Pavel Rychetský letos v srpnu po 20 letech skončí v čele Ústavního soudu. Původně chtěl odejít už na konci roku 2017, ale jak říká v rozhovoru pro týdeník Hrot, Miloš Zeman a jeho počínání na Pražském hradě ho přiměli „ještě chvíli vydržet“. Důvodem podle něj byla „existence jistého rizika“, že by odstupující prezident mohl vychýlit proevropskou orientaci Ústavního soudu „směrem na východ“, do ruských plání.

Zvolení Petra Pavla přivítal Rychetský blahopřáním, v němž výsledek voleb označil za „vítězství lásky a pravdy nad lží a nenávistí“. V rozhovoru odmítá, že by tímto politickým vyjádřením, které přišlo až po skončení voleb, mohl ohrozit nezávislost tak „svrchovaně politické instituce“, jakou je Ústavní soud.

Pavlovi dal podle svých slov hlas už v prvním kole voleb a jeho vítězství považuje za „událost, která by v našich moderních dějinách mohla představovat jeden ze zásadních bodů obratu“ a konec období, kdy „funkce hlavy státu nebyla vykonávána v kontinuitě s odkazem Václava Havla“. 

Za „osudovou chybu“ považuje Rychetský zavedení přímé prezidentské volby, která přinesla agresivní předvolební kampaně „rozdělující národ“. Zrušení novely ústavy, která přímé volby zavedla, už ale podle něj nepřipadá v úvahu: „Žádný politický subjekt tuto kartu nezvedne, protože by se tím stavěl proti jakoby většinově vyjádřené vůli národa.“

V rozhovoru se dále dozvíte třeba to, na jaké případy Ústavního soudu Rychetský nejvíc vzpomíná, a ty slavné v čele s „kauzou Melčák“ to nejsou. Mluvili jsme i o tom, co v lidských duších způsobila druhá světová válka, proč západní společnosti zasáhla vlna bezradností, rozdrobeností a roztroušeností a jaký to má vliv na to, že Ústavní soud musí řešit banální spory, v nichž se dva dospělí lidé nemohou dohodnout na střídavé péči o psa.