Nový léčivý přípravek obsahuje bispecifické protilátky. Ty jsou mnohem účinnější než u dosud užívaných léků. Cílem je zastavit postup a zmírnit projevy onemocnění sítnice, které je aktuálně nejčastější příčinou slepoty v rozvinutých zemích.

„Nová léčba kombinuje dvě vysoce účinné látky, které se vzájemně doplňují a napomáhají zastavit rozvoj onemocnění. Představuje další zlepšení účinku ve smyslu udržení zrakové ostrosti při delších intervalech mezi dávkami injekční terapie. Omezuje tak počet nutných návštěv a zátěž pacienta či jeho nejbližších,“ říká docent Libor Hejsek, viceprezident České vitreoretinální společnosti a hlavní lékař sítě očních klinik Lexum. Právě na pražské pobočce kliniky byl nový lék vůbec poprvé aplikován.

Prvním pacientem s nasazenou inovativní biologickou léčbou se stal Jaroslav Forman z Berouna. „První obtíže jsem začal pozorovat asi před třemi měsíci, kdy jsem měl pocit zhoršeného komfortu vidění. Musel jsem více zaostřovat, začal jsem hůře číst titulky v televizi a poté jsem zjistil, že se objevil flíček v levém oku. Kontaktoval jsem svého očního lékaře, který mi zjistil pravděpodobnost věkem podmíněné makulární degenerace,“ uvádí pacient, kterému je letos 77 let.

Podle očních lékařů je nová biologická léčba nejen účinná, ale rovněž šetrná k pacientovi. Nitroočně se totiž nemusí aplikovat tak často jako dosud užívané léky. Představuje tak velký pokrok. „Do roku 2003 jsme museli pouze sledovat, jak naši pacienti přicházejí o zrak a stávají se z nich prakticky slepí. Dnes je možné léčbou nemoc nejen zastavit, ale též zlepšit subjektivní vidění zmírněním projevů a nově také prodloužit intervaly mezi dávkami, což značně šetří pacienta,“ říká Ivan Fišer, lékař z kliniky Lexum.

Léčba je hrazena zdravotními pojišťovnami, je však nutné, aby pacient splňoval daná kritéria. Nemůže ji aplikovat každý oftalmolog, ale jen ten ze speciálních smluvních zařízení. Kromě sítě Lexum jde o velké fakultní nemocnice a aplikační centra. Klíčové však je odhalit nemoc včas a biologickou léčbu nasadit co nejdříve. „Čekací doba mezi diagnostikou a první aplikací může být maximálně tři měsíce. Včasné zahájení léčby je přitom pro pacienty s makulární degenerací klíčové,“ upozorňuje Ivan Fišer. Tomu bohužel neodpovídá současná praxe. Průměrná čekací doba mezi diagnostikou, indikací, kvalifikací a první aplikací totiž aktuálně činí tři až šest měsíců, v druhé polovině kalendářního roku byla dokonce delší. Způsobeno je to i nedostatkem oftalmologů v Česku.

Makulární degenerace je nejčastější příčinou slepoty v Evropě. V ČR jí trpí víc než sto tisíc lidí. Jedná se o onemocnění, na kterém se může zčásti podílet genetika. Známe dvě formy – suchou a vlhkou. Léčba je určena na vlhkou variantu, kdy cévy prorůstají do míst, kde se vyskytovat nemají. Ke ztrátě zraku pak dochází již v řádu týdnů.