Švédské stíhací letouny JAS-39 Gripen si Česko pronajímá už sedmnáct let. Během té doby čtrnáct strojů, které patří do výzbroje 211. taktické letky 21. základny taktického letectva v Čáslavi, chránilo nejen vzdušný prostor České republiky, ale i dalších států Severoatlantické aliance – hlavně v Pobaltí.

Jak známo, gripeny Česko nevlastní, ale pronajímá si je. První, desetiletý kontrakt skončil v roce 2015 a navázal na něj druhý, dvanáctiletý kontrakt do roku 2027. Celkové náklady za 22 let pronájmu se vyšplhají k 36 miliardám korun. A nyní, pět let před koncem druhého pronájmu, je vzhledem ke standardní délce a náročnosti akvizičního procesu ministerstva obrany velmi aktuální otázka, jakou podobu bude mít české nadzvukové letectvo po roce 2027.

Finský vzor

Pro inspiraci může pomoci srovnání s Finskem. Finové, kteří disponují HDP podobným České republice (v roce 2020: Finsko – 271,2 mld. USD, ČR 243,5 mld. USD) a v posledním roce výrazně navýšili výdaje na obranu (přibližně dvě procenta HDP v roce 2021, což je takřka na úrovni cíle, který si pro rok 2025 stanovila nová ministryně obrany Jana Černochová za ODS a který už roky po všech členech NATO žádají Spojené státy), totiž na konci loňského roku oznámili, že modernizují své nadzvukové letectvo. Místo stárnoucích F/A-18 Hornet nakoupí moderní letouny páté generace F-35 Lightning II.

Volba na F-35 padla po výběrovém řízení, jehož se účastnily další čtyři letouny. Pro F-35 se Finové nakonec rozhodli kvůli nejlepšímu poměru cena/výkon a v následujících dvaceti letech jich postupně chtějí pořídit 64, s první dodávkou v roce 2026.

V Evropě to není ojedinělý jev. Letouny F-35 Lightning II disponuje také neutrální Švýcarsko a členové NATO Norsko, Dánsko, Británie a Nizozemsko, přezbrojení na tento typ techniky čeká i Belgii a Polsko. Horkou novinkou je pak velká obrátka u našich německých sousedů, kde nová ministryně obrany Christine Lambrechtová vrátila F-35 zpátky do hry poté, co je v roce 2019 z tendru vyřadila tehdejší ministryně (a dnešní šéfka eurokomise) Ursula von der Leyenová.

Prestiž versus cena

Je tedy akvizice letounů F-35 dobrou volbou i pro Česko, respektive měli by o ní na generálním štábu a na ministerstvu uvažovat? Po poněkud groteskním „výkopu“, o který se postaral ve svém nedělním PR pořadu Čau lidi bývalý předseda vlády Andrej Babiš (zřejmě pod dojmem návštěvy ostravských Dnů NATO), diskuse na politické úrovni utichla a ministerstvo obrany informace o jednáních s Američany popírá. Jaká jsou tedy pro a proti?

Nejprve co hovoří pro nákup. Letouny F-35 jsou bezesporu to nejlepší, co současný trh s bojovými letouny nabízí. Jejich zařazení do výzbroje AČR by umlčelo řeči o českém „černém pasažérství“ v NATO, zvýšilo by naši prestiž v očích spojenců a posunulo by naši armádu, přinejmenším její leteckou složku, do 21. století, což je vskutku žádoucí. Je třeba si totiž přiznat, že jestli něco v dnešním světě vyhrává války, pak technologická převaha nad protivníkem a nejmodernější nadzvukové letectvo, s nímž lze dominovat ve vzdušném prostoru, je rozhodně podstatným střípkem do této mozaiky. Pozitivy jsou také interoperabilita v rámci NATO či zisk cenných politických bodů ve vztahu k USA.

Argumentem proti je cena. Nebo je to tak alespoň běžně přijímáno. Ale je tomu skutečně tak? Současný pronájem gripenů, které nevlastníme a jejichž způsob užití je smluvně limitován, totiž také není vůbec levný. Pokud bychom vzali v potaz cenu, kterou za 34 letounů F-35 zaplatila Belgie, dostalo by se Česko u čtrnácti letounů na sumu okolo 39 miliard korun, což je částka blížící se 36 miliardám, které nás dohromady bude stát 22 let pronájmu gripenů.

Rozhodující tak mohou být spíše provozní náklady, které jsou u F-35 považovány za velmi vysoké. Ať už bude rozhodnutí jakékoli, čas na ně se rychle krátí. Čím déle budeme váhat, tím horší vyjednávací pozici budeme mít. Jak vůči Švédům, tak vůči Američanům. 

Autor je vydavatelem týdeníku Hrot