České banky jsou zdravé a podle generálního ředitele České spořitelny Tomáše Salomona připravené pomáhat s nastartováním ekonomiky. Při kontaktu se státní správou ale prý narážejí na předsudky a pocit některých politiků, že by se jim „mělo pustit žilou“. Přesto podle šéfa největší banky u nás tuzemský finanční sektor krizi ustojí. „Jestliže jsme v minulosti zdůrazňovali, jak je dobré mít silný a zdravý bankovní sektor, tak nyní se ukazuje proč,“ tvrdí Tomáš Salomon. České banky podle něj budou patřit mezi nejstabilnější v Evropě i za rok.

Obecná, ale stále platná pravda zní, že dobrý hospodář by měl mít rezervu na tři až šest měsíců. Radíme to privátním i firemním klientům. Pravdou ale je, že i z předkrizových analýz vyplývalo, že zhruba čtvrtina domácností dostatečnou rezervu nemá.

U firem je to velmi různé. Na rozdíl od domácností je nemůžeme hodit zjednodušeně do jednoho pytle. Rozhoduje velikost, obor... U některých oborů je lepší mít zásobu větší, někde víte, že i největší firmy jedou „just in time“ a mají určité krytí od akcionářů ze zahraničí. Záleží na tom, v jakém vývojovém cyklu podnikání jste. Kdo letos začal podnikat v gastronomii, od toho asi nemůžeme očekávat, že si stihl vytvořit rezervy.

Rychlost, s jakou současná krize zasáhla celosvětovou ekonomiku, je bezprecedentní. S tím nemá zkušenost skutečně nikdo. Dá se to nazvat instantní krizí. Minulá krize se spustila vinou finančních institucí v Americe, a potom se šířila do dalších ekonomik, které se s ní vypořádávaly různě. Toto je ale instantní náraz do zdi způsobený pandemií. Společným atributem je, že to zastavilo ekonomiku a vypnulo příjmy spousty firem ze dne na den. Ale ani tady neplatí, že se to týká všech. Jsou obory, a těch příkladů je kolem spousta, které nejenže krizí nejsou dotčeny, ale dokonce na ní zdravě profitují a rostou. Například celá oblast digitalizace a byznysu typu Rohlík.cz.

Myslím si, že se teprve ukáže, jak velký problém to bude.

Ano. Vykrývat likviditní krizi je evidentně správně, a to z toho důvodu, že většina podnikatelů je v tom nárazu do zdi nevinně. Můžeme vést debaty, jestli to mohlo být o týden nebo měsíc dřív, ale zatím se neukazuje, že by to mělo fatální důsledky. Že by firmy popadaly jako hrušky, protože to bylo o pár týdnů později. Pro mě je důležitý výsledek.

První dva programy měly problém v úzkém hrdle kapacity ČMZRB. Další problém je, že pomoc šla z evropských peněz a s tím je spojená byrokratická komplikovanost. Teď máme schválený Covid III a věřím, že během dnů nebo týdnů se začnou reálně distribuovat peníze.

Firmy reagují a v souvislosti s podmínkami, jak jsou nastaveny, budou zvažovat, jestli do programu nastoupí. Je totiž potřeba zdůraznit jednu věc: Covid III, to nejsou helicopter money. Některé státy se rozhodly pokrýt likviditní krizi velmi rychle...

Až čas ukáže, co je dobře a co špatně. Někteří liberálnější ekonomové říkají, že ne všichni by měli přežít.

Zdůraznil bych, že mohou padnout. Nepředbíhal bych. Pokud by mělo docházet k tomu, že budou padat zdravé firmy a budou si pro ně sahat spekulanti s velkou zásobou hotovosti, tak by to fér nebylo. Zatím to nevidím, ale může se to stát. Současně ale banky v celé této hře hrají velmi důležitou roli, protože většinu svých klientů znají.

Ano, a myslím si, že je to tak správně. Je dobré, že se stát dokázal dohodnout s bankami na určité spoluúčasti. Protože kobercové nálety a helicopter money, kdy stát garantuje sto procent portfolia a sto procent úvěru, nejsou z hlediska liberální ekonomie správné. Role bank je oddělit zrno od plev, vidět podniky, které měly problémy už před krizí, a být opatrný, aby se jim nedostalo státem garantovaných peněz.

Individuální záruka - 80, respektive 90 procent podle velikosti podniku, to je absolutně v pořádku. Portfoliová záruka, myslím, že měla být někde mezi dnešními 30 až 50 procenty podle toho, jak je stát velkorysý. My jsme navrhovali 33, skončilo to na 30 procentech. Bylo to trochu dohadování jako na tureckém trhu, ale věřím, že těch 30 procent umožní poskytnout úvěr zhruba 70 procentům klientů.

To nemusejí být plevy. I tam bude obrovský rozdíl podle toho, v jakém odvětví firma podniká. Ale chci, aby jasně zazněla jedna věc: že jsou to ze 70 procent peníze našich akcionářů, se kterými hospodaříme a které jsou kryty velmi často depozity. Bráním se tomu, aby někdo říkal: Však jsou to peníze státu. Prostě tomu tak není. My máme povinnost, i kdyby spoluúčast banky byla minimální, každou korunu schvalovat a půjčovat s péčí řádného hospodáře. Musíme být schopni obhájit naše úvěrová rozhodnutí před akcionáři a regulátorem.

Dialog jsme zahájili teprve nedávno a míra důvěry zatím není příliš velká.

Mezi konkrétními lidmi na straně státu a na straně bank. My jsme pořád trochu nálepkováni tím, že banky jsou dost bohaté, nenasytné...

Myslím, že ten předsudek existuje. Stejně jako slyším zase ze strany soukromého sektoru předsudky o úřednících, že jsou schopní, neschopní, takoví, makoví... Tyto předsudky je třeba odstraňovat.

Ty věci vznikaly velmi rychle. A už jsem říkal, že by bylo velmi laciné snahu o rychlý postup kritizovat. Je ale dobré si to zpětně revidovat a uvědomit, protože si myslím, že příště ta spolupráce a komunikace může být lepší. Věci se mohou nejprve připravit a teprve potom komunikovat na veřejnosti.

Poskytli jsme 75 tisíc odkladů splátek a z toho 50 tisíc jsme udělali okamžitě a dobrovolně. Těch zbylých 25 tisíc připadá na státní moratorium. Byl bych moc rád, kdyby se nám v této krizi podařilo zbavit nálepky, že banky jsou příliš ziskové a nenasytné. Sehrajeme důležitou státotvornou roli.

Například pokračujeme v úvěrování, a to obzvlášť u klientů, které známe. Byť bychom měli v některých případech legitimní důvod snížit úvěrové rámce na provozní kapitál, protože se firmám propadl byznys, tak to ve většině případů neděláme.

Dlouho. Tak dlouho, jak bude trvat krize. My s prosperitou společnosti a ekonomiky stojíme a padáme, takže to pro nás nemá časovou limitaci. Věříme a budeme pomáhat tomu, aby recese odezněla co nejrychleji.

Na začátku jsem věřil, že by krize mohla mít tvar ostrého V, teď už si to nemyslím. Ekonomika se bude do původního stavu dostávat postupně a v takových vlnkách. Pokud se to tedy dá nazvat původním stavem - protože ten stav už nikdy nebude úplně jako ten původní. Hodně bude záviset na dalších vlnách zdravotního problému. Pokud by měla epidemie přijít opět s velkou intenzitou na podzim a státy by musely provést další lockdown a pak by to až do vynalezení vakcíny takto pokračovalo dvakrát ročně ve vlnách...

To je velmi zajímavé téma - jak se připravovat. Už v době konjunktury se často hovořilo o menší prediktabilitě vývoje ekonomiky. Exponenciální rychlost vývoje technologie změnila už před krizí pohled na to, jak daleko dopředu vidíte. O to důležitější je flexibilita a schopnost reagovat na to, co vidím a kam až dohlédnu. Reagovat chytře a průběžně. Krize to jenom akcelerovala. Viditelnost se ještě zmenšila, prediktabilita taky.

Dělali jsme si na začátku odhady, kolik lidí a jakou část našeho portfolia krize zasáhne a zatím se apokalyptickým a citlivým hranicím neblížíme. Čili jestli bude problematická část někde mezi 15 až 20 procenty portfolia, tak si myslím, že to v pohodě ustojíme. Samozřejmě kdyby moratoria a odklady měly být nekonečné, tak to neustojí žádná finanční instituce.

Když pořád mluvíme o tom, že máme být rádi, že máme zdravý a silný bankovní sektor, tak teď se ukazuje proč. Věřím, že stejně jako nestál českého daňového poplatníka bankovní sektor ve finanční krizi ani korunu, nebude ho stát nic ani tentokrát. Bankám se sníží zisky, ale vyrovnají se s krizí se ctí a kapitál, který mají nahromaděný, bude stačit na to, aby klientům pomohly. Lidé si často neuvědomují, že banky mají bytostný zájem na tom, aby ekonomika a společnost prosperovaly a rostly. Na tom je bankovní byznys do značné míry postavený.

Ano, věřím.

Máme spoustu depozit, takže když sazby klesly na 0,25 procenta, není to pro nás samozřejmě pozitivní zpráva. Ale žijeme s tím. Koneckonců, s technickou nulou jsme už několik let žili a přežili. Ale máte pravdu, že nepříznivých faktorů pro bankovní byznys je hodně. Víc, než je na první pohled vidět.

Třeba odklady splátek, o kterých jsme mluvili. To je okamžitý zásah do likvidity bank. Ale jsou i další věci, třeba podpora obnovitelných zdrojů. Většina bank má nějaké solární projekty v portfoliu a u nich se chystá snížení podpory. Na některé z projektů může mít překlopení kyvadla z relativně velkorysé na téměř žádnou podporu fatální dopady.

Krize je zajímavým momentem pro inventuru a revizi našeho životního stylu a přístupu. Těch deset let konjunktury nás do značné míry poznamenalo - například lidé, kteří přišli do produktivního věku a vyšli školu před deseti lety, nikdy nezažili zaškobrtnutí. Možná měli představu, že tak to půjde pořád. Nicméně každý „up and down“ v životě je zdravý za předpokladu, že jsme schopni sebereflexe. Takže se musíme ptát: Je logistika zboží sem a tam přes celou planetu nebo bezmezné cestování to správné? Ač jsem liberál, myslím si, že tuto inventuru bychom měli udělat. Na úrovni jednotlivce, firem i státu - je to zdravé.

Najednou jsme se kvůli epidemii téměř štítili peněz, přikládali karty, nepoužívali bankomaty... S předsudkem nenahraditelnosti hotovosti bychom žili ještě dlouho, byť trendy byly jasné. Krize zapůsobila jako katalyzátor. Ukázalo se, jak důležité je dokončit digitalizaci státní správy. Proč bychom měli stát fronty na úřadech? Ukázalo se, že až na výjimky, komunikaci s úřady přes internet zvládnou téměř všichni.

Byl bych moc rád, abychom na to nezapomněli. Protože ano, ono to odezní. Nechci, abychom se vraceli na úroveň, kde jsme byli. Tuto krizi beru jako civilizační otřes.

Tomáš Salomon (54)

Vystudoval Fakultu ekonomiky služeb a cestovního ruchu Vysoké školy ekonomické v Bratislavě.

Od roku 1997 působí ve finančnictví -prošel například GE Capital Bank nebo slovenskou Poštovou bankou.

Věnoval se také privátním investičním projektům.

Do představenstva České spořitelny nastoupil v roce 2015, o rok později se stal jejím generálním ředitelem.