Více než tři čtvrtiny Ukrajinců se domnívají, že prezident Volodymyr Zelenskyj a jeho úřad nesou přímou odpovědnost za korupci ve vládě a armádě. Tvrdí to zpráva, již publikovala různá média na Ukrajině (Kyiv Post) i ve světě (The New York Sun). Zprávy publikují výsledek průzkumu, který v červenci 2023 provedla Nadace Ilka Kučeriva Demokratické iniciativy společně s Kyjevským mezinárodním sociologickým institutem.

To je bezpochyby špatná zpráva pro prezidenta Zelenského a pro všechny příznivce demokratického vývoje na Ukrajině.

Byla by to koneckonců špatná zpráva i pro většinu běžných Ukrajinců, protože značná část pomoci Mezinárodního měnového fondu jejich zemi je přímo závislá na úspěšnosti boje s korupcí; o dobré vůli Západu, kterou Kyjev potřebuje, aby dostával multimiliardovou pomoc vojenskou, ani nemluvě.

Kde je průzkum?

Věc má háček: průzkum, o němž zprávy s čísly pro Zelenského nelichotivými mluví, není nikde k nalezení. Na webu deníku The Kyiv Independent, jenž zprávu původně publikoval také, na dotyčné adrese najdete pouze chybovou hlášku „404 – stránka nenalezena“. Na stránce nadace Ilka Kučeriva o průzkumu není ani zmínka.

Na stránce kyjevského sociologického ústavu rozsáhlý průzkum o korupci ze zmiňovaného období je, ale jeho výsledky se od výše popsané pesimistické zprávy diametrálně liší.

Tyto publikované výsledky mluví o tom, že sice Ukrajinci jsou si korupce intenzivně vědomi a vnímají ji jako problém, ale že se jí velmi rychle učí čelit. Jsou v tom smyslu vůči vlastním politikům velmi skeptičtí; pikantně však - v kontextu údajné zprávy o Zelenského odpovědnosti za korupci – považují za nejodhodlanější bojovníky s korupcí z celé politické scény právě prezidenta a jeho kancelář. To dává o náladě v zemi podstatně jiný obrázek.

Namátkou: podle názoru 53 procent respondentů korupční jednání nikdy nelze ospravedlnit, zatímco v letech 2018 a 2021 to bylo 42 procent. Čtrnáct procent populace uvedlo, že se během posledních dvanácti měsíců oni nebo jejich rodinní příslušníci zapojili do nějaké formy korupce.

Optimismus pomalu roste

Důvěra Ukrajinců ve státní i nestátní instituce se však od začátku ruské loňské invaze výrazně zvýšila a je nejvyšší od roku 2007. Stejně tak se u všech státních i nestátních aktérů bez výjimky zvýšilo vnímání ochoty občanů vymýtit korupci.

Přesto se Ukrajinci v drtivé většině domnívají, že nestátní aktéři (běžní občané, organizace občanské společnosti, masmédia a podnikatelská sféra) mají upřímnější snahu o překonání korupce než státní instituce – přičemž jedinou výjimkou je prezident Zelenskyj a jeho tým.

Důvěra ve státní instituce a vnímání jejich ochoty bojovat s korupcí se zvýšily. Respondenti však stále přikládají větší odpovědnost za vymýcení korupce na Ukrajině sobě (třináct procent oproti devíti v roce 2021) a regionálním či místním samosprávám než státním orgánům.

Všechny specializované úřady odpovědné za boj proti korupci mají dnes ve srovnání s rokem 2021 vyšší důvěru občanů: Bezpečnostní služba Ukrajiny (40 procent oproti dvanácti procentům před dvěma lety), Národní policie (31, respektive jedenáct procent). Důvěra ve státní vyšetřovací úřady a prokuraturu stoupla z průměrných šesti až sedmi procent v roce 2021 na letošních sedmnáct až osmnáct procent.

Respondenti, kteří se považují za informované o protikorupčních aktivitách státu i nestátních subjektů, vnímají účinnost těchto aktivit ve srovnání s lety 2018 a 2021 jako výrazně vyšší.

Počet lidí, kteří se domnívají, že celkový boj státu proti korupci je do jisté míry účinný, stoupl téměř trojnásobně, ze sedmnácti (2018) na padesát (2023) procent. Podíl těch, kteří se domnívají, že není „vůbec účinný“, naopak klesl z 51 procent na dvacet dva procent.

Podíl respondentů, kteří se domnívají, že občané nemají absolutně žádný vliv na úroveň korupce v zemi, se snížil z osmnácti procent v roce 2021 na letošních čtrnáct procent.

Co se stalo?

Také podíl občanů, kteří deklarují připravenost zapojit se do organizovaných akcí proti korupci, se zvýšil, zejména nahlašování korupčních setkání do masmédií nebo jejich zveřejňování na sociálních sítích (třicet jedna oproti dvaadvaceti procentům v roce 2021) a podepisování petic (dvacet sedm oproti dvaceti třem procentům v roce 2021).

Otázkou zůstává, co se vlastně stalo. Jestli je zpráva o vnímané osmdesátiprocentní odpovědnosti prezidenta za ukrajinskou korupci dílem (pro)ruských propagandistů, proč ji zveřejňuje The Kyiv Post?

Nebo naopak, pokud by stažení příslušného textu ze stránky The Kyiv Independent bylo výsledkem cenzurního nátlaku shora, proč to na Kyiv Post neplatí? Odpovědi nejsou dosud zjevné.