Američané přicházejí o půdu pod nohama. Obrazně i doslova. Každým rokem přibývá zemědělské půdy a farem ve vlastnictví zahraničních subjektů, které si postupně ukrajují víc a víc z celkových 900 milionů akrů.

Když v roce 2008 začala ve Spojených státech celosvětová finanční krize, přestali zahraniční investoři spoléhat na tamní burzy. Hledali proto jiné příležitosti, kam vložit peníze, a jednu našli v americké zemědělské půdě, tedy v komoditě, která svou hodnotu jen tak neztratí. Navíc jde o překvapivě snadné investice. Žádný federální zákon omezující prodej půdy cizincům totiž neexistuje. Jednotlivé státy si své úrodné oblasti hlídají samy. A zatímco například Iowa či Minnesota jsou v tomto směru protekcionistické, Texas má na svou půdu de facto otevřenou soutěž. Výsledkem je, že zahraniční majitelé vlastní v druhém nejlidnatějším státě USA 4,4 milionu akrů půdy, nejvíce v celých Spojených státech. Následují Maine a Alabama.

Pozoruhodný byl vývoj v Missouri. Od roku 1978 tam platil zákaz prodeje farem a polí do rukou zahraničních zájemců. V roce 2013 ovšem tamní zákonodárci zčistajasna přijali usnesení, které dovolovalo držení jednoho procenta zemědělské půdy cizincům. Krátce nato došlo k obřímu obchodu, když velkého producenta vepřového masa Smithfield Foods koupila za 7,1 miliardy dolarů čínská skupina Shuanghui (dnes WH Group). Dva roky nato byla zrušena nákupní daň odváděná přímo státu Missouri. Došlo k tomu prakticky ihned poté, co skupina tamních zákonodárců dostala od Smithfieldu tisíce dolarů na kampaň…

Hrozba z Číny

Největší procento americké půdy mezi zahraničními subjekty drží vcelku „neškodní“ Kanaďané, kteří stejně jako evropští investoři vlastní miliony akrů. Číňané mají pod kontrolou, podle posledních údajů z loňského roku, celkem 192 tisíc akrů. To se může zdát jako zanedbatelné číslo, Američany však pořádně znervózňuje trend posledních let. Tamní ministerstvo zemědělství už v roce 2018 informovalo o rozpínavých tendencích Číny, jejíž zahraniční investice do zemědělství se během devíti let více než zdesetinásobily. To vše za podpory režimu v rámci projektu nové hedvábné stezky.

Právě napojení investorů na Komunistickou stranu Číny vnímají Američané jako největší problém. O ohrožení národní bezpečnosti už hovoří i někteří zákonodárci, kteří volají po zpřísnění podmínek prodejů a udělování dotací na zemědělskou půdu cizincům. Veřejně na toto téma vystoupila například neúspěšná kandidátka z demokratických primárek Elizabeth Warrenová, která chtěla zákony z Iowy aplikovat federálně, či bývalý Trumpův viceprezident Mike Pence. „Amerika nemůže dovolit Číně, aby kontrolovala naše dodavatelské řetězce,“ řekl nedávno Pence při projevu na půdě konzervativního think-tanku The Heritage Foundation a zároveň vyzval kabinet Joea Bidena, aby stopnul poskytování veškerých zemědělských dotací zahraničním vlastníkům farem.

Alespoň rámcová shoda představitelů názorově naprosto odlišných politických směrů dokazuje, že podpora pro změnu zákonů by byla. Zatím se ji ale nedaří zavést. Změnit se to snaží například republikánský člen Sněmovny reprezentantů Dan Newhouse. „Současný trend v USA povede k vytvoření čínského monopolu na naší zemědělské půdě,“ tvrdil při slyšení legislativního výboru, kterému předložil návrh novely zákona o výdajích na zemědělství. Pokud by prošel, zablokoval by jakýkoli další prodej pozemků Číňanům a ty stávající by úplně odřízl od dotací.

• 192 tisíc akrů americké půdy vlastní čínské subjekty (data k začátku roku 2020).

• 1,9 miliardy dolarů je hodnota zemědělské půdy v USA v rukou Číňanů.

• 900 milionů akrů činí celková rozloha dostupné zemědělské půdy v USA.

• 2,3 milionu akrů zemědělské půdy ročně se v USA v posledních pěti letech dostane do zahraničních rukou.

• 7,1 miliardy dolarů zaplatila čínská Shuanghui Group v roce 2013 za Smithfield Foods.

Tak úzce zaměřený a striktní zákon se ale nelíbí některým demokratům. Další členka Sněmovny reprezentantů Grace Mengová varovala, že prosazení novely by v Američanech rozdmýchalo xenofobii a ještě by zesílilo vlnu nenávisti vůči asijským Američanům. Po březnových útocích v Atlantě a okolí, při nichž zemřelo osm lidí, včetně šesti asijských žen, jde v USA o velmi citlivé téma. Mengová navrhuje, že pokud jde skutečně o otázku národní bezpečnosti, měla by být novela rozšířena i na kupující z ostatních zemí.

Drzost je věčná

Složitá je i situace u poskytování dotací. Předchozí vláda Donalda Trumpa chtěla vyjít vstříc americkým farmářům, pro které připravila štědrou podporu. Často se však dostala úplně jinam, než bylo původně zamýšleno. Docházelo tak ke značně ironickým případům. Z podpůrných programů určených pro ty americké zemědělce, jež tvrdě zasáhla odvetná opatření v rámci obchodní války mezi USA a Čínou, těžili často právě čínští majitelé pozemků. Američané chránili Čínou podporované Číňany. Před Čínou. Krásný paradox.

Ostatně o dotaci si otevřeně řekl i již zmíněný Číňany vlastněný gigant Smithfield Foods. Po bouřlivé reakci veřejnosti a tvrdé kritice od části zákonodárců však nakonec svou žádost stáhl. I dotační drzost má své meze. Pokud tedy nejste v Česku.

Nezájem nové generace

Nejen Čína představuje pro zemědělskou budoucnost USA problém. Potíž je i v tom, co s cennými pozemky dělají zahraniční vlastníci, i když je třeba centrálně neřídí komunistická partaj. Například Ohio si v 80. letech minulého století hodně oblíbili Němci. Jenže zatímco tehdy kupovali půdu skutečně proto, aby na ní hospodařili, další generace už o farmářský život nemají zájem. V lepším případě si platí místní zemědělce, aby se jim o živnost starali. V tom horším jen vyčkávají, sledují růst cen pozemků a nechávají je ladem. Mají jedinou motivaci: vydělat na dalším prodeji. Ideálně tak, aby je noví majitelé nechali na farmě dál bydlet.

Jde o dlouhodobý trend, před nímž odborníci varují už několik let. „Jeden z důvodů, proč to pečlivě sledujeme, je fakt, že jakmile zahraniční subjekty půdu skoupí, Američané už možná nikdy nebudou mít možnost získat půdu zpátky. Jakmile o ni přijdeme, je to už nadobro,“ varoval před dvěma lety Ty Higgins z ohijského úřadu pro farmářské záležitosti. Zároveň upozorňoval na to, že pokud dojde k přeměně zemědělské půdy, už na ní nikdy nic nevyroste. V ohijských venkovských oblastech přitom každého šestého občana přímo či nepřímo živí zemědělství.

Zahraničních vlastníků zemědělských pozemků a jejich motivací by se mohla dotknout i avizovaná politika administrativy Joea Bidena, která si dala za cíl posílit pandemií narušené potravinové dodavatelské řetězce. Ministr zemědělství Tom Vilsack už představil sérii opatření, která se mají kromě jiného zaměřit na úlohu velkých distributorů masa, například JBS a, ano, Smithfieldu. Zároveň plánuje zpřísnit pravidla pro udělení označení „americký výrobek“.

Je však otázkou, zda ještě lze „tradiční“ americké zemědělství zachránit. Skutečných zahraničních vlastníků zemědělských firem, farem a pozemků totiž může být mnohem víc. Někteří se přes společnosti s ručením omezeným schovávají za nastrčené bílé koně, americké majitele jen naoko. O tom, že se mediánový věk amerických farmářů rok od roku víc blíží šedesátce, ani nemluvě.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.