Čtyři těžké nákladní tahače se pomalu řadí před výjezdem z výrobního ­areálu ve Šternberku. Tvar mohutné, plachtou zakryté techniky na návěsech dává tušit, že jde o třeskutý náklad. Ještě se čeká na příjezd doprovodného vozu s majákem, aby české tanky, podle obrysů zřejmě modernizované T-72, a obrněné transportéry BVP z dílen společnosti Excalibur Army na cestě na východ nic nezdržovalo.

Oficiálně samozřejmě nelze potvrdit, že skutečně šlo o tanky a že příjemcem je ukrajinská obrana. Podobné informace jsou ze své povahy strategické a tajné a šéfové zbrojovky je nechtěli nikterak komentovat. Zároveň ale zástupci zbrojních firem potvrdí, že dnes prakticky všechny větší pohyby vojenské techniky na českém trhu souvisejí právě s Ukrajinou.

Málokdo má kapacitu odbavovat ještě jiné zahraniční zakázky. Ukrajina má dnes absolutní přednost, a tak si někteří jiní světoví zákazníci musejí počkat.

Strnad a další

Výrobní areál ve Šternberku nedaleko Olomouce je jádrem zbrojního byznysu miliardáře Jaroslava Strnada. Ostatně právě zdejší podnik Excalibur Army byl pro někdejšího obchodníka se šrotem od devadesátých let naprosto stěžejní společností, na jejíchž základech následně vybudoval obří průmyslovou skupinu Czechoslovak Group (CSG). Té dnes vládne jeho syn Michal. A právě Excalibur katapultovala válka na Ukrajině opět do středu dění.

Žádný jiný soukromý zbrojní podnik nevyvezl více těžké bojové techniky do válečné vřavy na Ukrajině (ačkoli tamní obchodní šéf Richard Kuběna nemohl být konkrétnější).

Své ale prozrazují prázdné sklady a betonová prostranství určená pro expedici zboží.

„Před dvěma měsíci tady obvykle stály řady bojové techniky. Teď je všechno pryč,“ říká zkušený obchodník Kuběna, který má na starosti obchod s pozemní bojovou technikou napříč celým holdingem CSG.

Poptávka zejména po těžkých bojových vozidlech je ze strany Ukrajinců obrovská. Podobně se to projevuje i u dalších českých zbrojních firem, které dlouhodobě drží skladem velké množství techniky, většinou původně sovětské výroby. Z pohledu tržeb tak firmy očekávají bezprecedentní nárůst.

„O tom není pochyb. Nejen u Excalibur Army, ale i u celé skupiny CSG. A podobně na tom budou i ostatní společnosti z českého zbrojního průmyslu. Není to jen o nás,“ potvrzuje Kuběna a přiznává, že už nyní firma kvůli válce na Ukrajině registruje nárůst tržeb o vyšší miliardy korun.

Pro představu, společnost Excalibur Army loni utržila 2,5 miliardy korun a zisk EBITDA byl na úrovni 400 milionů korun. Plán na letošní rok byl podle Kuběny stanovený na úrovni 3,2 miliardy s tím, že EBITDA dosáhne 450 milionů korun. Firma tedy už před válkou počítala s výrazným růstem. Skutečnost bude nakonec ještě několikanásobně vyšší.

Podle informací z trhu je Excalibur ve vývozu materiálu na Ukrajinu největším hráčem. Zboží za miliardy však podle informací Hrotu vyvezla na Ukrajinu také třeba další velká zbrojařská skupina STV Group. I ona měla plné sklady a část techniky také dokázala po začátku války velmi rychle sehnat a nakoupit. Zástupci společnosti, za kterou stojí byznysmen Martin Drda, ale na otázky Hrotu do uzávěrky vydání nereagovali.

Profimedia.cz

K dalším lídrům v dodávkách patří výrobce palných zbraní z Uherského Brodu Česká zbrojovka z nově utvořené skupiny Colt CZ miliardáře Reného Holečka. I zde má jít o zboží za stovky milionů až miliardy korun. Skutečnou sumu, ani řádově, však zástupci skupiny, která je od loňského roku obchodována na pražské burze, nechtěli naznačovat.

„Skupina Colt CZ dodala na Ukrajinu zbraně vyrobené v České zbrojovce s příslušenstvím, střelivo a také prostředky balistické ochrany,“ uvádí bez dalších podrobností Jan Drahota, předseda představenstva Colt CZ Group. Podle něj válka na Ukrajině zvýšila zájem o zbraně nejen u samotných Ukrajinců.

„Obecně lze říct, že je patrný trend navyšování obranných rozpočtů zemí NATO a EU. Válka na Ukrajině přispívá k připravenosti členských států NATO plnit požadavek vydávat na obranu dvě procenta HDP nebo se k této hranici přiblížit rychleji,“ říká Drahota s tím, že skupina je připravena upřednostňovat dodávky pro zákazníky z ozbrojených složek zemí NATO a EU. V březnu letošního roku firma uzavřela rámcovou smlouvu na nákup ručních palných zbraní s ministerstvem obrany.

Agentura a kadence razítek

Že Česko patří mezi současné lídry ve vývozu zbraní na Ukrajinu, není jen zásluha samotných firem, které byly schopné velmi rychle reagovat, ale také ministerstva obrany a loni zřízené Agentury pro mezivládní obrannou spolupráci (AMOS). Ta už v loňském roce detailně zmapovala český zbrojařský trh a jeho možnosti. Když pak v únoru vpadla ruská vojska na Ukrajinu, dokázala velmi rychle propojovat české firmy s Ukrajinci.

„AMOS je základním uzlem pro komunikaci s ukrajinskou stranou, ať už zastupitelským úřadem, který je hlavním partnerem, nebo přímo ukrajinským ministerstvem obrany, dalšími orgány ukrajinské exekutivy, státními podniky či soukromými firmami. V rámci tohoto procesu jsou identifikovány aktuální priority a položky, které AMOS následně komunikuje se zástupci domácího průmyslu,“ vysvětluje Jana Zechmeisterová z tiskového oddělení ministerstva obrany.

V neposlední řadě má AMOS na starosti podporu, koordinaci a komunikaci se všemi orgány v rámci licenčního řízení, celního režimu a následné dopravy vojenského materiálu. Proces udělování exportních licencí, který dříve trval i několik měsíců, dnes příslušné úřady zvládají v řádech hodin. Razítka na Ukrajinu se udělují s kadencí šternberské houfnice. Na Ukrajinu tak z Česka proudí vojenské zboží prakticky nepřetržitě.

„Představu o hodnotě materiálu, který byl na Ukrajinu již dodán nebo na který byla udělena exportní licence, samozřejmě máme. Z bezpečnostního hlediska však detailní statistiky nelze sdělovat. Jedná se ale o hodnotu, která Českou republiku řadí mezi pět největších podporovatelů v dodávkách vojenské techniky,“ říká Zechmeisterová.

V prvních týdnech války proletěly éterem fotografie nákladních vlaků s tanky T-72 a podle označení šlo nejspíše o techniku z armádních skladů. Většina z celkových dodávek na Ukrajinu však podle Zechmeisterové pochází od soukromníků.

Například Jiří Hynek, šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, odhaduje, že se na Ukrajinu od soukromých firem zatím vyvezl materiál zhruba za dvě miliardy korun. To je ale spíše konzervativní odhad. Některé spekulace a hlasy z firem, které však nelze nikterak ověřit, naznačují sumu daleko přes deset miliard korun, z toho zhruba šest miliard údajně tvoří tržby Czechoslovak Group, včetně Excalibur Army. Ta například na Ukrajinu velmi brzy po ruské invazi dodala šestnáct modernizovaných tanků T-72, které měla připravené pro jiného zákazníka. Detaily ale nejlépe prozradí výsledky a výroční zprávy firem za rok 2022, které budou dostupné příští rok.

Zlepšení reputace

Navíc dodávky na Ukrajinu jsou pro zbrojaře lukrativní byznys. A finance zjevně nejsou problém. Ukrajinci mají k dispozici různé zdroje. Jako zákazníci platí dobře, včas, většinou sto procent ceny před dodáním.

Pracují se zahraničními dary, fondy, hojně je podporují americké společnosti, které pro ně vojenskou techniku mnohdy i nakupují. A samozřejmě také samotné ukrajinské ministerstvo obrany vyčlenilo na nákup zbraní značné prostředky.

Pro historicky silný český zbrojní průmysl je to bezesporu jedinečná šance. Nejen kvůli odbytu a miliardovým tržbám, ale i kvůli společenskému postavení. Byznys v kombinaci s politickou a společenskou poptávkou může znamenat jeho statusovou renesanci. Neboť v posledních letech se začal obor dostávat pod tlak ESG trendů a stejně jako hnědouhelné elektrárny či těžaři měly i některé zbrojní firmy problém s financováním; nadnárodní banky po nich příliš netoužily. I proto se podnikatelé z oboru tak často vyhýbali nálepce „zbrojař“, mnohem raději své firmy popisovali jako technologická a vývojářská centra.

Skutečná válka 400 kilometrů od českých hranic ale postavení průmyslových čertů dost možná změní. Kroky jednotlivých vlád v Evropě to potvrzují. Pro české podniky v oboru tím nejspíš přichází zlatá éra.

„Hlad je dnes úplně po všem. A tím, že narůstají problémy s dodávkami surovin potřebných pro výrobu, bude tento hlad sílit. Bohužel bude úměrně tomu stoupat i cena. Zdražování surovin a energií se velmi výrazně promítne do cen vojenských technologií. A obávám se, že nepůjde pouze o desítky procent,“ říká k tomu Jiří Hynek. Podle něj ale největší profit bude mít celý český průmysl, až válka skončí.

„Ukrajinci budou potřebovat obnovit svou infrastrukturu a budou si pamatovat, kdo jim v těžké chvíli pomohl. Tímto český obranný průmysl pomáhá otevírat dveře pro ostatní odvětví,“ říká k tomu hlavní zástupce tuzemské zbrojní lobby a někdejší prezidentský kandidát Hynek.