U soch, plastik a dalšího moderního umění platí, že se těžko mohou líbit všem. Plánovaný umělecký monument Hrachovina, který má být v létě vztyčen v centru Brna u příležitosti 200. výročí narození zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela, ovšem vzbudil doslova poprask – a to mezi samotnými umělci. Tvrdí, že jde o banální dílo a že by si vědec Mendelova formátu zasloužil lepší artefakt.

Není to zdaleka jediný případ, kdy umělci kritizují umění, respektive díla, která se za ně vydávají – alespoň podle názorů respektovaných znalců umění. Jen v Praze se na veřejných místech objevilo v posledních letech několik takových památek, například od kritizované sochařky Anny Chromy. Najdou se ale rovněž v menších městech.

Brněnský spor o monument Hrachovina je ale přece jen trochu jiný. Zatímco u většiny kritizovaných děl šlo o dary, nová ozdoba brněnského Mendelova náměstí vyšla z výběrového řízení a přijde na neuvěřitelných dvacet milionů korun. Kvalitu vítězné Hrachoviny ovšem kritizují i členové výběrové komise.

Výzva k revizi

Nejsou to rozhodně žádná bezvýznamná jména, která se koncem ledna objevila v otevřeném dopise brněnské primátorce Markétě Vaňkové (ODS) a dalším institucím. Bezmála třicítka osobností v něm velmi kriticky reaguje na zmiňované dílo Hrachovina, respektive na soutěž na Mendelův památník.

„Výsledek, který přinesla mezinárodně obeslaná, finančně dobře zajištěná soutěž, je bohužel zklamáním,“ píše se v dopise. Podepsal ho například uznávaný sochař a pedagog profesor Jiří David, který je mimo jiné autorem obřího neonového srdce nad Pražským hradem v závěru posledního funkčního období prezidenta Václava Havla, rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze profesor Jindřich Vybíral, děkan fakulty výtvarných umění v Brně Filip Cenek, editor knihy Sochařské Brno profesor Radek Horáček z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity anebo Marcela Straková, programová ředitelka Brna, Evropského hlavního města kultury 2028.

Archiv

Podle autorů je vybrané dílo zřejmě následkem několika pochybení při přípravě soutěže. Město Brno totiž přenechalo její vyhlášení spolku Společně, který pořádá výstavy a další kulturní akce. Jenže od něj putovalo organizační zajištění soutěže další organizaci, totiž pražské společnosti Art Lines. „Soutěžní podmínky obsahovaly řadu problematických faktorů,“ upozorňují signatáři otevřeného dopisu. Připomínají menšinové zastoupení odborné veřejnosti, neúčast architektů, kteří jsou autory rekonstrukce Mendelova náměstí, nebo příliš krátkou dobu na zhotovení finálního návrhu.

„To vše se podepsalo na podprůměrné umělecké kvalitě vítězného díla. Výsledek soutěže nebyl přijat jednomyslně ani členy komise: návrh zvítězil rozdílem pouhého jednoho bodu,“ uvádí se v dopise. „Výsledek soutěže je o to problematičtější, že k účasti byli vyzváni významní čeští i zahraniční umělci a umělkyně. Nedostatečný počet přihlášených návrhů (osm účastníků) u takto významné soutěže svědčí o nevhodném nastavení soutěžních podmínek.“

Signatáři připomínají, že autor Hrachoviny Jaromír Gargulák nemá dostatek zkušeností s podobnými monumentálními objekty ve veřejném prostoru. „Vítězný návrh je doslovně ilustrativní, až banální a neodpovídá ideovým a výrazovým nárokům kladeným na současné umění. Autor vítězného návrhu nevystavuje ani není zastoupen ve standardních výstavních a sbírkových institucích zabývajících se současným uměním,“ stojí v listu, v němž autoři doporučili revizi výsledků.

„Bylo by lepší, kdyby se návrh v této podobě nerealizoval,“ doplňuje k tomu ředitelka Domu umění města Brna Terezie Petišková, která je jednou ze signatářek dopisu.

Jak roste hrách

Na nějakou změnu je už ale nejspíš pozdě. Podle brněnské primátorky Vaňkové už byla soutěž ukončena a je uzavřená smlouva. „V porotě byli zastoupeni klíčoví odborníci na všechny důležité hodnocené aspekty. Jako její členka mohu potvrdit, že finální výběr byl velmi detailně diskutován,“ uvádí Vaňková, „nemám tedy důvody výsledek soutěže zpochybňovat, navíc by takový krok byl i po právní stránce velmi problematický.“

Ředitel spolku Společně Jakub Carda uvedl, že podmínky soutěže byly známé půl roku a nikdo proti nim nic neměl. „Dílo už se vyrábí a není cesta, jak tam něco měnit. Máme dobré reakce od lidí. Mrzí mě, že se to někomu nelíbí. Ale kdyby se část těchto lidí přihlásila, mohlo být více návrhů a porota mohla vybrat někoho jiného,“ říká Carda.

Dvanáctitunový monument bude průchozí, tvoří jej čtyři horizontální i vertikální celky. Dominuje čtverec se šestnácti stélami v podobě klíčků, na jejichž vrcholu jsou hrášky v barvách i tvarech poměrově odpovídajících Mendelovým objevům. Právě to prý nakonec rozhodlo, že komise dala přednost Hrachovině. „Vítězný návrh se skládá celkem ze čtyř samostatných objektů a obsahuje všechny Mendelem definované zákony dědičnosti,“ uvádí sochař Kurt Gebauer, který byl rovněž členem poroty.

To, že práce na monumentu ve slévárně už začala, potvrdil rovněž autor Jaromír Gargulák. „Není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem,“ reaguje sochař, podle něhož může být za nesouhlasnou reakcí části výtvarné obce také to, že není absolventem umělecké školy. Vystudoval slévárenskou technologii. V jeho životopise se také píše, že je nositelem Ceny Masarykovy akademie umění v Praze a jeho díla jsou zastoupena v galeriích v Česku i v zahraničí a v soukromých sbírkách ve Švýcarsku, Norsku, Kanadě či Japonsku. Gargulák je například autorem plastiky Prometheus, která je k vidění na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Gargulák uvedl, že se během soutěže snažil co nejlépe proniknout do tajů Mendelem definovaných zákonů dědičnosti. Dokonce si kvůli tomu koupil domů hrách, který zasadil, aby ho mohl v jednotlivých etapách pěstování pozorovat. „Připadal jsem si jako dřív na základní škole, kdy sledujete, jak ten hrách roste, probouzí se k životu, a na základě toho jsem začal skicovat a modelovat stély. Manželka s dcerou si ze mě dělaly legraci, vůbec nevěřily tomu, že bych mohl vyhrát. V průběhu času jsem si pohrával i s variantou rozmnožování, zvažoval jsem jít i někam směrem k DNA, ale protože Mendel pracoval s rostlinami, stále mě to vracelo zpátky k tomu hrachu. Mendel vycházel během svého křížení z barevnosti a tvarů semen a následně objevil i slavný poměr 9 : 3 : 3 : 1, který je dominantní i na mé plastice,“ říká Gargulák.

Darované soše…

Protestní dopis se objevil také před pěti lety, když se ve veřejně přístupných prostorách Akademie múzických umění v Praze objevil pomník Franze Schuberta od sochařky Anny Chromy. „Anna Chromy je odbornou veřejností vnímána jako autorka, jejíž tvorba se pohybuje na hranici kýče nebo často za touto hranicí. Kunsthistorici Zdeněk Lukeš a Zuzana Krišková dokonce sochy Chromy považují za jedny z nejhorších pomníků v Praze vůbec,“ stálo v dopise.

Anna Chromy se narodila v roce 1940 v Českém Krumlově, ale rodina se na konci války přestěhovala do Rakouska. Umění pak studovala v Paříži, zaujal ji předevší surrealismus. Sešla se dokonce se slavným Salvadorem Dalím, který se prý stal jejím vzorem. Zemřela loni v září v Monaku.

foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Kritici její tvorby upozorňují také na to, jakým způsobem byly její sochy do veřejného prostoru umisťovány – bez transparentní soutěže, taktikou „darovanému koni na zuby nekoukej“. Vedoucí Ateliéru sochy na Scholastice Pavel Karous, který se v rámci projektu Vetřelci a volavky zabývá současným uměním, připomněl, že Anna Chromy darovala Praze před sochou Franze Schuberta už dvě svá díla – Tančící fontánu na Senovážném náměstí a Plášť svědomí u Stavovského divadla.

„Podprůměrná, ale produktivní autorka, která tvořila ve stylu pokleslého surrealismu, používala strategii ,prezentů‘, aby si vylepšila své portfolio. Mohla se pak pochlubit, že má ve dříve kulturou proslavené evropské metropoli již tři realizace. V západních městech je nemožné umístit dílo do veřejného prostoru bez výtvarně-architektonické soutěže nebo bez povolení výtvarné rady města. Představa, že by Londýn jen tak přijal dar, třeba i od kvalitního umělce, a umístil ho například na Trafalgar Square, je nemyslitelná,“ uvedl před časem Karous.

Když bylo v roce 2003 odhaleno dílo Chromy na pražském Senovážném náměstí, organizovali pedagogové Akademie výtvarných umění veřejný protest. Byl mezi nimi rovněž Milan Knížák, který tehdy vedl Národní galerii. Historik umění Jiří Fajt, který byl pozdějším šéfem Národní galerie, sice měl s Knížákem časté spory, ale v případě Anny Chromy našli společnou řeč. „Praha jako město, ve kterém se zachovaly bohaté vrstvy jednotlivých kulturních a uměleckých období, si zasluhuje podstatně kvalitnější sochařské práce,“ sdělil Fajt při odhalení posledního autorčina díla.

I přes nebývale ostrou kritiku udělil v roce 2016 tehdejší starosta prvního pražského obvodu Oldřich Lomecký (ODS) sochařce Cenu Prahy 1, která je udělována za významná umělecká, vědecká a jiná díla. Podle tehdejšího vyjádření Lomeckého se Anna Chromy „stala světoznámou sochařkou a byla vysoce ohodnocena Salvadorem Dalím“ a teď „kulturně obohatila Prahu 1“. Její díla se očividně zalíbila rovněž významné části veřejnosti. V anketě o nejoblíbenější moderní sochu v Praze vyhrál v roce 2017 právě Plášť svědomí u Stavovského divadla.

Mnohem rozporuplnější reakce u veřejnosti vyvolávalo dílo kanadské umělkyně českého původu Ley Vivotové s názvem Lavička neřesti. Roky stála před vstupem do sídla Sazky v pražských Vysočanech, znázorňovala mladíka na lavičce a dívku klečící před ním s odhaleným přirozením. Sochu nechal ke 45. výročí Sazky nainstalovat její tehdejší vládce Aleš Hušák, ale její nový majitel ji na podzim 2011 dal odstranit.

Pavel Baroch

foto Vadim Fojtík, Adam Kovalčík

Zajímavý osud má nenápadná socha na pražské Kampě. Přestože si mnozí kolemjdoucí myslí, že jde o dalajlamu nebo nějakého mnicha, ve skutečnosti to je postava sektářského vůdce Šrí Činmoje. Dodnes nejsou známy okolnosti její instalace nebo to, kdo její vztyčení schválil. Nejenže podle různých znalců nejde o žádné výjimečné umělecké dílo, ale podle některých svědectví se tento muž dopouštěl sexuálního obtěžování. Před dvěma lety to serveru Echo24 potvrdil fotograf slovenského původu Dušan Štraus, který byl dlouhé roky aktivním členem sekty původem bangladéšského gurua – než se mu podařilo sektu opustit.

„Pravidelně sexuálně zneužíval své žačky, na což existují důkazy. Některé jeho oběti osobně znám a samy mi to potvrdily. Jejich zpovědi vyšly také na internetu a jsou otřesné,“ sdělil serveru Štraus. „Myslím, že sochy takovýchto lidí by se neměly dávat na veřejná místa.“

Nepomucký na objezdu

Že se umisťování kontroverzních soch netýká jen Prahy, dokazuje příklad ze Strakonic, kde byla před lety vztyčena bronzová socha Švandy dudáka. „Jeden z nejotřesnějších příkladů amatérského zadávání uměleckých děl ve veřejném prostoru po roce 1989, ve stylu kýčovitých soch určených pro turisty například před hotely nebo na nádražích,“ píše se o soše na Informačním portálu věnovaném modernímu a současnému sochařství v České republice.

Socha stojí na nově opraveném náměstí. Rekonstrukce náměstí byla placena z evropského grantu, takže i socha musela být zadána v soutěži, kde rozhodovala pouze cena. V ní zvítězil s nabídkou 499 tisíc korun místní malíř, grafik a sklářský výtvarník, předlistopadový absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové Jiří Kubelka, který s podobným druhem prací neměl žádné zkušenosti. Představa města byla taková, že na ostrůvku nového kruhového objezdu bude Švanda gestem ruky vítat příchozí. „Představuji si ho jako štíhlého energického člověka s jistým neklidem a nespokojeností v duši, s touhou po poznání, světáka a cestovatele. Uměl bavit lidi nejen hrou na dudy, ale i vyprávěním z cest,“ představil v tamním tisku svou vizi Kubelka.

Znalci umění naopak pozitivně hodnotili výsledky anonymní architektonické soutěže, kterou před několika lety vyhlásil Nepomuk. Na kruhovém objezdu na hlavním tahu mezi Plzní a Českými Budějovicemi mělo dílo upozornit na rodiště Jana Nepomuckého. Zvítězil mladý sochař Adam Kovalčík z Prahy, který světce pojal jako dopravní značku, pod níž budou jezdit auta. Jenže z toho nakonec sešlo a město loni na jaře umístilo doprostřed kruhového objezdu, kam se přes hustou automobilovou dopravu prakticky nikdo nemůže dostat, tradiční sochu Jana Nepomuckého z roku 1913. 

Profimedia.cz

Vědec světového formátu

Gregor Johann Mendel (22. 7. 1822 – 6. 1. 1884) byl přírodovědec, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti. Působil také jako mnich a později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně, kde prováděl pokusy s křížením hrachu. Je po něm pojmenovaná brněnská univerzita.20 mil.korun bude stát umělecký monument Hrachovina, který vyroste v centru Brna u příležitosti 200. výročí narození Gregora Johanna Mendela.

20 mil.

korun bude stát umělecký monument Hrachovina, který vyroste v centru Brna u příležitosti 200. výročí narození Gregora Johanna Mendela.