Monotónní „škatule“ průmyslových a skladových areálů podél dálnic obecně vyvolávají spíše negativní emoce. Podle názoru šéfa a spoluvlastníka firemní skupiny Accolade Milana Kratiny by si jich kritická veřejnost měla začít vážit. Právě díky dostatečné kapacitě moderních skladů totiž nezkolabovalo zásobování obchodů a zákazníci byli ušetřeni stresu z pohledu na prázdné regály. I v době největší paniky po nástupu koronaviru nebyl problém sehnat téměř jakékoli potraviny či hygienické potřeby.

Zájem o nové haly v poslední době táhnou hlavně e-shopy či obecně maloobchod. „Nakupování přes internet přeskočilo několik let vývoje a získalo statisíce nových zákazníků. Abyste je všechny obsloužili, musíte mít kvalitní prostory a zvládnuté zásobování měst,“ říká šéf skupiny Accolade Milan Kratina.

Obecně na náš obor dopadl koronavirus tak, že poptávek po pronájmech hal je méně, ale zato jsou větší. Zájemci z oboru e-commerce totiž přibývají a mají zpravidla zájem o větší prostory než výrobní podniky. Také investují víc peněz do robotizace a technologií. Hodnota tohoto vybavení může být oproti hodnotě haly až čtyřnásobná.

Ano, v posledních letech došlo v této oblasti k rychlému vývoji. Výběr a přesun zboží již dnes nemusejí dělat stovky zaměstnanců, stačí jich méně a k tomu robotizovaná linka. Robot dostane vaši objednávku, vybere konkrétní krabice a připraví je k expedici. Mimochodem, v našem areálu ve Stříbře má výrobní závod Dematic, náležící pod koncern Kion Group, který tyto automatizované linky vyrábí. Doba, kdy po hale jezdily desítky skladníků s ještěrkou, pomalu končí.

Díváme se na data z Číny a dalších asijských zemí, kde již epidemie ustoupila. Klienti e-shopům neubývají. Lidé si uvědomili, že nakupovat z domova je pohodlné a nese to úsporu času. Nepřímým důkazem může být, jak se mezinárodní finanční investoři zbavují nákupních center. Naopak dnes by každý chtěl nakupovat průmyslové haly a polikliniky.

Ale na druhé straně už tam asi nikdo nejde koupit novou televizi nebo ledničku. Obchodní centra se postupně proměňují v centra zábavy a oddechu. Přibývají v nich dětské koutky, kavárny a obří food courty.

Nemohu hovořit o klientech, kteří jsou právě teď v jednání. Ale těsně před otevřením je velkosklad německé společnosti Real Digital, který jsme postavili v revitalizovaném areálu bývalých strojíren v Chebu. Tato společnost u nás není moc známá, ale v Německu je to druhé největší internetové tržiště hned po Amazonu. Vedle e-shopů ale roste také zájem kamenných obchodních řetězců. Ty v reakci na současnou situaci navyšují skladové kapacity.

Lidé si většinou neuvědomují, jak spolehlivě maloobchod a zásobování nás všech funguje. Ani v době největší paniky po nástupu koronaviru nedošel v obchodech toaletní papír nebo pomeranče. S výjimkou některých zdravotnických potřeb nedošlo prakticky nic a to vše díky dostatečné skladovací kapacitě a perfektnímu řetězci zásobování.

Očekávám, že nastane přibližování výroby k cílovým trhům. Můj názor je, že Čína bude hlavním poraženým současné krize. Země a regiony se opět začnou zajímat o soběstačnost, třeba ve výrobě léčiv a respirátorů, a spustí tím trend deglobalizace světové ekonomiky. Mezinárodní společnosti si díky krizi uvědomily, že nemohou mít sto procent výroby v Číně, ale že aspoň část musejí umístit jinam. Koronavirus ukázal mimo jiné na zranitelnost přístavů, kde najednou neměl kdo kontejnery se zbožím nakládat a vykládat. Některým společnostem v únoru a březnu nepřišlo z Číny skoro žádné zboží, a to byl problém. Proto se teď budou snažit snížit riziko závislosti na Číně i za cenu snížení marží.

Reálně se to už děje. Třeba v našem polském areálu v Minsku Mazowieckém si pronajal osm tisíc metrů čtverečních plochy podnik TV Plast, který má kontrakt s vládou na výrobu respirátorů a dalších ochranných pomůcek pro lékaře. Každý stát se do budoucna bude chtít zbavit závislosti na dodávkách z Číny. Proces, kterému se v angličtině říká manufacturing nearshoring, zasáhne celý svět a právě země střední Evropy včetně Česka z něj mohou profitovat.

Accolade má dnes 40 procent portfolia hal na brownfieldech, v Polsku je to jedna polovina. Navíc to nejsme my, kdo zabírá nejvíc půdy. Za poslední rok průmyslové a logistické haly zabraly zhruba 150 hektarů půdy. Jenže v Česku každým rokem zmizí pět tisíc až sedm tisíc hektarů zemědělské půdy. Většinou se tato plocha změní na lesy nebo vodní díla, na dalším místě je bytová výstavba. Podíl našeho oboru na úbytku orné půdy je mezi dvěma a třemi procenty. Uvědomme si, že lidi a obchody zásobovat musíme a že dnešní situace ukazuje, jak důležité téma to je. Ty haly tam nejsou jen tak.

To se nestalo, ale je pravda, že třeba dodavatelé pro automobilový průmysl krizí byli zasaženi. Dnes máme víc než 170 nájemců a zhruba 15 procent z nich se přihlásilo o nějakou úlevu. Třeba po nás chtějí snížit dočasně nájem na dva nebo tři měsíce s tím, že peníze doplatí později. Naštěstí žádný z nájemců nekrachuje, ale část firem má potíže s likviditou. Pokud to potřebují, tak jim rádi pomůžeme.

Máme štěstí v tom, že podnikáme v momentálně oblíbeném segmentu, ve kterém banky problémy s nesplácením úvěrů nemají. Získat úvěr na nové haly pro nás není těžké. Ale již dnes sledujeme mírné zdražování bankovního financování. Zatím to ale není nic dramatického, úroky se zvýšily o 0,1 až 0,2 procentního bodu.

Výsledky Letiště Brno za tento rok budou smutné, téměř jistě skončí ve ztrátě. Její výše bude záviset na tom, co se podaří zachránit. Co si budeme povídat, ekonomika regionálních letišť stojí hlavně na charterových letech k moři. Rozhodující tedy bude, odkdy se opět začne létat do Turecka, Řecka, Bulharska a dalších oblíbených destinací.

Letiště Brno je jediné regionální letiště, které se dlouhodobě drželo v černých číslech. Máme štěstí v tom, že se zde neodehrály nesmyslné investice, které by provoz letiště prodražovaly. Problém je se spouštěním nových linek. My sice máme data, kolik Moravanů by chtělo létat například do Barcelony, ale problém je, že z Barcelony nechce nikdo létat do Brna.

Regionální letiště byla vlhkým snem mnoha krajských politiků. Například do letiště v Českých Budějovicích se nainvestovalo 1,1 miliardy korun. Za tyto peníze by si kraj mohl postavit moderní nemocnici. Regionální letiště prodělávají vyšší desítky milionů korun ročně. Náklady na provozování regionálního letiště se musejí hlídat. V Brně máme roční náklady okolo 200 milionů korun a většinu tvoří mzdy zaměstnanců. Naším cílem je mít základní konektivitu z Brna do hlavních evropských metropolí. Ale v praxi nás živí hlavně charterová doprava.