Jednou za čas se ministryně financí Alena Schillerová na sociálních sítích pochlubí speciálními fotkami. Její obliba v pózování na nejrůznějších místech v okolí úřadu je známá. Když ale navštíví Karlovy Vary, změní se správkyně státní kasy v designérku hotelových interiérů. „Jak se vám líbí rekonstruované pokoje hotelu Thermal?“ ptá se.

Člověku v takový moment vytane na mysli otázka: Opravdu nemá ministryně financí v covidovém roce na práci nic lepšího než se chlubit novými postelemi a křesílky v hotelových pokojích? A skutečně je nezbytné, aby stát měl vlastní hotel a provozoval komerční ubytovací služby?

Karlovarský hotel Thermal, který patří do majetku ministerstva financí, je přitom pouze nejvíc vidět. Kromě něj ale ministerstvům i dalším úřadům patří desítky dalších hotelů, lázní, rekreačních středisek či obyčejných chatových osad.

Většina z nich nevydělává a erár je často dotuje. Vedle rekreace státních zaměstnanců slouží i veřejnosti. V době hledání zdrojů do rozpočtu se prodej takových nemovitostí přímo nabízí. Nejenže uleví kvůli dotacím a transferům z rozpočtů, ale také mohou přinést pár miliard do státní pokladny.

Pro vojáky a poldy

Dopátrat se, kde všude provozuje stát či jeho podřízené a příspěvkové organizace hotely, lázeňské domy a další rekreační zařízení, není jednoduché. Žádný centrální seznam státních nemovitostí není oficiálně dostupný, a tak je potřeba pátrat úřad po úřadě v účetních závěrkách a dalších veřejných listinách.

Z nich vyplývá, že největšími „hoteliéry“ jsou v rámci veřejné správy ministerstva obrany a vnitra. Každému z nich patří několik hotelů, zotavoven, lázeňských domů a rekreačních středisek. Ubytovat se v nich může i veřejnost, ceny pro státní zaměstnance jsou ale výhodnější, dotované.

Zotavovny určené primárně pro vojáky provozuje příspěvková organizace Vojenská lázeňská a rekreační zařízení (VLRZ). Podle webu spravuje celkem čtyři lázeňské domy, sedm hotelů, jeden rehabilitační ústav a tři chatové osady. Především u lázní – úřadu patří nemovitosti v Karlových Varech, Františkových Lázních, Teplicích a Jeseníku – jde o zajímavé tříhvězdičkové hotely na dobrých adresách.

Přesto jako celek VLRZ není pro stát zrovna slepicí snášející zlatá vejce. Podle závěrečného účtu ministerstva obrany například jen v roce 2019 společnost čerpala neinvestiční dotace za více než 575 milionů korun, což bylo mimochodem o pětinu více než v roce 2018. Díky dotacím VLRZ v roce 2019 hospodařila s asi 15milionovým ziskem. Bez něj by ovšem poskytování léčebných pobytů pro armádu bylo vysoce ztrátové.

Podobný je i případ Zařízení služeb, příspěvkové organizace vnitra. Také ona spravuje šest hotelů a tři lázeňská střediska – včetně například domu Tosca přímo v centru Karlových Varů. A také ona by bez příspěvků z eráru byla ztrátová. Podle závěrečného účtu ministerstva vnitra v roce 2019 Zařízení služeb vykázalo více než 14milionový zisk, ovšem opět především díky stamilionové podpoře státu na investiční i provozní výdaje.

• 500 milionů korun má stát celková rekonstrukce státního hotelu Thermal.

• 13 milionů korun byla ztráta Thermalu v roce 2019, o rok dříve byla jen o dva miliony nižší.

• 575 milionů korun činily v roce 2019 dotace a transfery pro Vojenská lázeňská a rekreační zařízení.

• 15 milionů korun dosáhl ve stejném roce zisk této příspěvkové organizace ministerstva obrany.

Jak obrana, tak vnitro se brání, že ztrátové penziony si nevydržuje jen tak. Například vojenským veteránům musí resort poskytovat rekonvalescenční pobyty podle zákona. Pokud by nemělo vlastní zařízení, musela by si armáda podle ministerstva kapacity pronajímat – a to by prý vyšlo ještě dráž.

Se stejnou omluvou ale těžko uspějí další úřady, které mají v portfoliu vlastní rekreační střediska. Typickým příkladem může být Poslanecká sněmovna a její luxusní areál v Lipnici nad Sázavou – zákon rozhodně neukládá, že se mají daňoví poplatníci skládat na netržně levné dovolené pro zákonodárce. Totéž platí pro další, byť podstatně méně lukrativní ubytovací nemovitosti v majetku státu.

Státní lázně nevydělávají

Lázeňské domy ve správě ministerstev nejsou ovšem jediným modelem, prostřednictvím kterého se stát či jeho podřízené složky pouštějí do hotelového či lázeňského byznysu. Hned troje lázně například Česko vlastní ve formě státních podniků. Konkrétně jde o Lázně Bludov, Janské Lázně a horské lázně Karlova Studánka. Všechny tři ústavy spadají pod ministerstvo zdravotnictví.

Na rozdíl od vojenských nebo policejních hotelů nedostávají zdaleka takové dotace a jejich fungování se více blíží tomu tržnímu. Tomu bohužel odpovídá i hospodářský výsledek. V posledním předcovidovém roce byly v zisku pouze posledně jmenované lázně v Karlově Studánce: podle údajů ministerstva zdravotnictví vykázaly zisk necelé čtyři miliony.

Naopak lázeňské domy v Bludově skončily v roce 2019 v minusu za 1,3 milionu korun a Janské Lázně vykázaly hospodářský výsledek v červených číslech, dokonce ve výši 36 milionů. Byť v tomto případě ke ztrátě přispěla rekonstrukce areálu, v plusu by podnik neskončil ani bez ní.

Tomáš Turek týdeník HROT

A konečně ministerstvo zdravotnictví může posloužit jako ukázka třetího modelu nakládání se státními hotely nebo rekreačními středisky, a sice jejich pronájmu komerčním firmám. Resort ministra Arenbergera takto například pronajímá svůj kongresový hotel Skalský dvůr na Vysočině.

Právě tento způsob vyvolával v minulosti mnoho pochybností. Nebylo výjimkou, že stát nebo jeho organizační složka svůj majetek pronajímaly pod cenou. Týkalo se to i Skalského dvora. Už v roce 2014 upozornila média, že provozovatel hotelu, společnost PKS Holding, platí za nájem jen asi 220 tisíc ročně. Ministerstvo slíbilo tento stav napravit. Podle poslední smlouvy, která je k nalezení ve veřejných rejstřících, se pak v roce 2016 částka zvýšila 512 tisíc ročně.

Nechuť privatizovat

Ještě při nástupu Andreje Babiše na ministerstvo financí v roce 2014 to vypadalo, že se Thermal už poněkolikáté (první pokus proběhl v roce 1993) ocitne na seznamu státního majetku určeného k privatizaci. Přesně v duchu svého tehdejšího hesla „řídit stát jako firmu“ Babiš kritizoval hotel ve vlastnictví státu.

Nakonec to ale dopadlo jinak. O dva roky později úřad oznámil, že si hotel nechá a bude jej také dál provozovat. A nejen to – rozhodl rovněž o velké rekonstrukci, která měla přijít na 400 milionů korun. Tři čtvrtiny měl zajistit stát, sto milionů si měl hotel půjčit od bank. Aktuální rozpočet na rekonstrukci pak vyskočil už přes 500 milionů korun.

Ani u Thermalu přitom není možné argumentovat, že by se provoz hotelu státu vyplácel. V roce 2018 vykázal ztrátu téměř 11 milionů, a o rok později dokonce přes 13 milionů korun. Jedinou chabou obhajobou jeho vlastnictví státem tak zůstává těžko vyčíslitelná prestiž díky filmovému festivalu, který hotel hostí.

Tomáš Turek týdeník HROT

Do privatizace se ale nehrnou ani další úřady, byť to v posledních letech slibovaly. Jinými slovy, žádný velký rozprodej hotelů a lázní vlastněných státem se zatím nekoná. Na starost má takové prodeje aktuálně Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který by měl prodej nepotřebných nemovitostí zprostředkovat.

Podle výroční zprávy ale například loni do této kategorie lze započítat de facto jen jednu prodanou státní nemovitost, a to bývalou léčebnu dlouhodobě nemocných v Roudnici nad Labem. Ani aktuální nabídka letos není příliš pestrá. Na prodej je momentálně pouze lázeňský dům Mercur v centru Mariánských Lázní, který patřil do portfolia vnitra. To ovšem nechtělo utrácet za jeho potřebnou rekonstrukci.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.