V příběhu Viessmann Group vidí jedni důkaz hrabivosti drsného kapitalismu bez přívlastků, pro druhé je příkladem zhoubného vlivu ekologické politiky a státních dotací vůbec. Pravdu mají všichni, ačkoli jde o příběh nepochybně úspěšný.

Hesenský Allendorf je důstojné šestitisícové městečko, jak má být. Leží jen kousek od německé průmyslové tepny mezi Frankfurtem a Düsseldorfem; má hrázděné náměstí, malebné nábřeží řeky Lumdy, drahá auta a upravené cyklostezky. A v obrovské bílé přízemní budově kousek za městem sídlí neméně úctyhodná stoletá firma, která to všechno platí. Je tomu tak doslova: s výjimkou sektoru služeb je v Allendorfu výrobce tepelných čerpadel Viessmann Werke (dnes součást Viessmann Group) prakticky jediným soukromým zaměstnavatelem.

Vede si více než slušně. Po 107 letech existence je stále v rodinných rukou a rodina Viessmannových stále bydlí přímo v místě. Loni měla firma tržby okolo čtyř miliard eur; má hodnotu přibližně dvanáct miliard a její hlava, Martin Viessmann, se s majetkem 1,3 miliardy eur pohybuje na začátku sedmé stovky nejbohatších lidí světa.

Vtip? Ne, bomba

Protože tepelné čerpadlo má pověst čistého topení, má Viessmann Group v ekologicky uvědomělém euroatlantickém prostředí navíc našlápnuto do budoucnosti světlejší, než o jaké se může zdát mnoha renomovaným průmyslovým firmám, ty německé nevyjímaje. A tady začíná problém.

V dubnu oznámila americká firma Global Carrier, výrobce „vytápění, ventilace a klimatizace, chlazení a požárních a bezpečnostních zařízení“ se sídlem v Palm Beach Gardens na Floridě, že má zájem o převzetí Viessmann Group za dvanáct miliard eur. O několik dnů a více než půldruhé miliardy eur později bylo upečeno: generální ředitel Max Viessmann s převzetím souhlasil. Nyní jde o to, jak se k věci postaví německé úřady. Podle zpráv, které byly k dispozici minulý týden, je to proces nad očekávání bolestný a předchází mu značně napjatá debata.

První argumenty této debaty zazněly v allendorfské kavárně Bäcker Müller, kde se pracovníci z nočních směn dělí o firemní drby. „Nejdřív si všichni mysleli, že jde o vtip. A další den to všechno začalo – vybuchlo to jako bomba,“ řekla tamní číšnice listu Financial Times. Nabídka americké firmy zasáhla citlivé místo: mnoho Němců se strachuje o budoucnost průmyslu ve své zemi.

Obavy z Číny i USA

Prodej příslušníka Mittelstand – jedné ze soukromých středně velkých společností, které tvoří páteř německé ekonomiky – by i v těch nejlepších časech nadzvedl nejedno obočí. Nyní však německý průmysl tlačí obavy nejen z čínské konkurence, nýbrž i z druhé strany, z USA. Tamní dotace ve výši 369 miliard dolarů (jež vyinkasují tamější firmy v rámci amerického zákona o snižování inflace) mohou německým podnikatelům komplikovat domácí investice.

První pochyby zazněly tradičně od odborářů, kteří varují před ztrátou vzácného know-how. „Výrobci tepelných čerpadel jsou součástí klíčového odvětví budoucnosti,“ řekl Jörg Köhlinger, okresní manažer odborového svazu IG Metall, týdeníku Der Spiegel. Prodej Viessmannu by měl být dohodnut tak, aby klíčové kompetence tamních zaměstnanců byly „zachovány, rozšiřovány a podporovány, aby byla zajištěna pracovní místa a nevytvářely se nové závislosti“, cituje Köhlingera týdeník. „Špatná politická rozhodnutí již v případě solárního průmyslu poškodila celé odvětví orientované na budoucnost – to se nesmí opakovat.“ Narážel tím na fakt, že většina firem budujících solární systémy se po zrušení dotací v Německu přesunula do Číny.

Daniel Deyl

Také politici vládní koalice požadovali v případě prodeje Viessmannu záruky, že pracovní místa nezmizí a firma zůstane ve staré vlasti. „Je důležité, aby investice zachovala firmu v Německu,“ řekla Verena Hubertzová, zástupkyně šéfa poslaneckého klubu sociální demokracie. Celá vláda si vyžádala čas na rozmyšlenou, aby se ujistila, že „transakce je pro německou ekonomiku příznivá“.

Global Carrier ústy svého generálního ředitele a šéfa představenstva Davida Gitlina přislíbila, že bude respektovat vztah Viessmannu s jeho německým prostředím – alespoň na několik let. Sídlo společnosti musí zůstat v Allendorfu minimálně deset let. Výrobní a výzkumné závody v Německu musejí zůstat otevřené po dobu nejméně pěti let. Propouštění z provozních důvodů nebude povoleno do roku 2026.

Gitlin se proto reakce spolkové vlády neobává. „Proces, během něhož vysvětlujeme své záměry, je v pohybu,“ řekl Financial Times. „Jakmile si lidé z německé vlády promluví s rodinou Viessmannových, budou z našeho spojení nesmírně nadšeni.“

Všechno bude fajn

Viessmann je ohledně budoucnosti stejně optimistický – jak také jinak, vždyť on sám nejenže dál firmu povede, nýbrž by také měl získat křeslo v představenstvu Global Carrier a jeho rodina obdrží kromě hotovosti i akcie americké firmy v hodnotě zhruba 260 milionů eur. Tvrdí, že dohoda nijak neohrozí 14 500 zaměstnanců Viessmannu, a především pomůže firmě růst do potřebné velikosti. To je nezbytné: rodina sama nemůže kapacitní růst financovat a musela by alespoň zčásti přenechat místo na slunci konkurenci.

Daniel Deyl

Šéf GC Gitlin se zase před investory nechal slyšet, že Evropa je nejatraktivnějším trhem planety a že očekává, že se poptávka po tepelných čerpadlech v regionu do roku 2027 ztrojnásobí (v současné době obnáší zhruba pět miliard dolarů ročně). Podobně mluvil i finanční ředitel Patrick Goris. „Opravdu se nám líbí ziskovost tepelných čerpadel, ať už je to v USA, nebo jinde,“ citoval jej znovu Der Spiegel.

Tady se oba pohledy na věc sbíhají – a strůjcům německé vládní politiky z toho musí jít hlava kolem. Němci zahlížejí na Američany kvůli jejich masivním ekologickým dotacím. Důvod, pro který se GC rozhodla Viessmann převzít, však je prakticky tentýž: jsou to právě německé ekologické dotace, které z Viessmannu udělaly lákavé sousto. A Berlín připravuje další: nová dávka by měla pokrýt až čtyřicet procent nákladů pro majitele domů, kteří instalují tepelná čerpadla (viz box). Finanční ředitel GC Goris dokonce očekává, že by to mělo přimět zákazníky ke koupi dražších modelů čerpadel, na nichž lze účtovat vyšší marže.

Čerpadlo, nebo kolotoč?

Kromě toho jsou ve hře dotace nejen na pořízení čerpadla, nýbrž i na elektřinu, jež stroje pohání. Německá domácnost, která topí plynem, za to dnes průměrně zaplatí 2100 eur ročně. Při zapojení výkonnějších čerpadel by její úspory měly dosáhnout až 650 eur, uvádí Viessmann na svých stránkách. To není málo – při použití méně výkonných druhů je však pro domácnost úspora nulová, uvádí specializovaný server cleanenergy- wire.org. Vláda ale hodlá elektřinu subvencovat, takže nejlevnější tarify by měly obnášet necelých 27 centů (něco přes šest korun), a pro vybrané firmy dokonce pouhých šest centů za kilowatthodinu.

Takže kolotoč se vesele točí: hnána vidinou ekologického cíle umožňuje berlínská vláda Viessmannu prosperovat do míry, jíž by bez dotací patrně dosahoval jen obtížně. Právě tím se však firma stává cenným terčem akvizičních ambicí mezinárodních obrů – a protože neumí růst dostatečně rychle, aby pokryla poptávku krmenou týmiž dotacemi, nemůže se jejich tlaku úspěšně bránit. Sedět na dvou židlích je složité. 

Německé dotace čerpadel

• až 40 procent pořizovacích nákladů

• základní dotace ve výši 25 procent obnáší:

• bonus 5 procent, pokud je chladivo přírodní (například propan)

• bonus 5 procent, pokud zdrojem tepla není vzduch, nýbrž země, voda nebo odpadní voda

• bonus 10 procent na výměnu funkčního topného systému na naftu, plyn či uhlí, nebo nočního akumulačního systému (vždy ne mladších než 20 let)

• minimální investice: 2000 eur

• maximální výše dotace: 60 000 eur / bytová jednotka / rok, celkově maximálně 600 000 eur/budova

Zdroj: Statistisches Bundesamt