Jedna z nejlepších otázek s opravdu velkými dopady na míru ekonomického růstu, ale také na míru inflace a očekávaný vývoj úrokových sazeb zní: Co udělají lidé s penězi, které za lockdownu ušetřili?

Česko je výjimečné tím, že přes nejhlubší novodobý ekonomický propad dokázalo vykazovat víc volných pracovních míst než lidí bez práce, ale není výjimečné samotným nízkým nárůstem nezaměstnanosti. Totéž se stalo s různou intenzitou všude, kde vlády zasáhly proti covidu masivním navýšením výdajů, často v podobě podpor zaměstnavatelům, aby nepropouštěli - v podstatě ve všech evropských zemích dnes bez potřeby překladu znají německé slovo kurzarbeit. A samozřejmě i anglicismy home office a lockdown.

Připočtěte k tomu ještě nízké, až záporné základní úrokové sazby a výsledkem je bezprecedentní kombinace faktorů, které vedly ke vzniku vysokých vynucených úspor v důsledku odložené poptávky obyvatelstva. Zkrátka ne všechno a ne všichni nakupují online, i když na e-commerce zafungoval covid jako skutečně mimořádně potentní růstový hormon.

Spojené státy na to šly trochu jinak. Dramaticky zvedly podpory v nezaměstnanosti tak, že u značné části lidí, kteří skutečně přišli o práci, dokonce došlo k navýšení jejich čistých příjmů.

Tak či onak, všichni mají prostor pro utrácení jako nikdy v minulosti.

Naspořili i Řekové

Měsíc co měsíc potvrzovaly bankovní statistiky vysoké nárůsty úspor domácností, především těch s vyššími příjmy, které skončily na bankovních účtech. Meziročně se v Česku do dubna navýšily o nějakých 350 miliard korun, což je zhruba šest procent HDP. V Británii, kde sáhla konzervativní vláda Borise Johnsona taky pořádně do státního měšce, loni dosáhl přírůstek vkladů podle údajů Bank of England ekvivalentu 6,9 procenta HDP.

Miroslav Zámečník

Jak ukazují grafy, které srovnávají vývoj míry úspor domácností po čtvrtletích včetně předcovidových dobrých let 2018 a 2019, víceméně totéž se odehrálo úplně všude v Evropě. Nenaspořily si tentokrát jen tradičně šetřílkovské germánské země, mezi něž se v tomto gardu řadí i Česko. Dokonce i Řecko, které mívávalo negativní míru úspor, protože se tamní domácnosti snažily vyhladit propad příjmů čerpáním úspor, se dostalo do kladných hodnot, i když na mnohem nižší úrovni.

Navýšení najdete ve Švédsku, které se tvrdým lockdownům vyhýbalo, stejně tak jako ve Finsku, které zvolilo opačnou strategii. Poláci, kteří před covidem mívali úspory mizivé, začali šetřit, byť s mnohem nižší intenzitou než Češi, Němci nebo Rakušané.

Problém v řetězci

Ta milionová otázka spočívá v tom, zda s otevřením ekonomiky, která nemá volný rezervoár snadno zaměstnatelné pracovní síly, dojde k rychlému přelití peněz na trh tak, jak se lidé budou snažit uspokojit odloženou poptávku.

Víme, že na trzích, kde k tomu došlo, je zároveň problém na nabídkové straně ekonomiky. Výsledkem je rychlý nárůst cen - od dřevěné kulatiny nebo polystyrenu až po energie nebo elektronické čipy. Jindy naprosto dokonale fungující logistické a dodavatelské řetězce ukázaly, jak je celý systém zranitelný - protože je v zásadě tak dokonale na minuty vyladěný a všechny části řetězce jsou nuceny držet se principů „just in time“, nedržet vysoké zásoby, které zbytečně vážou pracovní kapitál, a tak dále. Když pak ekonomika v důsledku covidu zamrzla, tento systém v podstatě zkolaboval, protože věci, lodě, kontejnery byly tam, kde neměly být, a tam, kde naopak být měly, se nemohly dostat.

Jak dlouho bude trvat „debottlenecking“, je otázka, ale rychlé oživení poptávky paradoxně může přispět k úplnému ucpání úzkých hrdel a zesílit inflační tlaky.

Malá otevřená ekonomika, která je silně zaintegrovaná, nemůže s dováženými inflačními tlaky na nabídkové straně dělat nic než je systémem nechat projít. Jenže my máme inflační tlaky i uvnitř ekonomiky: nahromaděním odložené poptávky na účtech v bankách počínaje, přehřátým trhem realit a zjevnou strukturální nerovnováhou na trhu práce konče.

V Hrotu jsme vždycky drželi názor, že na tyto hrozby je zapotřebí reagovat dříve, než se očekávání zahnízdí, takže rozhodnutí bankovní rady z minulého týdne na nic nečekat a zvednout sazby je správné.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.