Nestandardní byznys patří k české železnici snad od položení prvního pražce na koňce z Českých Budějovic do Lince, jejíž stavbou se české země staly kolébkou evropské železniční dopravy. Po roce 1919 Československé dráhy dělaly největší díru do rozpočtu nové republiky a poté jsme prožili skandál s Jiřím Stříbrným zasahujícím nejvyšší patra politiky. A do něj se rovněž dost nestandardně vložil prezident Masaryk, jak o tom píše kolega Drchal v tomto čísle týdeníku Hrot.

Po listopadové revoluci se střídali generální ředitelé Českých drah skoro stejně kvapně jako panáci na orloji a o vyšetřování různých kauz nebyla nouze. V poslední době odcházel za dramatických okolností z funkce Josef Bazala z ČD Carga, Pavel Krtek a celá parta Jaroslava Faltýnka z mateřských ČD nebo Správy železniční dopravní cesty.

Nyní bychom se mohli těšit na další díl detektivek o zločinech na kolejích, pokud by se ukázalo, že bratři Šuškové z Ostravy, dodavatelé vagonů a jejich oprav, mají se svými obviněními ma nagementu ČD Carga pravdu, byť třeba jenom zčásti. Šéf Carga Ivan Bednárik nařčení, jež rozebíráme v tématu tohoto čísla týdeníku Hrot, rozhodně odmítá. Je pravda, že se díky němu náš železniční přepravce v posledních letech posunul dopředu. Máme mu tedy v této kauze důvěřovat? Staré české úsloví říká: Důvěřuj, ale prověřuj.

A prověřit by se to mělo. Policisté už tak činí. Přímí nadřízení zatím věřili svým interním prověrkám, což není úplně optimální, protože této kauze by slušel pořádný forenzní audit. Zvláště když českého dodavatele nahradila dobře známá rusko-slovenská parta podnikatelů.

V druhém čísle Hrotu ale samozřejmě nestojí za přečtení jen železniční detektivka. Dejte si rozhovor s otcem a synem Jahodovými. Jejich optimismus vám zlepší náladu v současném covidovém ekonomickém počasí. Nebo pokud jste zarputilí skeptici, můžete zakroutit hlavou nad optimismem investorů, kteří se vrhli na už skoro zapomenutou pražskou burzu a znásobili její obchody.