Investorům z oblasti venture kapitálu začíná s kontroverzními charismatickými podnikateli, kteří se živí zakládáním startupů, docházet trpělivost.
startup | Shutterstock.com
Zakladatelé-šéfové svých startupů fungují jako hromosvod přitahující kontroverze. Je tu Mark Zuckerberg v Meta Platforms, Brian Armstrong v Coinbase, Travis Kalanick v Uberu či Adam Neumann (známý skandálním působením v bankrotující společnosti WeWork, specializující se na pronájmy sdílených kanceláří) se svým novým startupem Flow.
Všichni si zvykli svým jednáním zvedat nejedno obočí, ale z nějakého důvodu to dlouho bylo jedno. Buď mezitím byli tak úspěšní, že žádného bohatého majitele takového potenciálně zdviženého obočí nepotřebovali (Zuckerberg), nebo se těšili přízni investorů v míře přesahující i obvyklý význam slova iracionalita (Neumann).
V posledních měsících však peníze ve Spojených státech kvůli rozhodnutí Fedu o zvýšení úrokových sazeb podražily. A začaly se množit známky toho, že investorům – v tomto případě především z oblasti venture kapitálu – začíná zdánlivě nekonečná trpělivost se sebevědomými zakladateli docházet.
Vezměte si Henryho Warda z firmy Carta. Ward, klasický typ snílka a zakladatele, má blízko k Marcu Andreessenovi, samozvanému guruovi technologické scény, jenž coby investor sedí ve správní radě nejméně deseti startupů. Tím pádem má také blízko k jeho penězům; i proto se pustil do ambiciózního záměru vybudovat jakýsi „Nasdaq pro soukromé trhy“, kvaziburzovní index zvlášť vytvořený pro startupovou scénu.
V poslední době ovšem generuje více titulků kontroverzemi ve vlastní firmě než jejím skutečným pokrokem. Poslední aféra přišla v pondělí, kdy Ward zrušil soukromé makléřské služby Carty. Učinil tak poté, co její zákazníci prohlásili, že firma využívala důvěrné informace, jež od těchto klientů coby makléř získala, a to k cílení vlastního obchodování s akciemi.
Tento skandál propukl nedlouho poté, co utichla jiná Wardova aféra. Čtyři bývalé zaměstnankyně Carty deníku The New York Times sdělily, že byly ve firmě „často ponižovány“ (tři z nich podaly žalobu); technologický ředitel firmy později v žalobě uvedl, že Ward „potlačoval zprávy o neetickém a diskriminačním chování“ (a sklidil naopak žalobu ze strany Carty). Server Business Insider mezitím uvedl, že Ward povýšil vedoucího prodeje, který byl předmětem několika žalob zaměstnanců, což se v hypersenzitivním americkém prostředí nenosí.
Ward měl ve zvyku smést všechny potíže ze stolu. Loni napsal, že většina negativních zpráv „je senzacechtivý šum“ a že nespokojení zaměstnanci chtějí ze společnosti pouze vymámit lukrativní dohody o vyrovnání. Faktem však je, že většina generálních ředitelů firem poskytujících podnikový software se obejde bez takové záplavy negativních zpráv.
Rizikoví kapitalisté jako Andreessen obvykle kontroverzní ředitele Wardova typu podrželi – pokud dokázali generovat výnosy. Tak se ta hra nakonec hraje, píše server Theinformation.com, jenž si však zároveň povšiml možné změny trendu.
Když Ward musel opustit svoji představu o jakémsi sekundárním makléřském trhu, nezbylo mu než se vzdát i snu o tom, že vybuduje platformu pro obchodování na takovém soukromém trhu, povede ji a bude z ní pohádkově profitovat.
Prodej, nebo odejdi
Carta je přitom na poměry startupové scény relativně úspěšný podnikatelský počin. V Silicon Valley se stala tvůrcem klíčové finanční infrastruktury; všechno ukazuje, že je to firma se slušným růstem, který ročně generuje tržby kolem 380 milionů dolarů, a jen málo prodělává. Její současná valuace by pravděpodobně činila o něco více než polovinu ze 7,4 miliardy dolarů, na kterou získala peníze před třemi lety, v době podstatně tučnější a bezstarostnější než teď.
Ward však dal svým snům za uši vlastními chybnými kroky. Poměrně rychlá omluva a ústup z podnikání na sekundárním trhu mu možná nejspíš místo zachránily. Kam ale s Cartou směřuje dál? Co když se jí nepodaří razantně pokročit směrem k velkému prodeji na soukromé scéně nebo k veřejné nabídce na burze? Budou mít ještě investoři trpělivost se vším tím rozruchem, který kolem sebe Ward neustále vytváří?
Existují známky toho, že jim trpělivost právě dochází. Příkladem budiž specifická podskupina startupové scény, která se specializuje na zajištění ochrany proti kyberzločinu. Ačkoli vlna útoků v posledních měsících neustále sílí, získávání financí je i pro takové startupy stále obtížnější. Některé tyto startupy musely ohlásit velké snížení své očekávané valuace; jiné to patrně čeká.
Dobrým příkladem je izraelský kyberbezpečnostní startup Noname Security, který v roce 2021 získal 135 milionů dolarů při valuaci ve výši jedné miliardy dolarů. V té době společnost generovala pouze tři miliony dolarů ročních příjmů. Dnes, kdy se její tržby pohybují kolem čtyřiceti milionů dolarů, se podle osoby obeznámené se situací připravuje na další kolo financování. Podle investorů k tomu však dojde při výrazně nižším ocenění než v roce 2021.
Sebevědomí a charisma coby přítěž
Popisovanému jevu už se věnuje i akademická obec. Harvard Business Review popisuje případ startupového zakladatele „Johna“ (případ je reálný, ale jméno změněné), jehož charisma a sebejistota byly před rokem 2021 považovány za přednost, protože svědčily o jeho zápalu a odhodlání.
V prudce se měnícím investičním prostředí dneška se však tytéž osobnostní rysy staly přítěží, když se investoři ptají, kde že jsou jejich peníze. (Řečený text pochází již z roku 2022, ale více pozornosti než v době svého vzniku generuje teď.)
Místo toho, aby svoji situaci vysvětloval a snažil se o dohodu se znepokojenými investory, reaguje John tak, jak byl z dřívějška zvyklý – hovor na nepříjemné téma prostě utne. „Nemám strach o získání finančních prostředků,“ říká, ačkoli s poslední žádostí o další kapitál již na více místech neuspěl.
„Tohle není můj první startup. Už jsem třikrát zazvonil,“ řekl s odkazem na symbolický začátek obchodování na burze, ohlašovaný podle tradice zvoncem. „A bude to tak i tentokrát.“
Možná. Je ale stále pravděpodobnější, že podobné úvahy jsou tentokrát vedle.
