Na to, jak nevábně vypadají indikátory spotřebitelské důvěry, jsou na tom úvěry v Česku ještě sakra dobře, napadne vás při luštění nejčerstvější bankovní statistiky ČNB. Dalo by se očekávat, že souběh extrémně drahých energií a dalších vstupů a psychologického účinku války na chování domácností i firem způsobí rychlý nárůst toho, čemu se dříve říkalo klasifikované, dnes nevýkonné úvěry. Jak v případě úvěrů obyvatelstvu, tak těch pro firmy je jich však v bankách zatím hodně málo.

Ve srovnání s dobou před deseti roky, kdy se Česko dostalo podruhé během několika let do recese, natožpak s časy na přelomu tisíciletí, kdy se země teprve zbavovala „bankovního socialismu“, je dnes kvalita úvěrů vyloženě vzorná. Podíl firemních nevýkonných úvěrů v dubnu klesl na 3,65 procenta, což si srovnejte s hodnotou 8,2 procenta, na níž byl na konci roku 2011, potažmo se 17,67 procenta v lednu před dvaceti lety. Češi tradičně velmi dbají na vzorné splácení hypoték, které se sice ohromně navýšily, ale podíl nevýkonných hypotečních úvěrů láme historická minima: v dubnu klesl na 0,66 procenta.

Tři měsíce po splatnosti

Přes mírné odlišnosti mezi Evropou a Spojenými státy či mezinárodními finančními institucemi začíná varovné světlo blikat po devadesáti dnech, kdy dlužník nesplácí podle původního splátkového kalendáře dojednaného ve smlouvě. Slovo „původního“ je důležité.

Veřejnost nejen očekává, ale zejména v těžkých časech přímo vyžaduje chápavý postoj věřitelů vůči klientům v nesnázích, třeba v podobě odkladu či prodloužení splatnosti, posečkání s úroky, poskytnutí nové půjčky, která by profinancovala tu starou, problémovou včetně naběhlých úroků. Nic z tohoto konání dobra ale nemá – a v podstatě nesmí mít – účinek na tvorbu opravných položek a rezerv, které snižují tvorbu zisku bank a ujídají z peněz, jež je možné rozdělit mezi vlastníky, ale naopak zvedají požadavky na kapitál.

Miroslav Zámečník

Na jedné straně z byznysového hlediska nedává smysl uplatňovat nadměrnou tvrdost vůči dlužníkovi, který skýtá rozumnou naději na to, že se v dohledné době zase „rozplatí“. Vymáhání a prodej zástavy v podobě nemovitostí na „horkém“ trhu jsou jedna věc, ale jakmile se hospodářská situace otočí do recese, přinášejí masové prodeje zástav často hluboké, a hlavně okamžité ztráty. Když nebyl dohled nad finančním trhem bdělý, natíraly se špatné úvěry na bílo, aby se zamaskovaly ztráty a klesající kapitálová vybavenost. „Obílování“ je zakázáno, tedy pokud není nařízeno v rámci již zmiňované shovívavosti – jako naposledy při zákonném moratoriu.

Texaský nepoměr

Bývávalo pravidlem, že každá generace bankéřů si prošla svou vlastní bankovní krizí, a v hantýrce jsou termíny, které označují místo původu. Ropný boom v Texasu v osmdesátkách dal vzniknout hodně nafouklé bublině, doprovázené poklesem bankéřské bdělosti. Když praskla, vznikl pojem „Texas ratio“, tedy poměr mezi špatnými úvěry a zabavenými nemovitostmi a vlastním kapitálem banky očištěným o nehmotné finty typu „goodwillu“. Když byl vyšší než jedna, znamenalo to velký problém pro akcionáře (přišli o všechno), hodně práce pro „komanda“ z Federal Deposit Insurance Corporation (která padlé banky přebírala) i pro daňové poplatníky, kteří vzniklý rozdíl mezi výtěžkem z prodeje zdravé části banky a náklady nakonec zaplatili.

Po světové finanční krizi 2008–2009 se neuvěřitelně zpřísnily nároky na klasifikaci úvěrového portfolia, na kapitál splacený i ten „zavolatelný“ i požadavky bankovního dohledu na kvalitu poskytovaných informací. Existují „závěti“, tedy předem připravené plány, jak se v případě vzniku problémů u důležitých finančních domů bude postupovat.

České banky sedí na hromadách kapitálu

Současné vysoké zisky bank iritují kdekoho – relativně malé úročení vkladů štve střádaly, růst úroků tíží dlužníky. Jak bude obecně hlouběji do kapsy, stane se z toho vysoká politika, doprovázená mediálními vášněmi, orálními exhibicemi ve Sněmovně a tomu odpovídajícím daňovým kutilstvím.

Na grafech je ovšem vidět, že jde o časový posun: podíl špatných úvěrů roste se zpožděním, ale zůstává, když už začíná nový cyklický vzestup. Zdravotní stav českých úvěrů ke konci dubna je diagnóza z nedávné minulosti. Musíte k datu nálezu, starému měsíc, připočíst ještě tři další. Bude hůř, podíly nevýkonných úvěrů firem i obyvatelstva porostou, možná i násobně. Pak budeme rádi, že to bude ze základu, který patří k nejnižším v Evropě, a že jsou banky kapitálově silné. Kapitálová vybavenost je funkce nahromaděných minulých zisků. Kapitálový polštář se už brzy může hodit. 

Jistota peněz na účtu láká, inflaci navzdory

Domácnosti, které jsou v dobré příjmové kondici, přečíslují v celkové statistice vkladů ty, které jsou bez finančních rezerv: úložky v bankách po docela výrazném, 26miliardovém poklesu v březnu, souvisejícím s nervozitou kolem Sberbank, stouply o více než 35 miliard korun. Objem úvěrů, který donedávna rostl, se ale zastavil, hlavně proto, že hypoteční boom je passé, minimálně do doby, než se zvednou reálné mzdy a klesnou sazby nových půjček.

Výsledné saldo mezi vklady a úvěry obyvatelstva meziměsíčně stouplo z 1,053 bilionu na 1,108 bilionu korun v dubnu. Převis jako hrom, což znamená, že mírný růst vkladových úroků se bude vypočítávat z hodně vysokého základu: v bankách mají lidé přes tři biliony korun.

Také firmy mají více na vkladech, než kolik bankám dluží – v jejich případě sice saldo skončilo v nepoměrně nižším přebytku než u domácností, ale převis 111,8 miliardy korun poměřujeme s tím, co až do léta 2020 v podstatě nikdy neexistovalo.