Ve chvíli, kdy poslanci těsnou většinou kývli na zákaz klecových chovů nosnic, bylo už na českém vaječném trhu zaděláno na pořádnou míchanici. Ta s největší změnou v českém drůbežářství za patnáct let částečně souvisí a povede k významným změnám na sedmimiliardovém tuzemském trhu s vejci.

Holding Agrofert ze svěřenských fondů premiéra Andreje Babiše se aktuálně zbavuje nevýdělečného vaječného byznysu. „Můžeme potvrdit svůj záměr určitou část svých chovů nosnic prodat,“ sdělil mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka.

Agrofert se stal významným hráčem na vaječném trhu před šesti lety, když pohltil distributora vajec Česká vejce a Drůbežárny Osík. Dnes firmy holdingu ročně vyprodukují zhruba 230 milionů vajec, což odpovídá deseti procentům tuzemské produkce, patnácti procentům po odečtení nekomerčního domácího samozásobitelství.

Vejce v červených číslech

Vaječnému podnikání Agrofertu se však dlouhodobě příliš nedaří. Je rozděleno do několika firem, jako jsou drůbežárny společností Druko Střížov a Česká vejce Farms, a dále pak na odbytovou společnost Česká vejce, která pod stejným názvem dodává vejce na maloobchodní trh. Všechny firmy loni skončily v červených číslech. Zastřešuje je mateřská firma Agropodnik Hodonín, která loni zaznamenala ztrátu 81 milionů korun.

Jak vyplývá z výroční zprávy Agropodniku Hodonín, za problémy stojí hlavně dlouhodobý cenový tlak obchodních řetězců, kterým Agrofert loni dodával vejce za průměrnou cenu 1,42 koruny za kus.

S problémy bojuje i navazující zpracovatelský průmysl. Výrobce lahůdek a majonézy Papei, další člen vaječné rodiny Agrofertu a významný zpracovatel vajec, skončil podle posledních čísel za rok 2018 v třicetimilionové ztrátě. Letos Papei ukončil výrobu lahůdek v Roudnici nad Labem a propustil 90 lidí. Podle Hanzelky však zůstane zachována výroba vaječných polotovarů, jako jsou vařená loupaná vejce a tekuté vaječné polotovary.

Konkurence expanduje

Agrofert nechce jednání o prodeji dále komentovat. Podle informací týdeníku Hrot je jedním z možných kupců vaječných aktiv konkurenční Proagro Nymburk, respektive podnikatelé Bohuslav Kohout a Miloš Kroc, kteří za společností stojí. Do jejich zemědělsko-potravinářského impéria spadá vedle Proagra také třeba masokombinát Maso Jičín nebo výrobce krmiv Tekro. „Jak říkají politici, nedá se to vyloučit ani vyvrátit. Zájem tam je, ale není vážný. Všechno je v jednání,“ reagoval stručně Kohout.

Na rozdíl od Agrofertu si Proagro nemůže svou aktuální situaci vynachválit. Firma loni zvýšila zisk o 62 procent na 88 milionů korun. Za růstem ovšem do velké míry stojí chov prasat, kterému se loni v Česku po letech skomírání začalo dařit.

V případě vajec Proagro stejně jako Agrofert bojuje s cenovým tlakem obchodníků. I tak však firma prodávala vejce v průměru za 1,61 koruny – tedy o 19 haléřů dráž než Agrofert – a samotný byznys byl ziskový. Firma navíc expanduje, loni pohltila slánskou společnost Ovus s roční produkcí 65 milionů vajec a má rozjeté investice do chovu drůbeže, ale také třeba do fotovoltaických elektráren.

Nabídku na odkup měl od Agrofertu dostat i další významný hráč a současná jednička tuzemského vaječného trhu, společnost Schubert partner Michaela Schuberta. Ten s médii dlouhodobě nekomunikuje a rozhovor pro týdeník Hrot odmítl i tentokrát. Podle zdrojů Hrotu ho však nabídka příliš nenadchla.

Není zřejmé, zda by nový majitel převzal vaječný byznys Agrofertu jako celek. Podle hlasů z branže by se Agropodnik Hodonín mohl částečně přeorientovat z produkce vajec na lukrativnější odchov kuřic a zbytek prodat. „Budou tam vykrmovat kuřata, nebo dělat rozmnožovací chovy,“ říká zdroj z trhu.

Komplikaci představuje i třídírna vajec ve Vejprnicích spadající pod Česká vejce Farms. Hypermoderní investici za 136 milionů korun částečně zaplatila 53milionová dotace z Programu rozvoje venkova, a třídírna musí tedy ještě čtyři roky splňovat podmínky podpory. Podle mluvčí Státního zemědělského intervenčního fondu Lenky Rezkové změna vlastníka možná je, vyžaduje však schválení fondu.

Jan Brož

„U proplacené žádosti o dotaci musí nový příjemce dotace ke dni nahlášení změny plnit všechny podmínky, které k tomuto dni měl za povinnost plnit i původní příjemce dotace – definice žadatele, finanční zdraví, preferenční kritéria se závazkem do budoucna a podobně,“ vysvětlila Rezková.

Jednatel firmy Česká vejce Farms Jindřich Macháček přitom pochyboval o návratnosti investice do třídírny už při jejím zprovoznění před třemi lety. „Pokud bychom počítali návratnost stavby ze současné ceny vajec, tak je investice nenávratná. Takže pokud se něco nezmění, tak to bude špatně pro chov nosnic,“ citovala tehdy Macháčka ČTK. Proagro navíc disponuje vlastní třídírnou v Městci Králové, dokončenou teprve v roce 2016.

Konec klecí přijde

Rošáda na vaječném trhu do jisté míry souvisí s chystaným zákazem klecových chovů od roku 2027, který už schválila dolní komora Parlamentu. Velká většina vajec Agrofertu pochází z klecových chovů, firmy se tak na jedné straně nevyhnou rozsáhlým investicím do přestavby hal na voliéry a zvyšujícímu se tlaku ze strany obchodníků, spotřebitelů i veřejného mínění na straně druhé.

Chovatelé chtějí ještě prostřednictvím Českomoravské drůbežářské unie (ČMDU) intervenovat v Senátu a obrátili se dopisem i na prezidenta Miloše Zemana, v oboru však téměř nikdo nepočítá s tím, že by se klece podařilo zachovat. „Chtěli bychom, aby byly přestavby podpořeny z Programu rozvoje venkova,“ nastiňuje aktuálně hlavní cíl drůbežářů šéfka ČMDU Gabriela Dlouhá.

Většina významných hráčů, mezi které patří vedle jmenovaných ještě rodinná firma AG Maiwald a Česká drůbež s německým vlastníkem, však počítala s koncem klecí nejpozději od reportáže pořadu Reportéři ČT před dvěma lety a následných proklamací některých řetězců, že klecová vejce označená trojkou přestanou prodávat. Mnozí proto na nic nečekali a transformaci chovů na „dvojkové“ odstartovali bez ohledu na legislativu.

Kvůli zdlouhavým povolovacím procesům přesto ČMDU předpokládá, že ne všichni se stihnou připravit včas. Roli nejspíš sehraje i omezená kapacita firem zabývajících se výstavbou zemědělských chovů, přetrvávající nedostatek lidí i pandemie čínské chřipky, která odřízla některé zahraniční pracovníky. Část hlavně menších drůbežářů pak s chovy skončí úplně. „Odhadujeme, že deset až dvacet procent to nepředělá,“ říká Dlouhá.

V praxi to znamená, že v roce 2027 může dojít k výpadku v nabídce a opakování „vaječné krize“, jakou Česko zažilo v letech 2012 nebo 2017. Před osmi lety začala celoevropsky platit povinnost takzvaných obohacených klecí, které slepicím zaručují o něco více místa než dřívější verze. Také tehdy se ne všichni chovatelé stihli do termínu připravit.

Hlavně však odpadl významný import z Polska. Varšava evropský předpis dlouho úplně ignorovala a česko-polské hranice se tehdy pro vejce ze dne na den uzavřely. Výsledkem bylo skokové zdražení a renesance domácích malochovů. Podobná situace se opakovala o pět let později, kdy se hranice pro import zavřely znovu, tentokrát kvůli nálezům insekticidu fipronil.

Připravovaný zákaz klecových chovů je přesto trochu jiný. Jde o českou iniciativu, a když v Česku klece skončí, importu „trojkových“ vajec ze zahraničí nebude možné bránit. Ministr zemědělství Miroslav Toman už sice inicioval celoevropský zákaz klecí, ovšem až od roku 2030.

Na druhé straně většina obchodníků už dnes avizovala vylistování klecových vajec bez ohledu na zákaz a podle Dlouhé čím dál víc spotřebitelů začíná upřednostňovat domácí produkci. Dodavatelé disponující kolem roku 2027 vejci s označením začínajícím 2CZ na skořápce tak mohou zatlačit na růst cen a profitovat z nedostatečné nabídky, jak se to stalo právě před osmi a třemi lety.

Ze statistik výkupních cen ministerstva zemědělství ovšem také vyplývá, že jakmile se zásobování během několika měsíců stabilizovalo, ceny se opět propadly k obvyklým hodnotám na hranici rentability. Ceny v obchodech padaly už mnohem pomaleji. A to je pro tuzemské chovatele mnohem větší problém než písničkář Tomáš Klus demonstrativně zavřený v kleci na Malostranském náměstí. Drůbežáři z Agrofertu by mohli vyprávět.