Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Jste skutečně slavnější než Ježíš?

To nevím, ale s Bohem žiju ve smíru. To, s čím mám problém, je člověk.

Měl Hoover pravdu, když tvrdil, že jste komunista?

Komunista nejsem, ale celkem vzato smýšlím prokomunisticky a jsem na to hrdý.

Proč?

Nelíbí se mi náš drsný individualismus.

Když máte takové silné názory, proč jste je nikdy nešel prosazovat do politiky?

Já jsem pouze a výhradně klaun. To mě staví na vyšší rovinu než všechny politiky.

Jste tedy sám ukázkovým příkladem individuálního úspěchu?

Raději bych byl známý jako úspěšný hochštapler než ožebračený král. Ale ve světle svého ega je každý z nás sesazený monarcha. Tento svět je zkrátka bezohledný a člověk musí být sám bezohledný, aby v něm vydržel.

Co to znamená konkrétně ve vašem případě?

Šel jsem do filmového byznysu kvůli penězům a umění z toho vyrostlo až později. Jestli někomu tenhle výrok kazí iluze, je mi to líto, ale nevím, jak bych mu pomohl.

Jste spokojen s tím, jak lidé rozumějí vašim filmům?

Nemám moc pochopení pro věci, které mají být krásné, ale které je zapotřebí vysvětlovat, aby byly správně pochopeny. Pokud taková věc potřebuje interpretaci zvenčí, pak si kladu otázku, jestli ta věc plní svůj účel.

Vaše filmy jej podle vás plní?

Filmy... To je jenom taková módní vlna. Diváci ve skutečnosti chtějí vidět herce na jevišti.

Proč tedy divadlo taktak živoří, kdežto filmová branže je plná peněz od týchž diváků?

Za svou kariéru jsem dospěl k závěru, že veřejnost neví, co chce. Každý jednotlivý člověk může být geniální, ale jak jich je dav, vytvoří bezhlavou příšeru, obrovské idiotské hovado, které jde, kam je postrčeno.

Jak jde toto dohromady s vaší nechutí k individualismu?

Ale což – slova jsou zadarmo. A k čemu potřebujete, aby to dávalo nějaký smysl? Proč by měla poezie mít povinnost být srozumitelná? Život je touha, ne smysl. Když jej zabíráte v detailu, vidíte tragédii, ale zdálky je to komedie.

Vy jste dokázal komiku vidět skoro ve všem. Co vidíte, že je to ostatním upřeno?

Zvykl jsem si na to, že komedie vzniká úplně sama. Dejte mi park, policajta a pěknou holku a máte komedii hotovou.

Z druhé strany – je obava z masovosti důvodem, pro který nejste vlastenec, ať už britský, nebo americký?

Vlastenectví je emoce natolik niterná, že ji nelze vyjádřit, když pózujete pro fotografy.

A jakou emoci na fotografii vyjádřit lze?

To je různé. Ale charakter člověka vždycky vyjde nejlépe najevo v opilosti.

Jsou snad právě proto opilci vysmíváni?

Ano, to je ten problém se světem. Všichni pohrdáme sami sebou. Udělat ze sebe blázna vyžaduje odvahu.

Dožil jste se osmaosmdesáti let a posledního potomka jste zplodil po sedmdesátce. Jaký máte recept na houževnatost?

Ta nejsmutnější věc, kterou znám, je, když si zvyknete na luxus. Tak každému říkám, ať se nezapomene občas podívat sám na sebe, protože jinak mu uteče ta nejlepší komedie. Život umí být nádherný, když vás lidé nechají na pokoji. Nechce to moc, kousek odvahy, fantazii – a trochu škváry, samozřejmě.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.