Na korporátní poměry to není vůbec moc peněz, ale při troše vynalézavosti dokáže i dvacet milionů dolarů nadělat slušnou mezinárodní neplechu. Aktéři podvodu známého pod půvabným názvem rybí hniloba (Fishrot) byli vynalézaví až až.

Hlavní roli v tomto nevábném představení hraje firma Samherji z města Akureyri na Islandu, jejíž zaměstnanci a spojenci čelí obvinění z nezákonného lovu vlečnými sítěmi ve vodách africké Namibie. Jedna z největších rybářských firem světa s obratem počítaným ve stovkách milionů eur kvůli tomu měla podplácet namibijské vládní úředníky, zpronevěřit jí svěřené peníze a jiné peníze naopak prát v daňových rájích; kromě toho měla zastrašovat kritiky.

Schéma, jež našlo protagonisty v Namibii, na Islandu, v Norsku a Angole, mělo obnášet odklonění (tady to slovo výtečně pasuje i se svým druhotným, Čechům důvěrně známým významem) rybolovných kvót ve prospěch islandské společnosti. Fishcor, namibijská státní rybářská firma, má zase na krku obvinění z převodu těchto kvót od soukromých namibijských společností na firmy spojené se Samherji; v těchto firmách měli podíly islandští politici.

Až po prezidenta

Firmy, které tyto kvóty podvodně získaly, údajně na oplátku zaplatily na dvacet milionů dolarů na úplatcích vůdcům namibijské politické smetánky. Kromě několika vysoce postavených vládních úředníků se do podvodu nepřímo namočil i namibijský prezident Hage Geingob.

Odhalení schématu napomohl v roce 2019 whistleblower Jóhannes Stefánsson, v té době výkonný ředitel namibijské pobočky Samherji. Popsal, jak jeho firma platila prostřednictvím daňových rájů (Kypr a Marshallovy ostrovy) namibijským úředníkům a politikům miliony dolarů za nezákonné postoupení práva k lovu pomocí vlečných sítí.

Daniel Deyl

V roce 2011 se Stefánsson setkal s Tamsonem Hatuikulipim, zetěm tehdy čerstvě zvoleného islandského ministra rybolovu. Hatuikulipi údajně souhlasil s tím, že pomůže Samherji získat rybolovné kvóty, které společnost chtěla, výměnou za „poplatky za kvóty“. Tyto poplatky, jak eufemisticky praví korupční žargon, měly být adresovány politické straně namibijského prezidenta a několika nejvyšším namibijským úředníkům a obchodníkům.

Podle Stefánssona se o potenciálních výhodách takového uspořádání v Namibii během výročního zasedání vedení Samherji v březnu 2012 mluvilo zcela otevřeně. Samherji podle něho platila miliony dolarů na úplatcích po dobu nejméně čtyř let.

Podle namibijských zákonů mají na rybolovné kvóty nárok pouze společnosti, jejichž většinovými vlastníky jsou namibijské subjekty. Samherji se proto stala menšinovým akcionářem své vlastní namibijské dceřiné společnosti Katla a zbytek akcií drželi namibijští spoluakcionáři. Stefánsson však vypověděl, že tito spoluakcionáři byli pouze loutkami Tamsona Hatuikulipiho a o rybolovu nevěděli nic. Samherji tak ve skutečnosti svou dceřinou společnost ovládala a dostávala tři čtvrtiny jejích zisků.

Dobrý plán, ale…

Když Namibie před 33 lety získala nezávislost, začala si brousit zuby na své mořské bohatství, jež po desetiletí využívali jiní. Nová vláda vzešlá z osvobozeneckého hnutí Swapo (později se proměnilo v regulérní politickou stranu) přijala politiku „namibizace“; ta dala vzniknout pravidlu o přidělení rybolovných práv prioritně Namibijcům. Pokud má o totéž zájem cizinec, musí vytvořit s domorodci společný podnik a vlastnit v něm méně než padesát procent.

V zásadě dobrý princip záhy narazil na problémy. Britská BBC v tom smyslu cituje Grahama Hopwooda, šéfa namibijského politického výzkumného ústavu IPPR: „Práva na lov různých druhů ryb v našem moři jsou udělována na relativně dlouhá období deseti či patnácti let společnostem, které jsou zcela namibijské nebo Namibijci většinově vlastněné,“ říká. „Tyto firmy však bývají namibijské pouze naoko, existují jen na papíře. Často je vlastní lidé, kteří nemají žádné znalosti o rybolovu a jeho infrastruktuře, zato v něm vidí cestu k rychlému zbohatnutí. Mnozí z nich mají také politické konexe.“

Daniel Deyl

Aby toho nebylo málo, i načasování stálo za to. Skandál si vyžádal politickou cenu: strana Swapo utrpěla ve volbách (jen několik dní po zveřejnění detailů schématu) nejhorší výsledky za celou dobu své existence. Co hůř, podvod vyplul na povrch v době, kdy se Namibie potýkala s koronavirovou pandemií a jejími ekonomickými dopady. Odhalení schématu vedlo ke kolapsu rybářského průmyslu a ztrátě pracovních příležitostí. Rybolov je díky 1600 kilometrů dlouhému pobřeží Atlantského oceánu pro namibijskou ekonomiku významným odvětvím. Tamnímu HDP přispívá hned třemi procenty a tvoří pětinu exportních příjmů země.

Také na Islandu se případ dostal do středu pozornosti: v sázce je nejen pověst jedné z tamních nejvýznamnějších společností, nýbrž i image celé země. V mezinárodním korupčním žebříčku Transparency International během posledního desetiletí Island vypadl z první desítky (za loňský rok sdílel čtrnáctou příčku s Estonskem, Uruguayí a Kanadou).

Jak se lakuje islandsky

Samherji obvinění z úplatkářství popírá. Když skandál propukl, pověřila firma norskou advokátní kancelář vyšetřováním. Na základě této zprávy společnost vydala prohlášení, které problém přiznalo, ale zároveň tvrdilo, že se nejedná o žádné úplatkářství. „Bylo nutné věnovat větší pozornost tomu, jak byly platby prováděny, komu byly prováděny a na jakém základě, kdo měl pravomoc dávat k nim pokyn a kde by měly být přijímány,“ uvedlo firemní prohlášení. „Je také jasné, že dohody o platbách měly být přesné a formální.“ (Což patrně znamená, že formální a přesné dohody o milionových platbách neexistovaly.) Společnost rovněž uvedla, že podnikla „rozsáhlé kroky, aby se v budoucnu vyhnula chybám“. Málokdy znělo anglické slovo whitewash, do češtiny docela výstižně přeložitelné jako lakování, tak přiléhavě.

Nikdo z vedení Samherji nebyl v souvislosti s Fishrotem nikdy stíhán. Naopak, CEO Thorsteinn Már Baldvinsson, jenž pod tlakem okolností z funkce po vypuknutí skandálu v roce 2019 odstoupil, se po nálezu norských advokátů o rok později zase triumfálně vrátil. (Mimochodem, většinový podíl ve firmě vlastní nizozemský rezident Baldvin Thorsteinsson – jak správně tušíte, syn generálního ředitele.)

To všechno se však může změnit. Namibijská justice na začátku dubna rozhodla, že proces s místními aktéry Fishrotu začne letos v říjnu. Očekává se, že nejdůležitějším svědkem obžaloby bude právě někdejší ředitel namibijské pobočky Samherji a pozdější whistleblower Stefánsson. Podle Samherji je veškerými případnými nepravostmi vinen právě on. Pokud však u namibijských soudů uspěje Stefánssonova verze, může být na pořadu dne otevření případu na trestní rovině i na Islandu.