Zjednodušeně řečeno může stát v boji proti šíření koronaviru postupovat dvěma směry. Ten první spočívá v plošných opatřeních, která se dotknou každého a mají za cíl výrazně omezit kontakt mezi lidmi. Ten druhý sází na ochranu nejslabších skupin společnosti, seniorů a handicapovaných. Zbytek, zdraví lidé v dobré kondici, by měl nákazu ustát, byť třeba s komplikacemi.

Jak se ale daří rizikovým skupinám v zařízeních sociální péče? Musejí kvůli další vlně pandemie opět omezit své životy? Hrot se vydal do Domova pro osoby se zdravotním postižením Sulická v Praze. A kromě milých okamžiků příprav na blížící se Vánoce byl i u toho, když covid po letním klidu opět udeřil i zde.

Začněme hned prvním pozitivním zjištěním. Do domova Sulická nás pustili. Ta na první pohled banální informace je podstatná. V předchozích vlnách pandemie covidu-19 to totiž byla vedle nemocnic právě zařízení sociální péče, která se hermeticky uzavřela veřejnosti. O tom, jak to v pobytových sociálních službách vypadalo, jsme se tak dozvídali jen prostřednictvím příběhů, jak bezmocní klienti a klientky nemohli vidět vlastní rodinu a nemohli opustit pozemky ústavů.

Zaměstnanci se fyzický kontakt klientů snažili nahrazovat alespoň tím virtuálním, přes počítače. Dojemné záběry pak v médiích ukazovaly, jak stařenky a stařečci či mentálně handicapovaní mžourají do počítačů a snaží se zamávat svým blízkým do kamery.

Dnes mnozí odborníci říkají, že právě uzavření domovů sociální péče bylo jedním z opatření, která naplno ukázala chabou kompetenci vládních představitelů. Tak moc jsme chránili klienty domovů před nákazou, až nám jich nepočítaně zemřelo žalem. Tato situace se naštěstí neopakuje. O to důslednější kontrolou ale nyní musí návštěva projít.

Z popelky premiant

Hned po příchodu člověka překvapí speciální rám, jenž vás celého od hlavy k patě pokryje dezinfekční mlhou. Následuje kontrola očkování, případně negativního testu na covid. Zaměstnanci domova vám taktéž změří teplotu. Podepsat musíte prohlášení, že nepociťujete žádné příznaky onemocnění a rovněž že jste nebyli v kontaktu s nakaženou osobou. Teprve pak můžete, samozřejmě výhradně s respirátorem, mezi zdejší klienty.

Novinářskou návštěvu vítá osobně Lenka Kohoutová, ředitelka domova, jinak také médii hojně citovaná odbornice na sociální politiku. Tuto instituci vede již sedm let. A její podpis je pořádně znát. Než nastoupila, nepatřil domov Sulická ke chloubám metropole. Klienti dodnes vyprávějí o tom, jak se kdysi mohli koupat jen jednou týdně, v dopředu vymezeném čase. Vlasy měli všichni bez ohledu na pohlaví zastřiženy „na vojáka“, oblečeni chodili uniformně v teplákách „po prsa“. A když nebyla zrovna doba jídla či vycházky, seděli zamknutí v pokojích a raději ani nepípli.

foto Hynek Glos

To vše je minulostí. Kohoutová razí trend deinstitucionalizace – tedy aby byl v pobytové službě potlačen prvek ústavnosti, ale klienti se tam cítili jako doma. Aby se mohli oblékat, jak chtějí. Zamykat si pokoje, kdy chtějí. Sprchovat se či koupat klidně každý den. A trávit čas po svém. „Nejsme tu od toho, abychom někoho k něčemu nutili. To, že je někdo handicapovaný, neznamená, že je nesvéprávný. A i člověk zbavený určitých práv stále do značné míry má mít možnost rozhodovat, jak chce žít,“ má jasno Kohoutová.

Hned v úvodu návštěvy nám říká, v čem je dnešek mimořádný: jednak v domově finišují přípravy na Vánoce, tedy období, jež tu má takřka každý rád. A zároveň i přes veškerá preventivní opatření ráno vyšel pozitivně test na koronavirus u jednoho z klientů. Celá jedna domácnost tedy musela jít do izolace.

Na systém domácností jsou v Sulické velmi hrdí. V podstatě jde o dělení domova na několik částí, nejčastěji v podobě poloviny jednoho patra. V každé domácnosti je několik klientů a pečovatelka, má vlastní kuchyňku, společenskou místnost k trávení volného času, toalety, koupelnu. Klienti mají buď vlastní pokoje, nebo je sdílejí s dalším klientem, se kterým mají hezký vztah. Důraz se tu klade na dobré vycházení s druhými, a domácnost je tak v podstatě druhou, pro některé i první, rodinou.

„V harmonogramu dne se snažíme co nejvíc simulovat běžný život. Dopoledne jsou tedy různé aktivity, případně klienti chodí do práce či do školy, pokud je to možné. Pak je oběd, chvíle odpočinku. A odpoledne nabízíme volitelné volnočasové aktivity. Večery si každý člen domácnosti tráví po svém. Buď jsou společně třeba u televize, nebo jsou v pokoji a povídají si. Navštěvujeme také kulturní akce, třeba kina, divadla či koncerty, pokud o to klienti projeví zájem. Jeden z našich klientů má třeba rád tvrdý metal. Na koncert jsem ho doprovázela. No, co na to říct, i pro mě to byl velký zážitek,“ říká s úsměvem Kohoutová.

Přes dělení na domácnosti domov stále umožňuje svým klientům volný pohyb po celém zařízení. Ti se tak mohou navštěvovat napříč domácnostmi, potkávají se v době jídla či u společných aktivit. V době naší návštěvy klienti finalizovali přípravy vánočního programu. Hned další den totiž v domově měli slavnostně rozsvěcet vánoční strom. A jak nám řekla Dita Štěpánová, manažerka speciálních projektů domova, pro klienty je to velká událost, na kterou se těší několik týdnů dopředu. Handicapovaní tak zdobí vánoční perníčky, pěvecký soubor cvičí koledy. A nemálo klientů také vytváří moc pěkné vánoční dekorace.

„Část výrobků nám tu zůstane jako dekorace. Některé pak prodáváme veřejnosti. A letos mám velkou radost z firemních partnerů. Velké společnosti si u nás objednaly vánoční dárky pro své obchodní partnery. I to je pro náš rozpočet hodně důležitý příjem,“ poznamenává ředitelka Kohoutová s tím, že pandemie si v domově vyžádala poměrně velké náklady, se kterými v minulosti nikdo nepočítal. Dezinfekce, respirátory a další pomůcky, posílení směn nejsou ve větším množství zanedbatelným výdajem.

Kde na to vzít?

Domov čelí i dalším finančním hrozbám. „Samozřejmě že i nás se dotýká skokové zdražování. Pohonné hmoty se zdražují, stejně jako energie či potraviny,“ říká ředitelka. Pokud by někdo doufal, že v takovém případě pomůže sociálnímu zařízení stát či město jako provozovatel, mýlil by se. Platilo to v první a druhé vlně, kdy ministerstvo práce a sociálních věcí veškeré potřebné náklady navíc zpětně proplatilo. Spolu s letním rozvolněním však podpora skončila. A jiným opatřením resort dokonce domov dostal do větších potíží. Pracovníci v sociálních službách totiž patřili spolu se zdravotníky mezi ty, již měli v prvním čtvrtletí 2021 za mimořádné pracovní nasazení dostat odměnu ve výši až padesát tisíc korun na hlavu.

„Myslím, že snad nikdo soudný by proti této odměně nic nenamítal. Problém však je, že ministerstvo poslalo peníze pouze na tyto odměny. A už zapomnělo, že odměny zvyšují náklady organizací i jinde,“ upozorňuje Kohoutová. Mimořádné odměny zvyšují příjem zaměstnanců, ze kterého se vypočítává například i náhrada mzdy za dovolenou. Když všechno v Sulické propočítali, tvořilo to náklady navíc ve výši 2,6 milionu korun. „Po několika upozorněních a urgencích nám nakonec zaslalo ministerstvo 930 tisíc. Zbytek si máme někde najít sami,“ říká ředitelka. Ta je nyní nucena šetřit na provozu. Zaměstnanci tak mohou zapomenout na odměny za třetí a čtvrté čtvrtletí. Odložily se také některé projekty, jež měly zvýšit komfort zdejších klientů. „Jako zodpovědní hospodáři nemůžeme žít na dluh. Proto co můžeme omezit, to omezíme. Ale neděláme to rádi,“ konstatuje vedení domova.

Hynek Glos

Hynek Glos

Hynek Glos

Hynek Glos

Hynek Glos

Ministerstvo práce a sociálních věcí a ministryně Jana Maláčová (ČSSD) se prý po prohraných volbách vůbec nezajímají o to, s jakými finančními obtížemi se sociální zařízení potýkají. „Nepadl jediný dotaz, zda potřebujeme finančně či jinak pomoct,“ říká Kohoutová.

Garant české sociální politiky tak jde z extrému do extrému. Dříve si domov Sulická kvůli chaotickým vládním opatřením, jež se každý den měnila a vzájemně si odporovala, musel vystačit s vlastním odborným týmem. Ten se snažil zamezit šíření covidu a v rámci zachování duševního zdraví už raději vládní tiskové konference a nařízení ani neposlouchal. Teď pro změnu ani není co poslouchat. „Takže se opakuje to, co jsme již důvěrně poznali loni. Že jsme tu na to sami, a jaké si to uděláme, takové to budeme mít.“

Domov si vytvořil vlastní strategii boje s covidem a ta je ještě výrazně přísnější než to, co nařizuje stát. Vlastní opatření se prý osvědčila. Ke komunitnímu šíření nemoci v domově nedochází. Možná je to ovlivněno i vysokou proočkovaností. Z klientů není z důvodu nesouhlasu rodiny naočkovaný pouze jeden. Pokud jde o zaměstnance, plně naočkováno je osmdesát procent. Sama ředitelka jde příkladem a má za sebou již třetí dávku vakcíny. A podporuje i povinné očkování pro lidi v sociální péči. „Pokud jde o vybrané profesní skupiny, jako jsou lékaři, sociální pracovníci nebo třeba učitelé, tam v tom vidím smysl. Naše práce není o šroubcích a matičkách, ale o lidech. A pokud očkováním alespoň zčásti chráníme sebe i druhé, není co řešit,“ má jasno Kohoutová.

Neobává se ani, že by povinnost vedla k velkému odchodu personálu. Část nenaočkovaných zaměstnanců jí již oznámila, že v případě vládního nařízení se naočkovat nechají. A zbytek by pravděpodobně stejně profesi opustil. „Řekněme si upřímně, že fluktuace zaměstnanců je velkým problémem sociální sféry dlouhodobě, bez ohledu na očkování,“ říká ředitelka.

Jediný neočkovaný

Jak bylo zmíněno v úvodu článku, v den návštěvy se u jednoho z klientů potvrdila nákaza koronavirem. Kdyby to ale vedení domova samo nesdělilo, poznat by to šlo jen stěží. „Nákazu potvrdil PCR test. Za povšimnutí stojí, že se potvrdila u jediného klienta, který není naočkován. Okamžitě jsme aktivovali náš protiepidemický plán. Nakažený klient a s ním celá domácnost šli do izolace. Zaměstnanci se oblékli do ochranných obleků a kompletně celý domov vydezinfikovali, vyměnili veškeré ložní prádlo, vyprali prádlo klientů. Lidé, kteří byli v kontaktu s nakaženým klientem, byli okamžitě objednáni na test,“ vypočítává kroky Kohoutová.

I z vyjádření místních zaměstnanců je zřejmé, že ani taková akce „kulový blesk“ fungování domova takřka nepoznamenala. Jedna domácnost je uzamčena. Na jejích dveřích najdete nápis „Nemocní kamarádi“. Ale předvánoční náladu to místním nezkazilo. Klienti dál zpívají koledy, zdobí perníčky a navzájem se navštěvují. O vánoční program dokonce nepřijde ani izolovaná domácnost.

Veškeré občerstvení jim přinesou před dveře. A místní sbor jim vánoční koledy přijde zazpívat pod okna. „Pro mě i kolegy je důležité, abychom nedopustili další omezování životů našich klientů. Tito lidé přišli o značnou část svého života už jen svým handicapem. Nemůžeme je připravovat o další. Ať se nám to líbí, nebo ne, covid už tu je a pravděpodobně ještě dlouho bude. Musíme se naučit s ním žít. Důležité je, že už víme, co máme dělat,“ podotýká ředitelka, kolem níž se mezitím vytvořil hrozen klientů, již chápavě (a někteří i trochu nechápavě) pokyvují hlavou. Jsou však na první pohled šťastní. Navzdory covidu. 

DOZP Sulická

Domov pro osoby se zdravotním postižením Sulická poskytuje celoroční pobytovou sociální službu lidem s mentálním, případně kombinovaným postižením od čtrnácti let věku, horní hranice není omezena. Nabízí dva druhy sociálních služeb, a to domov pro osoby se zdravotním postižením a chráněné bydlení s celkovou kapacitou 172 osob. Zřizovatelem je hlavní město Praha.