Po pár dnech spekulací je jisté, že prezident republiky není s to vykonávat svůj úřad. A v dohledné době se to jen těžko změní. Obě komory českého parlamentu proto nejspíše využijí možnost usnést se podle článku 66 ústavy a prezidentské pravomoci dočasně převést na předsedu Poslanecké sněmovny a premiéra. Důležité jsou okolnosti, za nichž k tomu dojde. A to jak z hlediska momentálního dění, tak především do budoucna.

Jak víme z nedávné minulosti, dočasnost se může hodně protáhnout. Jak dlouho potrvá tentokrát, záleží hlavně na okolí páně prezidenta. Protože prezidentovým mužům jde o všechno, mohou ji protahovat až do samého konce druhého Zemanova mandátu. Navíc dobře vědí, že diplomatický pas a jiné prebendy už nikdy nezískají.

Je proto jen dobře, že se stávající i budoucí premiér dokázali nezávisle na sobě shodnout na tom, že setrvání hradního kancléře Mynáře je po jeho posledních vystoupeních neúnosné, a vyzvali jej k rezignaci. Následovat by měli i pánové Nejedlý a Ovčáček. Pohár již opravdu přetekl.

Důležitá je forma

Je nanejvýš důležité, aby obě komory po usnesení sáhly až ve chvíli, kdy budou mít jistotu, že se stav prezidenta republiky nezměnil. Toho jsou si rozhodující politické síly vědomy a již se na tom dohodly.

Významné je i načasování. Ustavující schůze Sněmovny by mohla být lákavým termínem z důvodu, aby se proces neprotahoval. Jenže tak, jak je tento termín lákavý, je i zrádný a ve své podstatě vyloučený. Zdá se, že i toho jsou si politici dobře vědomi.

Teď je ale zásadní, aby forma i další okolnosti přijetí usnesení byly důstojné a přijatelné. V prvé řadě je třeba všechny kroky náležitě vysvětlit veřejnosti, a to především té části, která patří k sympatizantům stávajícího prezidenta. Z celého dění by si neměla odnést pocit, že šlo výhradně o odstranění přímo a legitimně zvoleného prezidenta. Na opakovaném a polopatickém vysvětlování by žádná z budoucích vládních stran neměla šetřit energii a čas, jakkoli jsou drahocenné.

Klíčová je atmosféra projednávání. Ta by měla být důstojná, věcná a prosta antizemanovských emocí.

Skvělé by bylo, kdyby pro usnesení hlasovali nejen poslanci a senátoři vznikající vládní koalice, ale také zákonodárci zvolení za ANO nebo zbývající senátoři za ČSSD. Rozhodnutí by mělo větší legitimitu a nezavdávalo by příčinu pro zpochybňování. Nebo dokonce vytloukání politického kapitálu.

Je skoro jisté, že Tomio Okamura neodolá pokušení a obviní poslance a senátory ze státního převratu. Tomu se dá jen těžko zabránit.

Velkou chybou by ale bylo opakovaně se nepokusit získat pro usnesení podporu Andreje Babiše a jeho zákonodárců. Zatím to tak sice nevypadá, ale není všem dnům konec. Souhlas se dá končícímu premiérovi prodat třeba jako dobrý předpoklad pro jeho úspěch v prezidentské volbě.

Teď, nebo nikdy

Právě atmosféra projednávání usnesení podle článku 66 v obou komorách ukáže, jestli sněmovní volby a nová politická garnitura opravdu přinesly změnu.

Zkrotit emoce a apetit některých notorických exhibicionistů, již jsou přítomni zejména v Senátu a někteří z nich pomýšlejí i na prezidentskou kandidaturu, bude těžké. Vznikající vládní koalice tu ale má příležitost se od nich distancovat a ukázat, že to myslí vážně se slovy o spojování rozdělené společnosti.

Přijetí usnesení však také znamená rozdělení části prezidentských pravomocí mezi předsedu dolní komory a premié­ra. To s sebou za stávající situace nese řadu komplikací. Tak předně, usnesení Sněmovny bude možné přijmout až po její ustavující schůzi. Stará Sněmovna skončila 21. října a s ní de facto i její předseda, jakkoli ještě dosluhuje. Radka Vondráčka bude po jeho extempore z ÚVN litovat málokdo. Přes palubu ho hodil i Andrej Babiš.

Ustavující schůze Sněmovny, která proběhne 8. listopadu, přinese první krok k řešení situace. A tím se dostáváme ke klíčovému bodu povolebního dění. Volba předsedy dolní komory bude mít tentokrát ještě větší důležitost než jindy. Nová šéfka Sněmovny, kterou bude nejspíš Markéta Pekarová Adamová, získá do vínku velkou moc. Výhledově jí budou patřit všechny tři pokusy o jmenování premiéra.

Je tedy jasné, že jejímu zvolení budou předcházet jednání, kde se musí rozhodnout o celém povolebním uspořádání. Obsazení křesla předsedkyně Poslanecké sněmovny tak bude součástí široké dohody. A proto bude mít svázané ruce, což je jen dobře.

Správné je to nejen kvůli právu jmenovat premiéra a vládu, nýbrž i proto, že zásadní jsou i další přejímané pravomoci. Nová předsedkyně Sněmovny bude moci dočasně jmenovat soudce Ústavního soudu a jeho předsedu a místopředsedy a dále předsedu a místopředsedu Nejvyššího správního soudu. V obou případech k využití této pravomoci zřejmě dojde. Končí totiž mandát jedné z členek Ústavního soudu a čeká se i na jmenování nového šéfa Nejvyššího správního soudu. Markéta Pekarová Adamová tak získá možnost otisknout svůj palec v nejvyšších patrech české justice.

V případě, že bude dočasnost trvat dlouho, bude také vyhlašovat termín voleb do Senátu a spolu s tím i komunálních voleb, které proběhnou již za rok.

V každém případě platí, že teprve po své ustavující schůzi může Poslanecká sněmovna hlasovat o usnesení. Bude-li další schůze s tímto programem až týden či dva poté, nic strašného se rozhodně nestane.

Od Babiše k Fialovi

Tím se dostáváme k dalšímu bodu – přejímání části pravomocí prezidenta ze strany premiéra. Ačkoli Andrej Babiš podá po ustavující schůzi Sněmovny demisi, stále bude vládnout. A tak na něj zřejmě – byť třeba jen na pár dní – přejde řada pravomocí.

Především bude – stejně jako později Petr Fiala – dočasnou hlavou české zahraniční politiky, včetně možnosti sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Bude vrchním velitelem ozbrojených sil, s výjimkou pravomoci jmenovat a povyšovat generály. Přechodně získá i právo propůjčovat vyznamenání, jmenovat soudce, ukončovat trestní řízení nebo udělovat amnestii.

Je v zájmu nové politické reprezentace, aby urychlila jmenování nového premiéra a následně i nové vlády. Dočasných pravomocí bude moci využít například pro jmenování více než padesáti soudců obecných soudů, kteří na něj nyní čekají. Ani tady není čas na otálení.

Na všem zlém…

Česko nyní čeká bezprecedentní období. Období provizoria a dočasnosti. Je v zájmu takřka všech aktérů, aby trvalo co nejkratší dobu a zároveň proběhlo důstojně.

Zájem na tom nemá Hrad a antisystémová opozice v podobě Tomia Okamury a SPD. Ti udělají všechno pro to, aby z toho vytřískali, co se dá. Ekonomicky i politicky.

Na každé zlé věci je vždy něco pozitivního. A tak i na provizoriu hledejme nadějné jiskry. O odpovědnosti nové vládní většiny za udržení rozumného společenského smíru již byla řeč. Po­dle prvních signálů to vypadá, že to Petr ­Fiala a spol. mohou zvládnout.

Situace třeba také umožní oddělit příslovečné zrno od plev. Dá se totiž očekávat, že prezidentští a jiní superambiciomani si neodpustí výstupy a ty pohřbí jejich ambice v samém zárodku. Kéž by.

A konečně, možná si i občané Česka uvědomí, že prezident republiky je více než přeceňovanou politickou figurou a že se bez něj při troše dobré vůle dá obejít. To by byla vůbec nejlepší zpráva. Otevřela by totiž možnost diskutovat o tom, jaké postavení prezidenta je žádoucí, jaké vlastnosti by měla hlava státu mít a jakým způsobem ji volit.