Jiří Hlavsa s rodinou koupil před pár lety kus pole na Šumavě, další pole zdědila jeho partnerka ve středních Čechách. Pravidelně tak dostávají do schránky nabídky na odkup pozemků za směšně nízkou částku. „Naposled mi to přišlo loni, vždycky jsem to vyhodil do koše,“ říká. 

Po turbulentních letech na trhu se zemědělskou půdou, vrcholících v roce 2016, zůstali z malých vlastníků–nezemědělců v podstatě jen takoví, jako je Hlavsa. I když na poli sami nehospodaří, prodat ho neplánují a nenechají se obalamutit nevýhodnými nabídkami, před kterými svého času varovalo i ministerstvo zemědělství. I to je jeden z důvodů, proč trh s půdou v Česku ztratil na dynamice.

Podle aktuálních dat prezentovaných v takzvané zelené zprávě změnilo loni vlastníka jen 1,54 procenta zemědělského půdního fondu, který má celkovou rozlohu 4,2 milionu hektarů, což je více než polovina rozlohy Česka. To je nejnižší podíl za posledních 20 let, kdy stát odstartoval privatizaci půdy ve svém vlastnictví. 

Velký zemědělec – vyšší nájem

Příčin zbrždění trhu je několik, mezi ty hlavní patří, že po letech boomu už v podstatě není kde brát. K dispozici jsou často menší výměry, mezi investory přitom panuje největší zájem o středně velké pozemky mezi pěti až deseti hektary. Ty se totiž dají nejvýhodněji pronajmout větším zemědělským firmám. 

„Právnické osoby mají obvykle vyšší objem výroby i vyšší intenzitu produkce, budou tak pravděpodobně ochotnější přistoupit na vyšší cenu pachtovného, protože pro ně nepředstavuje natolik velký podíl nákladů na vyprodukovanou jednotku výroby, jako je tomu u drobného soukromého podnikatele,“ uvádí ministerstvo zemědělství. 

Jan Brož

Například za hektar pole v řepkové oblasti je možné dostat od zemědělské společnosti v průměru 4200 korun. U soukromníka je to jen 2600 korun. Lukrativní se ukazuje třeba i „podniková“ kukuřice, vůbec nejméně peněz na pachtovném lze naopak dostat od drobného sedláka z hor. 

Pokud už se v nabídce objeví atraktivní pozemek, obvykle bývá za méně atraktivní cenu. 

Záleží na zdroji dat, podle dostupných údajů však zemědělská půda zdražila v uplynulých pěti letech v podstatě zhruba na dvojnásobek. Podle realitky Farmy.cz zaměřené na zemědělské nemovitosti stál loni metr čtvereční v průměru 24,40, o pět let dříve to bylo 14 korun. V nákupech v rámci programů Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF) zdražil metr čtvereční za stejnou dobu z 12,90 na 22,30 korun a v kupních smlouvách monitorovaných Ústavem zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) to bylo dokonce z 12,90 na 27,40 koruny. 

Jan Brož

Dnes už se sice ceny tolik nemění, pro mnohé však už přesáhly zajímavou úroveň. Nejdynamičtější zdražování nastalo zhruba v polovině uplynulé pětiletky, kdy polím přišli na chuť investoři, pro které se stala bezpečným tipem na uložení volných peněz. Tím vyhnali cenu nahoru a roztočili trh, načež následoval útlum. Jak upozorňují Farmy.cz, loni poprvé rostly ceny zemědělské půdy pomaleji než celková inflace. 

Na trendu se ani letos příliš nemění. „První polovina roku je charakterizovaná mírným nárůstem cen,“ říká vlastník Farmy.cz Jaroslav Urban. Podle něj došlo k mírnému oživení v očekávání zrušení daně z nabytí nemovitostí, někdejší turbulentní léta jsou však už pryč. 

Tajný tip: Slovensko

Výsledkem je, že tuzemská pole a louky tak ve stále větší míře skupují ti, kteří je plánují sami obdělávat a nejde jim tedy jen o zhodnocení majetku. Zatímco v roce 2015 se zemědělští a nezemědělští investoři v počtu transakcí dělili ještě půl na půl, loni už farmáři stáli za 63 procenty transakcí. 

Příležitosti přitom jsou. Například na sousedním Slovensku, kde jsou ceny zemědělské půdy oproti Česku sotva poloviční a nabídky slovenských polí lze nalézt u specializovaných realitek i u nás. Stejně jako lze najít česká pole u těch německých.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Jan Brož