstřícně snažila najít všeobecně přijatelné řešení.

Kdo si sazenice kupuje?

Pokud můžu hodnotit krátké období, jsou dvě základní skupiny. Jednak zahrádkáři, kteří si objednávají desítky, maximálně stovky sazenic. Druhá část jsou lidé, kteří se tím chtějí živit nebo to berou jako investici. To je nám velmi blízké. V této souvislosti jsme měli v minulosti přímo detektivní pátrání o ziskovosti lanýžárenství. Pokud přijdete do Francie a zeptáte se, kolik lanýžářství vynáší, je to bráno jako neslušná otázka. Je to taková šedá zóna, kterou stát toleruje, nefunguje tam žádná EET ani nic podobného. Zdá se jim tedy, že otázka trochu zavání daněmi, všichni na vás koukají a říkají, jak se jim nedaří. Nám se naštěstí díky vědeckým kontaktům docenta Gryndlera podařilo oslovit doktora Chevaliera, což je největší kapacita na lanýž burgundský ve Francii. A od něj jsme zjistili, že velmi reálný výnos na hektar je 120 kilogramů. Existuje dokonce lanýžárna, která dosahuje až čtyřsetkilogramového výnosu.

A jaká je pak jeho cena na trhu?

Nejdražší je lanýž bílý, který se běžně prodává okolo sto tisíc korun za kilogram. U lanýže burgundského je to zhruba patnáct tisíc korun. Někde mezi tím je lanýž černovýtrusý, který se pohybuje mezi třiceti a padesáti tisíci za kilo. Na ten je však v naší republice zima. Pokud si pak znásobíte patnáct tisíc výnosem 120 kilogramů z hektaru, dostanete se na částku 1,8 milionu za hektar a rok. Když k tomu přidáte údaj, že lanýžárny plodí okolo třiceti let, zjistíte, že lanýže mají naprosto mimořádný potenciál ziskovosti. Pro pobavení jsme si třeba spočítali, že kdyby si někdo v roce 1980 založil úspěšnou lanýžárnu, do dnešní doby by dosáhl stejného zisku jako pěstitel řepky, který by ji začal pěstovat v době, kdy se v Egyptě dokončily pyramidy, a neúnavně by pokračoval až do dnešních dní. Chtěl bych ale zdůraznit, že se všechny potenciální velké pěstitele snažíme spíše odrazovat a strašit.

Proč?

Jako u každé vysoce výnosné investice je i u lanýžů velké riziko. Radíme proto přistupovat k tomu jako k akciím. Vzhledem k vysoce nadstandardnímu ziskovému potenciálu je výhodné lanýže do portfolia zařadit. Investovaná částka by však měla být do výše, která v případě neplodnosti lanýžárny neohrozí finanční stabilitu investora. Jako příklad rozložení takové investice může sloužit oblíbený model portfolia, kde se devadesát procent majetku alokuje do konzervativních investic a deset procent do rizikového nástroje s vysokým potenciálem ziskovosti. Nikdo vám totiž není schopen říct, že konkrétní lanýžárna bude opravdu plodit, a pokud to říká, rychle od něj utíkejte. Otázka zní, jak pravděpodobnost úspěchu zvýšit, a to je v podstatě i to, co dělá naše firma. Chceme zvýšit pravděpodobnost.

A jak to tedy děláte?

První krok jsem už popsal. Jde hlavně o to, zjistit, že sazenice jsou opravdu kvalitně naočkované. Ve světě můžete koupit tři typy sazenic. Buď jsou úplně netestované a hrajete vlastně ruskou ruletu. Pěstitel se zavázal, že sazenici naočkoval lanýžem, nemá ale vůči vám žádný závazek, že se mu to podařilo. Mimo nekvalitně naočkované sazenice je rizikem i to, že se na sazenice mohla dostat i spora konkurenční houby, která se prosadila proti lanýži a vytěsnila ho. Vy si pak v dobré víře zasadíte takto agresivní konkurenční mycelium do lanýžárny a ono se vám tam začne šířit.

A druhý typ?

V tradičních lanýžových zemích vyvinuli v 70. a 80. letech minulého století mikroskopickou metodu. To byl proti netestovaným sazenicím velký posun v kvalitě. Hlavním problémem této metody je to, že se prý nejčastěji vybere deset sazenic z pěti set. Ty se otestují „okometricky“ pod mikroskopem, a když to dobře dopadne, prohlásí se zbývajících 490 sazenic za kvalitní. V těch 490 sazenicích se tak přirozeně vyskytuje větší či menší množství sazenic, u kterých se očkování nepodařilo. Tato nejistota se nám nelíbila, a proto jsme vyvinuli již zmiňovaný genetický test. Ten zjistil, že v závislosti na šarži a producentovi je dvě až čtyřicet procent mikroskopicky testovaných sazenic nepovedených. Třetí typ je náš genetický test.

Tomáš Turek týdeník HROT

Tím však riziko - předpokládám - nekončí.

Potom musíte sazenice dát do půdy, o které nic nevíte. Minulé století bylo v ČSSR obdobím experimentování s různými pesticidy, které jsou v půdě odhalovány doposud. I v současnosti je přihlášeno zhruba šedesát antimykotických látek, které se v různých kombinacích používají v zemědělství a mohou rovněž lanýže poškodit, v horším případě i zahubit. Zkoušeli jsme různé testy půdy evropských laboratoří, ale nabídky dosahovaly až ke stotisícovým částkám za test a zdaleka by nebyla otestována všechna rizika. Proto jsme se na kvalitu půdy zeptali toho nejpovolanějšího, a tím je lanýž. Vyvinuli jsme unikátní test, kdy si vezmeme vzorek půdy, kde se lanýž bude sázet, sterilizujeme ho gama zářením a rozpěstujeme tam lanýžové mycelium. Po 65 dnech nám sám lanýž svou reakcí řekne, jestli je půda v pořádku, nebo ne.

Kolik procent půdy není vhodných?

Zatím nám vychází, že zhruba 25 procent půdy je kontaminovaných. Tento test je velký posun. V podstatě se dá říci, že jsme majitele těch 25 procent půdy zachránili před marnou investicí. Třetí a náš nejnovější úspěch je z letošního z února. V okamžiku, kdy při výsadbě přihrnete na lanýžovou sazenici zem, zahrnete ji i miliardami bakterií, které se zjednodušeně rozdělí na dva tábory. Jeden lanýži pomáhá a druhý dělá všechno pro to, aby tam lanýž nebyl. Poměr sil se mění klidně centimetr od centimetru každé nové lanýžárny. Dovezli jsme si tedy vzorky půd z úspěšných lanýžáren ve Francii i z míst, kde se jim daří v Česku. Ty jsme začali zkoumat a mezi mnoha různými druhy bakterií hledat ty, které lanýž podporují. Nakonec se nám podařilo najít jehlu v kupce sena a izolovali jsme tři druhy bakterií, které podporují jeho růst. V laboratorních podmínkách tyto bakterie urychlí růst lanýže až o 500 procent. Je to stoprocentně přírodní prostředek. V okamžiku, kdy lanýž zasadíme do půdy, zalijeme ho přípravkem a on kolem sebe bude mít klub příznivců, kteří ho budou podporovat, a zároveň vznikne nárazníkové pásmo proti bakteriím, které ho tam nechtějí. Tím se opět výrazně zvyšuje pravděpodobnost úspěchu.

Je vaším cílem stále produkovat i vlastní lanýže?

Určitě. V současné době máme na zkušebních plochách vysazeno několik set sazenic, na kterých provádíme výzkum. K nim máme připraveny k výsadbě čtyři hektary a nakupujeme další půdu. V dlouhodobém horizontu se chceme postupně dostat až na třicet hektarů. První sklizeň na zkušebních plochách bychom mohli mít za dva roky. Ve Francii už máme domluvené odběratele. Řekli nám, že kupují všechno, ideálně sto kilogramů týdně. (smích) Upřímně si však myslím, že většina zboží se prodá v České republice.

Richard Beneš (48)

• Vystudoval SPŠ, obor automatizace, robotizace.

• Od roku 1991 se věnuje řízení firem v různých oborech a zefektivňování jejich činnosti.

• Naposledy pracoval jako vrcholový manažer ve finančnictví.

• V roce 2013 odešel i s manželkou Lenkou z finančního světa s myšlenkou zvolnění životního tempa a založení rodiny.

• V roce 2017 vznikla společnost Český lanýž, která provozuje zkušební plochy lanýžárny poblíž Prahy. Později založil spolu s předním českým mikrobiologem a expertem na lanýže Milanem Gryndlerem společnost Český lanýž servis. Ta se zabývá výzkumem pěstování lanýžů, genetickým testováním sazenic, jejich prodejem a testy půdy.

• Je rovněž spoluzakladatelem Český lanýž Asociace, jejímž cílem je ukotvit lanýž v tuzemské legislativě, a získat tak pro naše pěstitele stejné podmínky a dotace, jako mají v ostatních zemích EU.

• S manželkou má dvě dcery.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.