Ivo Vondrák byl řadou médií opakovaně označován za korunního prince hnutí. Však také jeho kariéra byla výstavní. Akademik s nejvyšším pedagogickým titulem profesora, člověk se zkušenostmi ze světa, emeritní rektor univerzity. Úspěchy sklízel rovněž v hnutí ANO. Strana s Vondrákem coby lídrem vyhrála dvakrát krajské volby. Ten se díky tomu stal respektovaným hejtmanem, který si přál kraj modernizovat a zbavit nálepky špinavého regionu dolů a hutí. Vondrák posiloval i v hnutí. Časem se stal místopředsedou. Jeho hvězda stoupala.

Jak ale prozradil ve velkém rozhovoru pro týdeník Hrot (vychází v pondělí 24. 7.), dlouho byl ve významných sporech s předsedou ANO Andrejem Babišem. Vše vygradovalo Vondrákovým vyjádřením, že nechce a nemůže podpořit Babiše v prezidentských volbách. Reakce byla razantní a rychlá. Vondrák musel opustit všechny politické pozice. I stranu. Zůstal nezařazeným poslancem.

„Nechtěl jsem, aby českým prezidentem byl chaotik, někdo, kdo mění názory podle toho, kolik mu přinesou hlasů. Absolutně jsem nesouzněl s tím, že by se takto měla vyjadřovat hlava státu. Forma ani věcný obsah této osoby prostě nenesou ten nadhled, který si funkce prezidenta žádá,“ vysvětluje Vondrák.

Profesor následně podpořil Petra Pavla, jenž byl nakonec skutečně zvolen. „Hned první tiskovka Andreje Babiše po prvním kole voleb mě utvrdila v tom, že mé rozhodnutí podpořit Pavla bylo správné. Mimochodem, ten akcent na to, že jen Babiš nás zachrání před válkou, to bylo něco příšerného. Na to by se zapomenout nemělo. Že chce pan Babiš mír? To přece chceme všichni. Ale válka probíhá opravdu nepříliš daleko od našich hranic. Je naivní myslet si, že to není důvod k obezřetnosti a přípravám na různé scénáře vývoje,“ míní bývalý hejtman.

Vondrák se prý dlouhodobě snažil v hnutí podporovat prostředí vhodné k diskusi. Přál si se spolustraníky hovořit o směřování hnutí, chtěl jej nadále rozvíjet v takové podobě, za jaké do něj vstoupil, tedy politicky orientované středopravicově. „Strašně jsem se snažil. Opravdu. Přesvědčoval jsem. Vysvětloval jsem. Usiloval o konsenzus. Jenže k tomu potřebujete partnera k diskusi. Toho se mi dlouhodobě nedostávalo. Čím dál víc jsem čelil tomu, že zadání, stranická linie, postoje… přicházely shora. Nikoli zezdola, jak se u zdravého hnutí očekává,“ vysvětluje politik.

Poslední kapkou je podle něj vývoj, kdy ANO stále více přistupuje na národoveckou notu a otevřeně láká voliče Tomia Okamury. Toho si všímají už i evropští politici a média. Orbánovatí ANO? „Evidentně,“ říká profesor.

Nyní je Vondrák nezařazeným poslancem. Jak sám říká, se svým původním hnutím již nechce mít nic společného. A poukazuje na to, jak se ANO chová ve Sněmovně. „Být v ANO, tak tam musím sedět v lavici a mít v ruce něco napsaného, co prostě musím říct na plénu. Stála by nade mnou paní předsedkyně poslaneckého klubu (Alena Schillerová, pozn. red.), která vyžaduje disciplínu, pokud jde o vystupování. Poslanec prostě musí využít jakékoli možnosti prodlužovat jednání Sněmovny, obstruovat. Myslíte, že tam kolegové z ANO sedí rádi? Pochybuji. Ale disciplína je disciplína,“ přibližuje Vondrák sněmovní praxi. S tou ale údajně nesouhlasí – poslanec prý má vystupovat jen ve chvíli, kdy má k věci skutečně co říct. 

„Ne že mi někdo dá do ruky papír, nejlépe se zadáním: hlavně číst co nejpomaleji. Projevy pro plénum Sněmovny mi nepsali asistenti ani marketing hnutí. Psal jsem si je sám. Mimochodem, klidně bych hlasoval pro to, aby se poslancům zakázalo číst jejich postoje z papírů. Vám nepřijde nedůstojné, pokud politik placený z vašich daní čte do slova a do písmene to, co mu někdo napsal? Někteří z nich ten text vidí vůbec poprvé a podle toho to taky vypadá. Bohužel,“ říká v rozhovoru Vondrák.