Stávka v přístavech na východním pobřeží Spojených států a na pobřeží Mexického zálivu skončila pátečním (takřka úplným) vítězstvím odborů. Americkou ekonomiku to poškodilo jen minimálně – pokud bereme v potaz bezprostřední dopad přerušeného provozu. Dlouhodobý výsledek událostí minulého týdne je však podstatně hůře čitelný. 

Odboráři z organizace ILA, zastupující 50 tisíc členů pracujících pro firmy sdružené v United States Maritime Alliance (USMX), se v pátek vrátili do práce. Dohoda o klíčovém sporu, rozsahu zvýšení mezd, dopadla z osmdesáti procent podle jejich představ. 

Dohoda (její přesné znění je předmětem dalšího jednání) stanoví, že odboráři dostanou přidáno čtyři dolary na hodinu ke své současné základní minimální hodinové mzdě 39 dolarů, tedy více než deset procent. Během následujících šesti let, po které má dohoda platit, se pak bude mzda odborářů každý rok zvyšovat o další čtyři dolary na hodinu. Celkem se tak mzda během platnosti smlouvy zvýší o 24 dolarů na hodinu, tedy o dvaašedesát procent. Původní požadavek odborářů šel těsně nad sedmdesát procent.

Snesitelné škody 

Zastavení práce hrozilo narušením dodavatelských řetězců. To by patrně způsobilo nedostatek různých druhů spotřebního zboží a dodávek potřebných k zajištění chodu amerických továren. Stávka také dočasně přerušila tok amerického exportu, čímž ohrozila zahraniční odbyt některých amerických firem. Škody však byly relativně malé - zejména proto, že mnozí přepravci spěchali, aby stihli své náklady dostat do přístavů před předem ohlášeným začátkem stávky. 

Přístavní správa (Port Authority) New Yorku a New Jersey přišla během stávky o 250-300 milionů dolarů denně, řekla ještě v pátek americké televizi CNN Bethann Rooneyová, ředitelka přístavu. Ten stál čtyři dny. To představuje ekonomickou ztrátu zhruba miliardy dolarů (řeč je stále pouze o newyorsko-newjerseyském přístavu). 

Pro ilustraci: v době ukončení stávky čekalo v přístavu na vykládku 24 zakotvených lodí; mezi nimi i 19 kontejnerových lodí, které vezly 35 tisíc dovozních kontejnerů se vším možným spotřebním zbožím. Přístav obvykle přijme 400 tisíc kontejnerů měsíčně. 

Čtyřdenní výpadek provozu není sám o sobě žádnou velkou tragédií. Stává se, že je přístav kvůli bouřím na pár dnů uzavřen. Během hurikánu Sandy a po teroristických útocích 11. září 2001 stál vždy pět dnů a „dokázal se velmi rychle zotavit“, řekla Rooneyová. 

Politická hra 

Výsledek stávky odvrátil potenciálně obrovský volební problém pro viceprezidentku Kamalu Harrisovou. Ta potřebuje podporu odborů, ale nemohla si dovolit dlouhou stávku. Bílý dům – zejména personální šéf Jeff Zients a ředitelka Národní ekonomické rady Lael Brainardová – se proto ve sporu intenzivně angažoval a nakonec na rejdařské firmy zatlačil, zřejmě rozhodujícím způsobem.

Nebylo to bez rizika. Prezident Joe Biden v pondělí večer zavolal vůdci ILA Haroldu Daggettovi, aby mu sdělil, že odbory mají jeho podporu. Slíbil, že bude po rejdařích z UMSX chtít, aby zaměstnancům předložili lepší nabídku (ta původní, kterou odboráři odmítli, navrhovala zvýšení platu o tři dolary na hodinu). Prezident také nesáhl po federálním zákonu z roku 1947, který by mu umožnil stávku přerušit. Výzvy rejdařů, aby proti stávkujícím takto zasáhl, opakovaně odmítl. 

Když na stávku došlo, šlápl Biden na plyn. Vydal prohlášení, v němž jasně podpořil odbory a vytkl lodním společnostem jejich rekordní zisky. Tento poslední krok dopravce znervóznil. 

To je pochopitelné. Většina velkých rejdařských firem sídlí mimo USA a bylo zřejmé, že nikdo na americké politické scéně nebude ochoten jít proti odborům. Jejich hlasy potřebují jak prezidentští kandidáti obou hlavních stran, Donald Trump a Kamala Harrisová, tak politici ve státech bezprostředně stávkou ohrožených. Protekcionistická nálada panuje v obou politických táborech; proti rejdařům vystoupil kromě Bílého domu i jeho arcirival Trump.

Jde o kapacitu 

Problém je v tom, že hlavní požadavek odborářů (kromě zvýšení platů) spočíval v odmítnutí veškeré automatizace. „Stroje neživí rodiny,“ stálo na jejich transparentech. Dohoda, uzavřená pod předvolebním tlakem, jim to na dalších šest let zaručuje. Spojeným státům tak může snadno hrozit, že v době velmi rychlého technologického pokroku zůstane klíčový bod jejich mezinárodního obchodu zakonzervován. 

V USA se vede mnoho debat o tom, jak jsou americké přístavy méně efektivní než (vysoce automatizované) přístavy v Asii a Evropě. Ve skutečnosti však efektivitu přístavu určuje především jeho dispozice - počet kotvišť a množství skladovacích prostor pro kontejnery. „Produktivita práce v přístavech klesá v podstatě ze stejného důvodu, jako klesá plynulost dopravy ve městech, když jsou ulice silně přetížené,“ říká Alan Erera, který vede Centrum pro globální dopravu v rámci Institutu dodavatelských řetězců a logistiky na univerzitě Georgia Tech.

Erera tvrdí, že největší zvýšení efektivity nepřinese automatizace současných přístavů, ale kapacitní změny, které by vyžadovaly velké investice do infrastruktury. A to je obrovský problém - jde o nákladné projekty z veřejných rozpočtů, zejména u starších přístavů v městských centrech, kde jsou dostupné pozemky drahé, pokud vůbec existují. 

Stručně řečeno, odborářům trvalo tři dny, než se jim podařilo prosadit si vyšší plat. Řešení základních otázek, které jejich spor s rejdaři dostaly až sem, však bude proces delší a patrně pro všechny podstatně bolestnější.