Titulky zpráv o nejnovějším volebním modelu agentury Kantar hlásí, že by volby vyhrála koalice Spolu. To je jistě zajímavé, ale rozhodně ne to nejdůležitější, co stojí za rozbor. Už proto, že sběr dat probíhal od 14. února do 4. března a podstatným způsobem do něj zasáhly události na Ukrajině.

Politika se stabilizovala…

Z dat je očividné, že politická scéna se po volbách stabilizovala. Takové konstatování rozhodně není samozřejmé. Předpokladem pro stabilizaci je chování hlavních aktérů v souladu s tím, co slibovali před volbami. A právě to se více či méně děje.

Obě koalice se dohodly na spolupráci a přes určité peripetie utvořily novou vládní koalici vystupující až překvapivě jednotně. Postavily se Babišovi i Zemanovi, nezavedly povinné očkování, nezvýšily daně, přijaly státní rozpočet s nižším deficitem. A teď společně čelí největší výzvě v podobě Putinovy agrese proti Ukrajině, kde patří mezi evropské jestřáby, a to v souznění s míněním většiny voličů.

V souladu s představami svých voličů se ovšem chovají i ANO a SPD. Stojí v ostré opozici proti vládě a navzájem se trumfují, kdo bude více vidět a slyšet. Zatím to lépe vychází SPD, která na rozdíl od Babišovy strany docela podstatně roste. Důvodem je podle autorů modelu fakt, že se stává nejbližší alternativou pro široký okruh protestně laděných voličů.

V těžké defenzivě se naopak nacházejí všechny strany, které v říjnu skončily na dohled od Sněmovny, jež se jim však teď stále více vzdaluje. Zjitřená situace je nezachrání, spíš naopak.

Právě rusko-ukrajinská válka je druhým faktorem stabilizace politické scény. Největší polistopadová bezpečnostně-politická krize s naprosto otevřeným koncem vede voliče k semknutí se kolem „svých jistých“, ať už stojí (anebo nestojí) na kterékoli straně konfliktu.

… a přece se to hýbe

Velkou změnou je náskok koalice Spolu, která má teď na ANO k dobru celých pět procent a na hlavu poráží i všechny ostatní. A to včetně Pirátů a STAN, kteří již ani při společném postupu nepředstavují konkurenceschopnou alternativu.

Z hlediska trendů je však daleko podstatnější model bez volebních koalic, kde jsme teprve svědky jedné z největších změn za posledních několik let. ODS se skokem na 21 procent vůbec poprvé od roku 2012 začala reálně dotahovat na Babišovo uskupení. Zatím se nedá tvrdit, že jde o renesanci dominantního postavení ODS napravo od středu. Ale také to nelze vyloučit.

Vládní pozice táhne nahoru i KDU-ČSL. Dokonce tak významně, až to vzbuzuje otázku, zda nejde o nějaký statistický úlet. Uvidíme brzy.

Analytici Kantaru upozorňují na to, že Piráti ještě nezastavili sestupnou trajektorii, na niž se vydali už v únoru loňského roku, tedy hned poté, co poprvé a naposledy předběhli ANO. Teď nezadržitelně míří do pásma bezprostředního ohrožení volební klauzulí. Zastavit tento pád může snad jedině úspěch v komunálních volbách v Praze, který by se však rovnal malému zázraku.

Starostové de facto následují své pirátské souputníky. Po velkém vzestupu kolem voleb, kdy se zdálo, že budou soupeřit s ODS o pozici hlavního vyzyvatele ANO, nyní klesli na úroveň SPD. Je to daň za aféry a nešťastné kroky, které se nevyhnuly snad ani jednomu ze členů nejužšího vedení. A to ještě může být hůře, protože právě STAN mají ze všech parlamentních stran nejméně pevné jádro voličů.

Jsme teprve na začátku

Krize a války dokážou hýbat společností. Ta ukrajinská u nás zatím posílila hlavní vládní stranu. Poděkovat za to může zejména svému šéfovi, premiéru Fialovi. ODS – především díky jeho rozvaze i rozhodnosti – podstatně narostla mezi ženami voličkami, nejmladšími voliči, lidmi s nižším vzděláním a voliči z menších měst a obcí. Tedy zjednodušeně mezi těmi, kdo jsou dopady této krize nejvíce ohroženi.

Krize však evidentně posílila i Okamurovu SPD – nejzřetelnější (principiálně protipřistěhovaleckou) opozici. Právě proto je třeba opakovat, že to nejtěžší nás čeká, až opadne prvotní vlna solidarity s Ukrajinci a naplno se projeví všechny důsledky války. Teprve tam se bude lámat chleba. 

Ladislav Mrklas