Ten den si bývalý ministr dopravy Vladimír Kremlík dobře pamatuje. Bylo 14. ledna a jeho úřad zveřejnil, že zakázku na e-shop pro elektronické dálniční známky získává společnost Asseco Central Europe za 401 milionů korun. Tehdy odstartoval Kremlíkův konec v úřadu a na tehdy už zpožděný projekt se upřela pozornost. 

Když ho nyní Kremlíkův nástupce Karel Havlíček spouštěl, technické potíže systému byly jen logickým vyústěním série kiksů, které v minulosti nastaly.

Dálniční honička

Zavedení elektronických známek schválila vláda 4. února 2019. Najít dodavatele zakázky tedy trvalo zhruba rok. A protože o něm před zveřejněním oné zprávy nevěděl premiér, vláda ani vládní zmocněnec pro digitalizaci, Vladimír Kremlík dostal od premiéra vyčiněno a nakonec musel odejít s trestním oznámením na krku, které s podezřením na předražení zakázky podal sám premiér. Oznámení mimochodem policie před pár dny odložila.

Autor projektu elektronických známek se tedy začal hledat znovu. V té době se do hry vložil podnikatel Tomáš Vondráček. Uspořádal hackathon, při němž 60 vývojářů za víkend systém naprogramovalo a zdarma předalo vládě. Přišel se podívat i premiér Babiš, ač ho podnikatel Vondráček osobně nezval, a vládní zmocněnec pro IT Vladimír Dzurilla prohlásil, že stát chce použít všechno, co vznikne. Realita byla ovšem taková, že stát nepoužil vůbec nic a volba pro tvorbu systému padla na státní podnik Cendis.

Vlastně je malý zázrak, že systém do začátku prosince vůbec vznikl. Internetové posměšky, že funguje na redakčním systému WordPress, který mimo jiné poskytuje platformu pro tvorbu stránek zdarma pro začátečníky, že obsahoval předvyplněná okénka s textem „Takto bude vypadat text. Vyzkoušejte si, jaká velikost textu vám bude vyhovovat“, jsou do jisté míry v pořádku, ale závažnější je, že spuštění systému provázely výpadky. Po sérii všech varování, vyhazovu ministra a téměř dvou letech od vládního rozhodnutí dospěl systém do té fáze, že neplnil svou základní funkci. A když se z toho musel ministr Havlíček zpovídat, odpověděl, že to je záměrné, protože se systém musí bránit hackerským útokům. Vzhledem k celé anabázi je to více než vypovídající a odpovědnost jde zejména za hnutím ANO, které resort dopravy řídí bezmála sedm let.

Co všechno nebude

Není to jediný nedostatek systému. Česko si za svůj vzor v elektronických známkách vzalo Slovensko. Tam princip funguje od roku 2016. Stoupl tam výběr mýta a klesl počet přestupků. To se ale v Česku v roce 2021 nestane. Důvodem je, že slovenské dálnice hlídaly od počátku kamery zaměřené na to, zda řidiči známku zaplatili. Tuhle část ale Česko nemá. Platnost známek tak bude hlídat policie namátkově, podobně jako u nalepovacích vinět. Do budoucna má kvůli tomu dostat nová auta, mobilní techniku a personální posily. I tyto náklady by se správně měly do systému napočítat.

Na začátku úvah o známkách byly také představy krajů, že vznikne něco jako krajské dálniční známky. Využili by je ti řidiči, kteří nejezdí mimo region. Současná podoba e-vinět s tím ale nepočítá. Stejně tak nebude využita výhoda elektronického systému a známky nebude možné převést, pokud si člověk koupí jiné auto. Na tom původním zůstanou „nalepeny“ stejně jako ty předchozí.

Resort dopravy si od zavedení elektronických známek sliboval zvýšení příjmů z dálničních poplatků o 220 milionů korun ročně a zároveň snížení provozních nákladů až o 120 milionů korun za rok. Zdá se, že tady v konečném účtování půjde o stejně přesvědčivé počty, jako když se ministerstvo financí snažilo zpětně vypočítat výhody EET. Faktem ale zůstává, že původní řešení mělo během čtyř let vyjít na 602 milionů včetně jeho budování, nyní je suma na 309 milionech.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.