Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Co byste chtěl, aby lidstvu přinesla budoucnost?

Úkolem budoucnosti je přinést nám plnou nezaměstnanost, abychom si mohli hrát. Proto musíme zničit stávající politickoekonomický systém.

Aha. Jak moc je to reálné?

Stojíme ve zlomovém bodu mezi dvěma epochami. Za námi je minulost, do které se nikdy nemůžeme vrátit. Zkoumáme tedy budoucnost a věnujeme jí více pozornosti než kdykoli předtím. Je to trochu ironické, protože před námi také žádná budoucnost být nemusí.

Nakolik to lze předvídat?

Budoucnost se nepředpovídá, nýbrž vytváří. Neumíme předpovědět moc, síly a objevy, které se nám ukážou, až dosáhneme na jiné planety a založíme na nich nové laboratoře. Neumíme si je představit o nic lépe, než si ryba dokáže představit oheň nebo elektřinu.

Ani ti nejchytřejší intelektuálové to nesvedou?

Mám takovou svoji definici intelektuála: je to člověk, který je vzdělaný za hranici své inteligence.

Když jsme u inteligence, existuje podle vás mimo Zemi inteligentní život?

Jsou dvě možnosti: buď tady jsme sami, nebo nejsme. Obě jsou stejně děsivé. Kromě toho je nesmysl říkat „planeta Země“, když je to zjevně planeta Oceán.

Existuje tedy, nebo ne?

Jsem si jist, že vesmír je plný života. Nejlepším důkazem toho, že inteligentní skutečně je, je fakt, že se ještě nepodíval sem k nám. Zato já hledám inteligentní život třeba ve Washingtonu. Z toho vidíte, že inteligence sama o sobě nemá valný vliv na schopnost přežití. Také není žádný důvod si myslet, že vesmír má na inteligenci – nebo dokonce na životě samotném – jakýkoli zájem. Obojí může být náhodným vedlejším produktem chodu vesmíru, stejně jako jimi jsou krásné vzory na motýlích křídlech. Ten motýl by létal úplně stejně i bez nich.

Když na tom nemá zájem vesmír, musíme se starat sami. Co je naší největší překážkou?

Jako druh to sami dokazujeme: nelze mít výbornou vědu a mizerné mravy. To je nestabilní a sebezničující kombinace.

Nakolik je v tom smyslu potíž ztráta víry v Boha?

Víry v Boha? Víry, která nesnese srážku s pravdou, netřeba moc litovat. Náboženství je nejzhoubnější ze všech virů mysli. Je to vedlejší produkt strachu. Dlouho to snad bylo nutné zlo, ale proč bylo toho zla více, než bylo nutné?

V náboženství tedy mravy podle vás nesídlí?

Je jednou ze strašných tragédií lidstva, že si náboženství přivlastnilo etiku. Lidé si proto nyní myslí, že náboženství a mravnost spolu nějak nutně souvisejí. Základ etiky je však velice jednoduchý a žádné náboženství nepotřebuje. A dokud se náboženství nezbavíme, nebudeme moci hledat Boha.

V co tedy věříte? V astrologii třeba?

Ne, astrologii nevěřím. Jsem Střelec a my Střelci jsme skeptičtí.

A co stroje a technologie vůbec? Více pomáhají, nebo škodí?

Každá dostatečně vyspělá technologie je k nerozeznání od kouzelnictví. Ale my bychom hlavně potřebovali stroj, který by nám ukázal zorný úhel toho člověka, se kterým zrovna mluvíme. Než se do všech těch úžasný hejblátek zažerete, dovolte mi připomenout, že informace neznamená vědomost, vědomost neznamená moudrost a moudrost neznamená předvídavost. Jedno vyrůstá z druhého.

Souhlasíte s myšlenkou, že každou lidskou bytost bude moci nahradit stroj?

Rozdíl mezi strojem a člověkem je v tom, že ke vzniku lidského jedince není třeba odborně vzdělané pracovní síly. Ale jinak je jedno, jestli jsme z uhlíku, nebo křemíku, všichni máme stejný nárok na důstojnost.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.