Původní ruský plán „speciální vojenské operace“ – třídenní invaze zakončená slavným, bleskovým dobytím Kyjeva a sesazením ukrajinské vlády – se rozsypal na kousky. Nečekaně houževnatý odpor napadené země proměnil Vladimirem Putinem původně zamýšlený „blitzkrieg“ na vleklý konflikt a strategie Kremlu by se nyní dala označit jako opotřebovávací válka. Ta má jednak postupně otupit odpor obránců Ukrajiny a jednak odradit dosud odhodlaný Západ od (nejen) vojenské pomoci kyjevské vládě.

Zatím se Putinovi nedaří ani jedno. Kyjev se navzdory velkým vojenským i ekonomickým škodám drží a zbraně nejenže na Ukrajinu proudí dál; spojenci se navíc rozhoupali dodávat také modernější a ničivější techniku.

Jisté opotřebení ale přesto v západní Evropě včetně Česka pozorovat lze, a to hlavně na náladách ve společnosti. Zatímco na počátku konfliktu bylo veřejné mínění jednoznačně na straně Ukrajinců, po měsíce trvajících bojích zesilují hlasy volající po ukončení konfliktu. A to i za cenu drastických ukrajinských ústupků. 

Kromě toho slábne také ochota zprvu nadšené veřejnosti pomáhat – ať už finančně, nebo materiálně. Celkem Češi darovali jen v penězích na pomoc Ukrajině více než čtyři miliardy korun; podstatná část z těchto financí ale dorazila na účty neziskovek v první fázi ruské invaze.

Další miliony připadly na věcné dary – o těch ale platí totéž. „Dnes jste měli štěstí, že jste viděli dárce, kteří přinesli tuhle mikrovlnnou troubu. Kdybyste ale přišli na návštěvu před rokem, stála by tu dárců celá fronta,“ tvrdí Michal Šmíd, šéf poděbradského Handicap centra Srdce, které loni v únoru rozšířilo svůj záběr o humanitární pomoc uprchlíkům. 

Loni v únoru a březnu se podle něj dárci z řad běžných lidí počítali na stovky, teď je jich sotva desítka. „Nepřekvapuje mě to. Lidé byli zvyklí pomáhat stejným způsobem, jako když u nás byly třeba povodně. I tentokrát počítali s tím, že konflikt bude krátký. Trvá to ale už moc dlouho,“ pokračuje šéf centra Srdce.

Postupně vyprchávající chuť či možnosti pomáhat na úkor vlastních potřeb nezažívají ale pouze regionální neziskové organizace v menších, méně ekonomicky silných městech. V podstatě stejné zkušenosti má i Martin Rozumek, šéf Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Velká angažovanost běžných lidí pomohla podle Rozumka zvládnout masivní uprchlickou vlnu v samém jejím začátku, než se rozhýbaly i více či méně zkostnatělé státní nebo evropské instituce. „Zejména první dva měsíce to zachránili obyčejní lidé, kteří jednak ubytovávali Ukrajince doma a jednak pomáhali organizacím, které se o ně starají. Postupně euforie vyprchala, ale to je logické a dalo se to očekávat,“ vysvětluje Rozumek.

Utahování opasků českých domácností nebo prostě jen adaptaci na novou realitu pocítila i největší česká neziskovka. Člověk v tísni díky darům běžných lidí, ale také firem a dalších dárců sice vybral za uplynulý více než rok přes dvě miliardy korun, hlavní část z těchto peněz ale podle vedoucí programu SOS Ukrajina Zuzany Ramjazlové na účty organizace dorazila v prvních měsících války.

V podstatě identický vývoj popisuje také iniciátor akce Dárek pro Putina Martin Ondráček, který na rozdíl od humanitárních neziskovek vybírá od veřejnosti příspěvky na zbraně pro ukrajinské vojáky. „Peněz nám chodí oproti první polovině loňského roku asi polovina. Dárců tolik neubývá – je jich zhruba o pět až deset procent méně, snížily se ale jejich příspěvky,“ hodnotí Ondráček, který menší štědrost také vysvětluje inflací a obecně horší ekonomickou situací Čechů.

Tématu se podrobněji věnujeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot.