Mezi největší favority prezidentských voleb nepatřil. Když ale Josef Středula letos v květnu oficiálně potvrdil, že se bude ucházet o nejvyšší politickou funkci v Česku, agentury zkoumající veřejné mínění i sázkové kanceláře ho pasovaly do role černého koně. V preferencích i podle kurzů se odborový předák zařadil na čtvrté místo mezi kandidáty.

Středula celé léto tvrdě kritizoval vládu za přístup k energetické krizi nebo prý nedostatečný boj s inflací. Nabízela se otázka, zda není v konfliktu zájmů a jestli vládu kritizuje jako prezidentský kandidát, nebo zástupce zaměstnanců. Šéf Českomoravské komory odborových svazů zneužívání funkce odmítal. S jeho kandidaturou prý nesouvisela ani demonstrace „proti drahotě“, kterou odboráři v říjnu svolali na Václavské náměstí.

Nakonec se ukázalo, že otázka střetu zájmů je možná zbytečná. Demonstrace skončila fiaskem, přišlo na ni jen pár tisíc lidí. Řídký dav pod pódiem působil o to rozpačitěji, že na podobné akce pořádané antisystémovými spolky a proruskými silami dorazilo několikanásobně více protestujících. To, co mělo být původně Středulovou hlavní výhodou, mu tak nakonec podrazilo nohy.

Bookmakeři ocenili propadák z Václaváku razantním zvýšením kurzů a černý kůň se rázem v žebříčcích propadl mezi outsidery. Středulovy šance patrně snížil také vstup Andreje Babiše do prezidentského klání. Bude usilovat o stejné voliče nespokojené s vládou, v kampani má však větší možnosti – finanční i mediální. A aby komplikací nebylo málo, ještě týden před termínem neměl tým Josefa Středuly pohromadě potřebné podpisy občanů ani zákonodárců.

Středula nechce prozradit, jak se pokusí Andreje Babiše porazit. Z rozhovoru se však dá jeho strategie alespoň částečně odvodit. Největším trumfem proti Babišovi i dalšímu velkému favoritovi Petru Pavlovi zřejmě bude, že si šéf odborářů nikdy nezadal s komunisty.

Ne, ne, myslím, že k tomu nedojde. K 8. listopadu bude všechno v pořádku. Druhá věc je, že nenechávám nic náhodě. Zejména u korespondenčních podpisů může být větší chybovost. Také proto vyjednávám se senátory a jedna, nebo druhá varianta bude v pořádku. Nechci nic podcenit.

Snažím se to dělat poctivě, na stánky jsem jezdil, mluvil jsem s lidmi. Nesetkal jsem se s odporem, ale třeba s tím, že s sebou lidé neměli občanku. Lidé také obecně neradi dávají komukoli svůj podpis s číslem občanského průkazu, protože se obávají, aby to někdo nezneužil. Je těžké jim to vysvětlovat.

Co se týče odborů, mnozí se mi snažili podsouvat, že je při kampani zneužívám. Nic takového se neodehrálo, dával jsem si na to pozor. Kolegy odboráře jsem požádal o podporu, ale to bylo všechno.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Je to otázka situace ve společnosti. Ta je dramatická, společnost je přísně rozdělená na chudé nebo chudší a bohaté nebo bohatší. Lidé to takhle vnímají, jeden druhému přestává věřit a není nikdo, kdo by je spojil dohromady. Když se podíváme na faktickou nespokojenost, kterou vláda přehlíží, to jsou věci, které se společností hýbou.

Od roku 1995 jediní, kdo dělali demonstrace, byli odboráři. Ale došlo ke změně a demonstrace už organizují i další skupiny a spolky. To je velký posun ve společnosti. Je moc dobře, že jsou lidé připravení své názory hájit i tímto hromadnějším způsobem, od toho svoboda shromažďování je. Druhá věc je, jaké jsou pohnutky těch lidí.

Ne, ne, s Ukrajinci je to jinak. Dlouhodobě jsme se snažili nepřipustit zneužívání pracovníků z Ukrajiny v České republice. Postavil jsem se proti mafiánům, kteří tady s nimi pracují, když ještě žádná válka nebyla.

Dali jsme taky jasně najevo, že kvóty na zahraniční pracovníky neodpovídají potřebám české ekonomiky, protože tady máme nějaké nezaměstnané, s kterými musíme pracovat.

Co se týká přijetí uprchlíků, upozorňovali jsme vládu, že i při jejich příchodu někteří lidé zneužívají jejich vážné si­tuace. Taky jsme žádali, aby vláda komunikovala s občany, aby vysvětlila všechny věci, které jsou s tím spojeny, a vyčíslila náklady. Ale sbírání laciných bodů na válce ode mě nečekejte.

Věřím si v tom, co dovedu, ale prozrazovat to není nejlepší záležitost.

Na to odpovím jen: Ať si každý představí, jakým by byl Andrej Babiš prezidentem.

Těsně pod jeden milion korun.

Podmínkou je především zúčastnit se prvního kola. V tom případě věřím, že sponzoři přijdou a budou schopni podpořit mou kandidaturu. Ale nebudu chválit dne před večerem.

Ne. Pokud mě kolegové v odborech budou chtít podpořit, budu za to rád. Tu organizaci mám rád, dala mi všechno, co v profesním životě umím a dovedu, takže ji k žádné prezidentské kandidatuře nezneužiju. Komunikovat s ní budu, ale rozhodně nebudu organizovat nějakou akci nebo demonstraci. Ani demonstrace, která proběhla, nebyla akce Středuly, ale akce odborových svazů.

Myslím si, že tomu nic nebrání. Samozřejmě v případě zvolení bych okamžitě odstoupil.

Od aktivních politiků neočekávám, že by měli někde defilovat a podporovat. To může být plus i minus, pro někoho dobré, pro někoho špatné. Pokud se rozhodne současný prezident nebo i lidé aktivní či dříve působící v politice podpořit Josefa Středulu, budu za to rád. Ale každý vyvolává nějakou emoci, ať už pozitivní, nebo negativní. Pokud mě podpoří někdo z hypotetické pravicové části politického spektra, může to vadit levicovému voliči, někdo uslyší třeba podporu prezidenta republiky nebo třeba Michala Šmardy a může to pro něj být v opačném gardu. Věřím, že to každý vezme s rozumem a tyto podpory bude vnímat jako pozitivní. Taky to může potvrdit, že díky tomu, že Středula není členem žádné politické strany, je akceptovatelný pro velkou šíři společnosti.

Rozhodně z mé strany velmi aktivní výkon. To znamená velmi přímá, jednoznačná a velmi častá komunikace s vládou, stejně tak s oběma komorami parlamentu, s využitím všech nástrojů, které ústava prezidentovi dává. Být přímo v jednání, přímo s nimi mluvit, chodit aktivně do Sněmovny, Senátu a na jednání vlády.

Ale také mluvit s lidmi, kteří nejsou součástí vlády, včetně občanů, podnikatelů, studentů, prostě lidí, kteří v České republice dělají politiku politikou. Přispět k tomu, aby se společnost opět semkla a byl z ní hezký orchestr ne nepodobný České filharmonii.

Pro nadstranického prezidenta není problém komunikovat s jakoukoli vládou. Co se týče věcného obsahu, od toho je prezidentská kancelář řádným připomínkovým místem všech zákonů. Myslím si, že je potřeba být aktivní v celé fázi, než zákon přijde do Poslanecké sněmovny, a udělat všechno pro to, aby se chyby vychytaly a třeba i chybný směr zákona aby se vykomunikoval. To je podle mě férový přístup.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

V případě chyby, která se může stát – poslanci, senátoři jsou jen lidé – , je tady institut práva veta. Aby se zákon vrátil s výhradou zpátky do Poslanecké sněmovny a případná chyba se opravila.

Rozhodně bych se proti tomu postavil, upozornil na negativa, ale od toho je Poslanecká sněmovna. Prezident nemá právo krále, který rozhodne, může říct svůj názor. Právo veta považuji za krajní možnost, lepší je zapojit se do legislativního procesu.

Myslím si, že změna, která přichází, tedy že ministři budou muset mít čisté lustrační osvědčení, je dobrá zpráva. Lepší by bylo rozšířit to také na další ústavní činitele. Že taková věc bude potřeba, jsme si asi před několika lety neuměli představit.

Obecně ale prezident republiky není stroj na podpisy a komunikace mezi designovaným premiérem a prezidentem je namístě. Premiér disponuje kompetencemi vybrat si ministra, ale myslím si, že každý premiér či premiérka budou stát o to, aby našli shodu s prezidentem. To neznamená, že prezident diktuje, ale někdy je pro nového premiéra či premiér­ku důležitá ta zkušenost, že si o tom s prezidentem podiskutují.

To je předčasné, to se řeší až po volbách. Nikdo by neměl cokoli rozdávat, aniž by k tomu měl právo.

Rozhodně to nebude stejné jako teď.

Měla by tam být zajištěna bezpečnost, neměl by tam být bezpečnostní problém. Měli by splňovat zmiňovanou bezúhonnost i v otázce lustračního osvědčení a měli by to být lidé, kteří budí úctu a respekt.

Za život jsem potkal spoustu kvalitních, moudrých, vzdělaných lidí, kteří jsou schopni dát České republice mnoho dobrého. Rozhodně bych nešel do toho, že za každou cenu musí být vyměněn celý tým včetně odborů nebo správy Hradu. Ale říkat to teď je nezodpovědné. Kdo byl vybrán podle odbornosti, nemusí se bát.

Říkám stále jediné jméno. A to je Miroslav Sklenář, který pracoval velmi dlouho v protokolu Pražského hradu. To je skvělý, erudovaný odborník, věřím mu a myslím si, že může dát Hradu hodně. Byl tam za Václava Havla, Václava Klause i Miloše Zemana.

Kdo mě zná, ví, že jsem celý život dlouhodobě prozápadně orientovaný. Jsem viceprezidentem evropských odborů, které jsou partnerem Evropské komise, a zakotvení České republiky v Evropské unii – ne nekritické – a stejně tak členství v NATO jsou pro mě nezpochybnitelné.

Kvůli mému dopisu kolegům na Tchaj-wanu si povolali našeho velvyslance v Číně. Nelíbilo se jim, že jsem v dopise odsoudil, že za účast na demonstraci byli lidé vyhazováni z práce. Mimochodem, nemám dokonce vůbec žádný kontakt s čínskými odbory. Stejně tak jsem byl pro vyloučení ruských odborů z našich struktur. Myslím si, že to, co se děje, si musí uvědomit každý a je jedno, na jaké úrovni je. Takže v tom mám jasno.

Proč ne. Už jsem tam byl na misích odborů a rád bych se tam vrátil. Ale rozhodně bych nejel jen do Kyjeva, ale i do dalších měst na Ukrajině.

Spíš si položme otázku, jaká by role prezidenta v tomto měla být. Myslím si, že prezident by měl primárně i ve společnosti dalších státníků činit všechno pro to, abychom směřovali k ukončení války a k návratu původních hranic Ukrajiny.

Že bych měl nějakou další strategii? Nemám žádný béčkový ani céčkový scénář. Žiju pro tuto záležitost a pomoc lidem.

Na to ale potřebujete politickou stranu; být straníkem, to už není tak jednoduchá záležitost.

Ano, dokonce někteří to nabízeli skoro jako jasnou věc. Ale říkal jsem, počkejte, zaprvé, já nemůžu být předsedou nějaké politické strany, když nejsem ani jejím členem. A zadruhé, jestliže hledáte fíkový list velikosti fotbalového hřiště, u mě se nehlaste.

Dnes ráno jsem byl potěšen, že se stal prezidentem Brazílie Lula da Silva, před lety byl také odborářem. Co se týče Evropy, tady opravdu dochází k velkým změnám. Levice nemá a stále hledá lídra. Já nevím, jestli je to Středula, nebo jak se jmenuje ta postava. Třeba teprve někde roste, ale ještě o něm nevíme. Ale to je na stranických strukturách a já nejsem rozhodnut, jestli do nich vstoupit.

Obecně poptávka po levici je, zcela jednoznačně. Ano, moderní levice musí být připravená hájit zájmy těch, kteří k ní mají dlouhodobou vazbu. So­ciální demokracii jsem říkal: Podívejte se na důvod svého vzniku a na to se ­orientujte. Na lidi práce, rodiny s dětmi, důchodce, na ty, kteří potřebují pomoc. Levicový hlas je v politické debatě důležitý. Jakmile zmizí, posunujeme se k radikalismu.

To výrazně destabilizuje společnost, chybí tam rozumný hlas. Je na levicových vůdcích, aby našli způsob, jak se zkonsolidovat a najít lídra. Pak se vrátí normální debata – třeba silná pravice versus levice, ale i ty se umějí dohodnout a udělat velkou koalici. Velkým úkolem pro budoucího prezidenta bude najít způsob, jak spojit rozdělenou společnost.

To je právě to umění. Je nutné vysvětlovat, že i pro bohatšího člověka je přece důležité, aby byl ve společnosti smír. Protože jakmile smír nebude, budou ohroženy i jeho finanční prostředky. 

Josef Středula (54)

• Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Opavě.

• Po studiích nastoupil do Vítkovických železáren, kde zároveň působil v odborech.

• V letech 1993 až 2005 působil jako místopředseda odborového svazu Kovo, roku 2005 se stal předsedou.

• Do čela ČMKOS byl zvolen v roce 2014 a ve funkci předsedy je dodnes.

• Nebyl členem KSČ a nestraníkem zůstal dodnes.