Třetí červencové pondělí je začátek natáčení prvního obrazu naplánovaný na osmou ranní. Když přijíždíme asi půl hodiny předem na parkoviště před hlavní budovou kempu Brozany, kde náš den s filmaři proběhne, je na terase před budovou už živo. S širokým úsměvem na nás mává také dlouholetý kamarád Jiří Laštovička, jinak též náš dnešní průvodce a hostitel.

Vystoupáme několik schodů a vítají nás i další členové štábu, především maskérka Hana, veselá kopa, která nad kávou hlaholí: „Dobře, že začínáte tady. Tohle je nejdůležitější místnost při celém natáčení, tu si musíte prohlédnout a vyfotit!“ Nakukujeme dovnitř, kde už v maskérně kombinované s kostymérnou sedí na židli připravený první z herců, kterého ten den vidíme: Jiří Böhm, jenž hraje jednu z hlavních postav.

Netrvá dlouho a na místě se objevují i představitelé obou hlavních rolí: Tomáš Klus a Pavla Gajdošíková. V rodinném komediálním seriálu hrají partnery. „Tohle jsou novináři, jak jsem říkal,“ oznamuje Jiří. Herec jen s potutelným úsměvem odvětí: „To nevadí!“

Hana v rychlosti zamaskuje hlavní mužské postavě komáří bodnutí, které Tomáš Klus utržil předešlý večer, další herci a členové štábu ve vedlejší místnosti snídají. Dáváme si s nimi kávu a před osmou je čas vyrazit do samotných prostor kempu, který si filmaři pronajali téměř na tři měsíce – od května do konce července.

Španělsko v kempu

Na možnosti podívat se filmařům alespoň krátce pod ruce a zažít s nimi jeden natáčecí den se s Jiřím, kterému tu nikdo neřekne jinak než Pupík, domlouváme už několik let. Předešlé pokusy nevyšly; povedlo se domluvit až návštěvu seriálu, který poblíž Máchova jezera vzniká v produkci televize Prima.

„Točíme tady seriál Zalez do spacáku; je to rodinná komediální věc. Tomáš Klus hraje hlavní roli Ivana, což je takový permanentně nastřelený, do všeho nadšený kluk,“ říká nám později při jedné z přestávek během natáčení Jan Haluza, jenž projekt režíruje. Ivan si podle scénáře najde novou dívku Sáru, která si ho chce prověřit a k otestování si ho odveze právě sem do kempu. „Je to kemp jejích rodičů. Sára ale netuší, že Ivan má z minulých let několik dětí a také tři manželky. Ty sem přijedou a začnou mu tady dělat peklo,“ naznačuje Jan Haluza zápletku.

foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Po asfaltové cestě dojdeme k hlavní části kempu za pár minut. Přicházíme k bráně, nad níž visí žlutě vyvedený transparent „Camp Costa Del Sol“. Za ním se rozkládá malé centrální náměstí, o němž později zjistíme, že mu filmaři přezdívají „Kulaťák“. V jeho středu stojí zaparkovaný karavan s kávou a občerstvením; v budovách po stranách jsou sociální zařízení nebo restaurace – nezbytné vybavení každého kempu. Ve dvou řadách chatek opodál pak našla část zhruba třicetičlenného týmu během více než tři měsíce trvajícího natáčení útočiště.

Celý areál na první pohled zaujme pestrobarevným vyvedením a štáb ho zabral na celou první polovinu léta. „Kemp našla produkce. Majitel to tady chtěl částečně bourat a renovovat, tak jsme se toho chytili. Díky tomu jsme si to tady mohli upravit podle svých představ. Chtěl jsem, aby to bylo hodně vizuálně výrazné, barevné a pestré,“ vypráví Jan Haluza. Majitel kempu, kterého ztvárňuje Ondřej Pavelka, je totiž podle něj milovník Španělska a tomu se přizpůsobily i kulisy.

Vylez na dub

Jako první jsme svědky natáčení krátkého obrazu, v němž Tomáš Klus s Jiřím Böhmem před umývárnou probírají, jak Böhmův Vlastík řeší svoje problémy. Po zkoušce bez kamer a pak s kamerami přichází krátce po osmé konečně „ostrá“ klapka. „Ztišíme se, prosím, klid, ready, áááá, akce!“ vykřikne pomocný režisér David Strangmüller a kamery se rozjíždějí.

Na scénu přicházejí oba herci, zvukař jim nad hlavami drží mikrofon a kameraman je snímá z vozíku popojíždějícího po kolejnicích. „Když jsem byl malej a ne­uměl jsem si s něčím poradit, tak jsem si vždycky vylezl na tamhleten dub,“ slyšíme Jiřího Böhma; dialog pokračuje ještě asi minutu a je konec. Režisér natáčení odběhne sledovat do své chatky s monitory, pak se vrací a oznamuje připomínky. Obraz se snímá několikrát, než je Jan Haluza s výsledkem plně spokojený. „Oproti filmu je natáčení seriálu samozřejmě jiné. Hlavní rozdíl je, že máme na všechno mnohem méně času,“ říká.

Následuje dvacetiminutová pauza, během níž se štáb přesune přímo pod vysoký dub, přichystá veškeré vybavení a vtipkující Tomáš Klus mezitím zkouší vylézt na spodní větev stromu, kde později odříkává svoje repliky. A tak se pokračuje jen s krátkou přestávkou na oběd – servírují se špagety – až do čtyř, kdy natáčecí den tohoto štábu končí.

Co stránka, to minuta

Celkem jsme během osmihodinové směny svědky natáčení deseti obrazů, které představují přibližně stejný počet stran scénáře. Kolik pak zaberou času v sestříhané verzi seriálu, která půjde do televize? „Obvykle to vychází na devět až čtrnáct minut, dnes natočíme asi deset minut,“ vysvětluje pomocný režisér David Strangmüller.

Kromě časové náročnosti, která je spojená s pár minutami finálního výsledku, laika účastnícího se dne s filmaři poprvé překvapí i další věci. Třeba klid a pohoda, s nimiž projekt vzniká. Během celého dne panuje dobrá nálada, herci přicházejí a odcházejí, nikdo se s nikým nehádá a také Jan Haluza by člověka, který si v režisérské židli představuje hlasitého, autoritativního despotu, nejspíš zklamal. I když prý i tento kliďas v kšiltovce umí zvýšit hlas, když se nestíhá nebo nedaří a natáčení neprobíhá podle jeho představ.

K poklidné atmosféře přispívá rovněž až nečekaně velký počet dětí. Svoje ratolesti i manželku tu dnes má Tomáš Klus (jedna z dcer s ním v seriálu také hraje), pomocný režisér i někteří další členové týmu. Na jednu stranu je sice občas těžké nudící se děti ukočírovat a udržet potichu během natáčení ostrých záběrů, na druhou stranu jim ale kemp přináší spoustu vyžití…

foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Pohodu v kempu si pochvaluje také Tomáš Klus. „Tady se protnuly dva takové moje nejzásadnější požadavky na život: když něco dělám, tak to dělám pořádně, a když něco s někým dělám, chci, abychom spolu fungovali i mimo jeviště nebo scénu. Aby to bylo založené na vzájemné důvěře, podpoře a humoru,“ popisuje na konci natáčecího dne.

V kapele je prý na dobrou atmosféru zvyklý – se „svými“ muzikanty hraje deset let. Aby panovala taková idyla i na place při natáčení, prý ale nebývá úplná samozřejmost. „Je tady velký štáb a mezi jeho členy není jediný blbec. Je mi tady strašně dobře. A i když přijedou zkušenější herci, kteří mají něco za sebou, říkají, že tohle natáčení je za odměnu. Úplně jsem se do toho prostředí tady zamiloval,“ dodává Tomáš Klus.

Čtyři dny v týdnu tu tak tráví v karavanu s dcerou spoluherečkou, zbytek času věnuje své druhé profesi muzikanta a objíždí s kapelou koncerty a letní festivaly. Není sám, kdo si z natáčení udělal tak trochu rodinnou dovolenou v kempu. Pracovní týden v místních chatkách nebo karavanech tráví i někteří další herci a členové štábu. Zbylá část dorazí jen na natáčení svých obrazů a zase odjede.

Pocity neplatí

Herec věří, že mezilidské vztahy a přítomnost dětí pomohou i výsledku. „Když se podíváte okolo, jsou tady všude děti. I ostatní je sem berou a doufám, že to bude i z výsledku cítit. Je to seriál pro rodiny a točí to rodiny. To nemůže dopadnout špatně,“ doufá.

Kladu ještě jednu tak trochu kacířskou otázku, jež mě napadne pokaždé, když narazím na film nebo seriál, který se naopak nepovede, respektive u diváků propadne. Je už během natáčení poznat nebo cítit, že výsledek hrozí průšvihem?

Tomáš Turek, týdeník Hrot

Podle Tomáše Kluse to neplatí. „Pocity jsou šalebná záležitost. Můžu mít jakýkoli pocit, ale ve výsledku jsme obětí veřejného mínění a vkusu. Nejsem schopen odhadnout ani v hudbě, co se bude líbit a co ne, a už to ani nezkouším. Když se člověk tyhle věci snaží dělat cíleně, tak se vlastně musí popírat,“ vypráví herec a muzikant.

Důkazů nevyzpytatelnosti diváckého či fanouškovského vkusu je podle něj plná historie. „Málokdo, kdo byl součástí nějakého kultovního filmu nebo seriálu, tušil, že zrovna vzniká něco, co přesáhne horizont deseti let a lidé se k tomu budou vracet. Je to něco mezi nebem a zemí, co vstoupí mezi to dílo a jeho konzumenty.“

Šampaňské a rozbité koleno

V posledním obraze, jehož natáčení jsme svědky, figurují opět, stejně jako v tom prvním, Tomáš Klus s Jiřím Böhmem a také dodávka a šampaňské – snad neprozrazujeme příliš. Před čtvrtou odpolední už je na některých členech štábu přece jen znát mírná únava a nervozita, když se natáčení scény protahuje. Třeba i kvůli tomu, když druhá z dcer Tomáše Kluse při své miniroli v komparzu v běhu upadne a rozbije si koleno.

Tomáš Turek, týdeník Hrot

Krátce po čtvrté je ale konečně hotovo. Do kempu už mezitím přijela „druhá směna“. Dnešek je výjimečný – po „našem“ štábu nastupuje na plac ještě jeden, který si natáčení protáhne přes půlnoc.

Toho se už ale neúčastníme – reportáž ze dne s filmaři by totiž nebyla kompletní, pokud bychom s částí štábu nezašli na skleničku. Prozradit průběh večera nebo jeho účastníky by bylo neslušné a indiskrétní. Můžeme snad jen ujistit, že na pivo či panáka nevyrazili zdaleka všichni. Pravda je taková, že podíl milovníků mejdanů je možná v případě herců v porovnání s celou populací lehce nadprůměrný, na druhou stranu se ale nijak nevymyká jiným tvůrčím profesím. Ostatně, novináři by mohli vyprávět.