Zatímco je veřejnost vyděšená z energetického šoku vyvolaného bojem s globálním oteplováním, jde do finále nová evropská ekologická legislativa shrnutá do balíčku Fit for 55, jejíž dopady mohou být minimálně srovnatelné s tím, co se nyní děje, a navíc se v čase mohou stupňovat. Jde celkem o sedmnáct legislativních kroků podstatně zpřísňujících současnou legislativu. Evropská komise je zveřejnila na začátku prázdnin, ale dosud byly předmětem studia jen příslušných státních úředníků a ani většina politiků ve skutečnosti netuší, co se chystá.

Cílem změn má být dosažení snížení emisí CO2 do roku 2030 o 55 procent místo původního, čtyřicetiprocentního cíle. Stanovisko českého svazu průmyslu k balíku legislativních návrhů přitom konstatuje, že nové směrnice jsou ve skutečnosti orientovány na významné překročení tohoto i tak nesmyslně a jednoduše od stolu stanoveného přehnaně ambiciózního cíle.

Babišova vláda opět zaspala

Zásadní problém je v tom, že šance Česka ovlivnit podobu zelené legislativy v Evropě je jen minimální, přestože dopady na život lidí budou dramatické. Ze sedmnácti předpisů jen úprava zdanění energií podléhá nutnosti jednomyslného hlasování. Ke schválení všeho dalšího stačí standardní většina v Evropské radě. Národní parlamenty mohou svými stanovisky sice vystavit předpisům takzvanou žlutou kartu, se kterou se musejí Komise a Rada Evropy vypořádat, ale mohou tak učinit jen do 8. listopadu. A Česko, které bude patřit mezi tři nejpostiženější země, opět zaspalo.

Vláda své vyjednávací pozice s četnými kritickými připomínkami, na jejichž základě je možné žluté karty vystavit, předala zákonodárcům až po volbách, takže Sněmovna do svého rozpuštění se tím vůbec nemohla zabývat a Senát na to má jen pár dní. Že se v tom vláda nechtěla moc vrtat před volbami, je docela pochopitelné, protože žádné světlé zítřky nás nečekají. A co je horší, stále ani netušíme, co nově navržené směrnice ve skutečnosti mohou znamenat pro národní ekonomiky a sociální soudržnost společnosti.

K dokumentům neexistují dopadové studie ohledně nákladů v jednotlivých zemích. A nejde o náklady zanedbatelné.

Čím fosilnější, tím zdaněnější

Nynější panická reakce politiků na skokové zdražení plynu a elektřiny je na hraně a vyžaduje schválení Evropskou komisí, která přitom současně v nové směrnici o zdanění energie počítá naopak s masivním růstem energetických a spotřebních daní. A postihnout by to mělo zejména zemní plyn. Nově nemá být daň počítána z objemové jednotky, ale z obsahu energie. A její sazby mají být odstupňovány tak, že čím fosilnější, tím zdaněnější. Nejvyšší sazby mají pochopitelně platit na benzin a naftu. Ale už ve druhé kategorii, kde má být sazba na dvou třetinách té nejpřísnější, je zemní plyn, LPG a vodík fosilního původu. A to jen na dobu následujících deseti let. Pak by měl být i plyn zdaňován stejně drasticky jako benzin s naftou. Nejméně by měla být zdaňována elektřina.

Samozřejmě aby se neřeklo, že zelení soudruzi nemají sociální cítění, „návrh rovněž zohledňuje sociální rozměr tím, že zavádí možnost osvobodit po dobu deseti let od zdanění paliv zranitelné domácnosti a zavádí desetileté přechodné období pro dosažení minimální sazby daně“. To je jistě povzbuzující zjištění, zejména pro domácnosti, které si v současnosti mění kotel za nemalé peníze a za deset let ho budou měnit znovu.

Navrhovatelé nové zdanění konstruují tak, aby motivovali k odchodu od fosilních paliv, ale zároveň nepřímo přiznávají, že počítají s tím, že to nepůjde až tak rychle. Přínosem totiž má být „zachování schopnosti veřejných rozpočtů vytvářet dostatečné příjmy“. Ty budou sakra potřebné pro kompenzaci sociálního strádání, k němuž by bez této politiky nikdy nedocházelo. Člověk nové, zelené doby prostě musí být mocně závislý na státních příspěvcích. Ekonomická samostatnost občanů vede totiž k jejich přesvědčení, že mají vládám co mluvit do toho, kam je vedou, a s tím musí být konec.

| Shutterstock.com

Dost o tom vypovídá i současné odmítání nějaké zásadnější revize systému ETS, tedy trhu s povolenkami, které jsou hlavním nástrojem k regulaci emisí CO2. Přitom způsob fungování trhu je jednoznačně jednou z klíčových příčin skokového růstu cen elektřiny. Zjednodušeně systém stahuje z trhu každoročně určité množství povolenek, které by mělo odpovídat naplánovanému tempu poklesu emisí. To samo o sobě generuje nutně postupný růst ceny povolenek a pro finanční investory se stal systém ETS něčím jako bitcoin bez rizika, protože zde existuje bezpečné podkladové ­aktivum, jehož cena v nějakém dlouhodobém horizontu nemůže klesat. Naopak vstup těchto investorů, kteří povolenky drží dlouhodobě, nutí majitele emisních zdrojů soutěžit na trhu cenou o mnohem menší objem povolenek, než odpovídá předpokládanému objemu emisí, bez nichž nelze uspokojit poptávku po energiích. Je to samozřejmě aktuálně příčinou masové kritiky.

Český Svaz průmyslu a obchodu ve své pozici k předloze Evropské komise navrhuje kromě mnoha dalších změn například to, aby systém nepočítal dlouhodobě držené a nevyužité povolenky do celkového objemu každoročně uvolňovaných povolenek. To by ale zase uvolnilo z držení finančních investorů velké množství povolenek a rozkývalo trh na druhou stranu. Celkově se celý ETS jeví jako nevhodný pro účel, který má, nicméně vzhledem k nulové schopnosti reflexe evropských úřadů k žádným podstatnějším změnám nedojde, a čekají nás tudíž mnohé další šoky.

Pálení peněz

Například směrnice o energetické účinnosti, která ukládá úsporná opatření ve spotřebě energií, přichází se zvýšením úspor v rozsahu, který by vyžadoval navýšit investice do úspor minimálně o dalších 600 miliard korun, ale daleko pravděpodobnější je, že by náklady převýšily do roku 2030 bilion korun. Přitom vynaloženými náklady není poměřována efektivita ve srovnání s jinými cestami snižování emisí. Jde tak fakticky o masivní pálení investičních prostředků, které by mohly být použity ke snížení emisí s daleko vyšší efektivitou. Je to efekt typický pro netržní ekonomiky s centrálně plánovaným řízením. Tím, jaký bude dopad na ceny produkce a konkurenceschopnost v jednotlivých odvětvích, se nikdo nezabývá.

Dopady směrnice o energetické účinnosti mohou mít přímý vliv i na spotřebitele. Navrhuje se sice pokračovat v podpoře kombinované výroby elektrické energie a tepla, ale pro zařízení má být zpřísněn emisní limit, a to i v těch případech, kdy podpora už byla poskytnuta. Pro i tak intenzivně zdražující teplo taková retroaktivita může mít vážné důsledky, byť třeba jen lokálně. Navíc již od roku 2026 by chtěla Komise explicitně předepisovat pro dálkové zásobování teplem povinný podíl obnovitelných zdrojů. Přitom právě v současnosti probíhá v teplárenství postupná substituce uhlí plynem a nové předpisy mohou dost zásadně ovlivnit kalkulaci návratnosti investic.

Kde vzít zelený vodík

U některých navrhovaných opatření jde o bizarní stanovování cílů ve ­využití ­neexistujících technologií. Typický je případ zeleného vodíku, tedy plynu vyrobeného za využití bezemisních elektráren, ve směrnici o obnovitelných zdrojích elektřiny. S využitím vodíku se počítá jistě i v průmyslu, ale požadavek, aby podíl toho zcela bezemisního musel činit padesát procent, tak nějak nereflektuje skutečnost, že zatím nejsou dostupné dostatečně robustní zdroje zeleného vodíku a ani není jasné, kdy a zda vůbec budou a zda bude dostupný za ekonomicky únosných podmínek. Proto i česká vodíková strategie počítá jen s malým využitím zeleného vodíku v řádu nízkých jednotek procent přinejmenším do roku 2030.

Podobně lze kroutit hlavou i nad směrnicí o emisích z námořní dopravy, která se suchozemských krys zdánlivě netýká, dokud si neuvědomíme, že jako ekonomicky hodně otevřená exportní země jsme svou konkurenceschopností na dostupnosti námořní dopravy dost závislí.

Podle Evropské komise se mají do roku 2050 snížit emise z veškeré dopravy o devadesát procent, takže ta námořní nemůže zůstat stranou. Zatímco v současnosti biopaliva a bezemisní paliva v lodní dopravě prakticky absentují, už v roce 2030 mají činit nejméně šest až devět procent. Počítá se opět především s vodíkem, který je zatím spíše holubem na střeše, a s pokročilými biopalivy, tedy nikoli těmi z palmového oleje a řepky, jež jsou zcela nežádoucí. Jenže těchto pokročilých biopaliv je už v současnosti, kdy se všude po Evropě, kromě českého Agrofertistánu, přimíchávají k motorové naftě, spíše nedostatek.

A aby toho na ty námořníky nebylo málo, spadnou na ně i emisní povolenky, od nichž byli dosud osvobozeni.

Celkově nová evropská legislativa přichází s obří porcí regulací, které vzhledem k určené době projednání fakticky není možné podrobit analýze dopadů a dojednat do nějaké racionálnější podoby. Důsledkem nevyhnutelně budou významná narušení trhu s vážnými dopady, které budou evropští politici opět vydávat za „tržní selhání“, přestože ve skutečnosti a zcela prokazatelně jde o záměrné ničení tržních mechanismů deformováním cen a produkčních nákladů netržními regulacemi. A až to skončí, evropská ekonomika a životní úroveň populace fakt nebudou Fit.