Nós amamos os Americanos! Takové skandování v portugalštině, oficiálním jazyku Angoly, bylo možné zaslechnout v angolském přístavním terminálu na pobřeží s Atlantikem. Místní dělníci provolávali během návštěvy amerického velvyslance slávu Američanům s tím, že je milují. Jedná se o obrat, protože Luanda byla v éře studené války favoritem Moskvy a ještě před pár lety příjemcem čínských půjček.

Američané ale zásadně zvýšili diplomatickou a byznysovou ofenzivu v Angole a snaží se podpořit obnovu sto let staré železniční cesty, která vede na východ kontinentu do Demokratické republiky Kongo, jež patří mezi největší producenty mědi na světě. V případě kobaltu je s velkým náskokem světovou jedničkou.

Právě otočení vývozu nerostných surovin z Konga směrem na pobřeží Atlantického oceánu by znamenalo zásadní strategickou porážku Pekingu. I proto Bílý dům v Angole zahájil intenzivní tlak na místní politiky. Spojené státy chtějí pomoci financovat železniční cestu Lobito Corridor, která spojuje Kongo s přístavem Lobito v Angole.

Celkově má projekt přijít na deset miliard dolarů (226 miliard korun) a kromě železnice se počítá s vybudováním silnice, mostů, s podporou energetiky a telekomunikací. Ve hře je také napojení na naleziště mědi v Zambii.

„Je to projekt, který předvede americký model rozvoje,“ slibuje velvyslanec USA v Angole Tulinabo Mushingi, jenž se narodil v Demokratické republice Kongo. Pro Financial Times zdůraznil, že je nutné Angolu získat na stranu amerického způsobu podnikání.

V projektu železničního koridoru se angažují také evropští partneři, švýcarská Trafigura, portugalská stavební firma Mota-Engil a belgický specialista na stavbu železnic Vecturis. Angolský ministr dopravy Ricardo Viegas D'Abreu souhlasí s tím, že si Čína nemůže nárokovat monopol na africké nerostné bohatství. „Náklad, který opustí tento koridor, nebude směřovat výhradně do Číny. Každý potřebuje nerostné suroviny,“ uvedl.

Na druhou stranu si Angola nemůže úplně znepřátelit Peking, protože zhruba třetinu svého dluhu, 17 miliard dolarů (384 miliard korun), dluží asijské velmoci. Splátky probíhají většinou formou dodávek ropy.

„Angola dělá chytrou věc, kterou kopíruje řada dalších afrických zemí. Chtějí se s každým přátelit, ale nechtějí, aby je někdo vlastnil,“ vysvětlil odborník na africkou zahraniční politiku z Oxfordské univerzity Ricardo Soares de Oliveira.

Podle Oliveiry nechce současný angolský prezident João Lourenço uvrhnout zemi do občanské války, která zemi trápila v letech 1975 až 2002. V posledních letech je prezident stále více nakloněn zahraničním investicím ze západních zemí.

Loni také Lourenço navštívil Bílý dům a jeho protějšek Joe Biden zdůraznil, že je celá Amerika s Angolou. Otázkou zůstává, zda by v případě vítězství v listopadových volbách ve Spojených státech stejně nadšeně angolský projekt podporoval i Donald Trump.