Zákon o duálním vzdělávání, tedy propojení méně rozsáhlé teoretické výchovy ze školy a o to delší praxe přímo ve firmách, je pro český školský systém evergreenem. Slibovalo ho už několik ministrů z různých stran. Všichni pohořeli.

Zahraniční praxe dokazuje, že země s rozvinutým duálním vzděláváním lépe čelí technologické transformaci ekonomiky. Lidé s kvalitním technickým vzděláním se lépe přizpůsobují změnám. Vzdělání je efektivnější a více připravuje pro praxi.

Sepsání speciální novely avizovala již vláda Bohuslava Sobotky (2014–2017), ministrům Marcelu Chládkovi a Kateřině Valachové (ČSSD) se však její vypracování nepodařilo. Legislativní rámec pro duální výuku pak voličům přislíbil Andrej Babiš. Jenže i jeho ministr Robert Plaga (za ANO) nakonec zákon odpískal. Časem prý usoudil, že další legislativa je zbytečná. Duální vzdělávání si mají organizovat jednotlivé kraje. A stát do věci vstoupí jen ve chvíli, kdy by se ukázalo, že na to hejtmani nestačí.

Bez zákona a reformy školství se ale nakonec stejně neobejdeme. Naše rámcové vzdělávací plány totiž počítají s obrovským množstvím teorie. Na praxi tak nezbývá u učňů dostatek času. A problémy jsou i v nastavení vztahů s firmami, tedy pracovišti pro praxi. Zejména zahraniční velké podniky vyžadují spolupráci podloženou zákonem. Jen prosté smlouvy o spolupráci jim nestačí.

Je dobře, že s velkými plány nastoupil Petr Fiala (ODS). Premiér novému ministrovi školství Petru Gazdíkovi (STAN) duální vzdělávání stanovil jako prioritu. A Gazdík už slíbil, že se do toho pustí. Ostatně o potřebnosti zákona hovořil ministr již před několika lety ještě jako opoziční politik. Teď se tedy může ukázat.