Vzhledem k tomu, že nemáme data přímo o účastnících protestů, se to dá říci těžko. Ale z hlediska organizací, které protesty organizovaly, to skutečně odpovídá: šlo převážně o školské, univerzitní, „úřednické“ a lékařské odbory na straně jedné (včetně jednotlivých škol a fakult, kde odbory nejsou přítomny, a studentských iniciativ), a pak zejména o KOVO a odbory v průmyslu, obchodu nebo hasičské a policejní odbory na straně druhé.

Polarizace je zde myšlena spíše jako odlišnost než konflikt. Nepochybně mezi sociálními skupinami, které se v odborech převážně organizují, existují velké ekonomické a kulturní rozdíly. Navenek jsou nicméně odbory v situacích, kdy existuje „společný nepřítel“, schopny tyto rozdíly překonat a soustředit se na dosažení svého cíle při vyjednávaní nebo protestu. 

Nutno podotknout, ze strategie českých odborů jsou typicky velmi mírné čili většinově mluvíme o dosažení určitého znění kolektivních smluv, zohlednění situace některých zaměstnaneckých skupin při jednání na tripartitě a podobně. Nezaznamenal jsem v poslední době velké spory mezi různými odborovými organizacemi z hlediska kladení konkrétních požadavků a vyjednávaní. To se mimochodem stalo před několika lety například v případě poštovních nebo železničních odborů. Šlo ale typicky o spory uvnitř sektorových odborových organizací, ne mezi různými odborovými svazy, nebo dokonce centrálami.

Toto je cílem našeho dalšího výzkumu, konkrétní odpovědi tak tady ještě nemáme. Ale vzhledem k tomu, že s vyšším vzděláním (respektive se stoupajícím příjmem) se mění rovněž politické preference, lze tvrdit, že i politické preference členů českých odborů jsou velmi různorodé. 

Neznáme tato data o jednotlivcích, ale sledujeme strategie organizací: z dlouhodobého hlediska vidíme, že odbory koordinují velké protestní akce v době, kdy vnímají ekonomickou situaci jako prekérní a plánované strategie vlády jako ohrožující zájmy konkrétních skupin zaměstnanců. Je důležité uvést, že hrozba je zde definována ne jako objektivní faktor (například pokles HDP), ale jako sdílené přesvědčení o tom, že ekonomická situace je špatná nebo že vláda ohrožuje určitou sociální skupinu. 

Toto je výsledkem kolektivních procesů interpretace, kde hrají důležitou roli právě organizace. Občané/zaměstnanci se pak buď nechají, nebo nenechají o této hrozbě přesvědčit a podle toho dále jednají.

Socioekonomická témata jsou veřejně artikulovaná velkým množstvím aktérů. Nejde nutně o přímé ekonomické požadavky (růst mezd a podobně), ale například o studenty odmítající školné, pacienty bojující proti poplatkům ve zdravotnictví, protesty proti ochraně duševních práv, zájmové skupiny odmítající různé daně, iniciativy požadující více peněz na kulturu atd.

Z hlediska nedávné historie určitě nejde o ojedinělou akci, je zde jasná paralela s protesty proti Topolánkově nebo Nečasově vládě a jejich politice škrtů. Vše bude záležet na strategii vlády – pokud projeví zájem jednat a vyslyší alespoň některé požadavky odborů, je zde vysoká pravděpodobnost, že náš nečekají široké protestní akce, ale spíše ojedinělé protesty jednotlivých odborových organizací nebo skupin. 

V opačném případě lze očekávat utváření široké koalice odborů a dalších skupin, které budou své požadavky formulovat mimo půdu politických institucí.

Pokud jde o nárůst odborových protestů, ty nyní zažívá třeba Spojené království. Společnou máme zejména snahu vlád o prosazení politiky škrtů v situaci, kdy je velká část společnosti ekonomicky poškozena následky pandemie covidu, rostoucími cenami energií a celkově vysokou inflací. 

Jinak lze obecně říci, že z dlouhodobého hlediska se socioekonomické protesty častěji objevují v těch zemích, kde jsou socioekonomická témata (daně, sociální politika, hospodářská politika) v hlavním politickém diskurzu, tedy typicky na půdě parlamentu, spíše upozaděna a politická elita se jim nevěnuje. To je například situace takzvaných kulturních válek, kdy se hlavními politickými tématy stávají hodnoty či otázky víry (homosexualita, náboženská víra, politika rodu a etnicity).

Jiří Navrátil (43)Vystudoval sociologii a politologii na Fakultě sociálních věd Masarykovy univerzity v Brně. Momentálně je na této fakultě odborným asistentem. Působil rovněž na jiných fakultách a univerzitách.Absolvoval řadu stáží a studijních pobytů na různých univerzitách v Evropě. Byl řešitelem několika národních i mezinárodních vědeckých grantů. Je členem ediční rady časopisu Securitas Imperii.Odborně se zaměřuje na občanskou společnost, politický aktivismus, zájmové skupiny a politická a sociální hnutí.