Nekontrolované úniky plánů vlády na zahojení veřejných financí pokračovaly i minulý týden a opět kolem nich byla spousta povyku. Tentokrát největší virvál způsobila zpráva, že se ministerstvo financí chystá zvýšit příjmy rozpočtu zdaněním tichého vína,

Čeští vinaři si užívají jedné z mnoha výjimek v zapleveleném českém daňovém systému a žádnou spotřební daň nyní neplatí. To by se ale mělo brzy změnit. Prý se uvažuje o tom, že výrobci nápoje z hroznů by mohli platit až 23,40 koruny za litr vyrobeného vína. Tedy přesně tolik, kolik už dříve navrhla Národní ekonomická rada vlády.

Zajímavé už není ani tak to, že z vlády zase unikají neschválené materiály, které zbytečně jitří už tak blbou náladu. Bohužel už se z toho stává nehezká tradice. Překvapivá není ani reakce vinařů, kteří hbitě spočítali, že je zrušení výjimky ze spotřební daně zruinuje, protože budou muset zdražit až na 135 korun za běžnou „sedmičku“.

Překvapovat ale nepřestává, jak silnou lobbistickou pozici si majitelé sklepů na jižní Moravě nebo ve středních Čechách vybudovali. V reakci na nespokojené remcání se v médiích okamžitě objevil zlepšovák ministerstva na zdanění vína. Tuzemští producenti by prý mohli platit jen poloviční sazbu, aby nebyli v nevýhodě oproti zahraniční konkurenci. Plnou pálku by celníci účtovali jen dovozcům.

Tím absurdita stoupla na maximum. Nejenže by ústupkem vláda ukázala slabost, kvůli níž nedokáže prosadit ani zdanění alkoholu. Navíc by si zadělala na slušnou ostudu. Je velmi pravděpodobné, že by slevu pro naše vinaře nedokázala obhájit před Evropskou komisí a ta by ji jako nepřípustnou bariéru na vnitřním evropském trhu nakázala zrušit.