Není možné si jich nevšimnout. V Galerii moderního umění v Hradci Králové stojí na podstavcích tři plátna vyobrazující stejnou ženu v kroji. I udávaný autor je shodný: moravský malíř a grafik Joža Uprka, který žil na přelomu 19. a 20. století. Jen jeden z obrazů je ovšem pravý, tedy pravděpodobně pravý.

Takových falzifikátů je na hradecké výstavě s názvem „Originál? Umění napodobit umění“ více než sto padesát. O expozici je obrovský zájem. „Návštěvnost se zdvojnásobila,“ říká ředitel galerie František Zachoval.

Podle historičky umění a kurátorky Petry Příkazské zapůjčily svá umělecká díla galerie z různých koutů republiky. Jedním z cílů expozice je upozornit veřejnost, aby si dávala pozor na to, co kupuje. Podle pesimistických odhadů je například v internetových aukcích až devadesát procent nabízených obrazů a dalších výtvarných děl falzifikáty. Optimistické odhady hovoří o padesáti procentech.

Jak snadné je se při nákupu obrazu spálit, dokazuje například vystavený plagiát díla Jana Zrzavého „Přístav v Île de Sein“, který soukromý sběratel koupil za více než milion korun. Vedle něj je kopie původního vyjádření jednoho znalce, podle něhož jde o originál. A hned vedle to uvádí na pravou míru jiný posudek: „Zkoumaný obraz je falzem namalovaným ve stylu Jana Zrzavého.“

Göringův falzifikát

Soukromý sběratel není zdaleka jediným, kdo se takto napálil a zaplatil velké peníze za údajný originál. Mezi podvedenými jsou i velmi známá jména. Když krátce po skončení druhé světové války objevili američtí vojáci v solném dole u Salcburku tajnou skrýš s uloupenými obrazy, bylo mezi nimi rovněž plátno „Kristus a cizoložnice“, na němž byl podpis slavného holandského barokního mistra Johannese Vermeera. Vyšetřování zavedlo detektivy až k nizozemskému malíři Hanovi van Meegeren. Ukázalo se, že právě on prodal nacistickému pohlavárovi Hermannu Göringovi za více než 1,6 milionu guldenů jeden z národních kulturních pokladů.

Archiv

Han van Meegeren stanul před soudem, a za napomáhání rozkrádání nizozemského kulturního dědictví a rozkrádání židovského majetku mohl být dokonce odsouzen k trestu smrti. A tak šel malíř s pravdou ven. Obraz „Kristus a cizoložnice“ není dílem malíře ze 17. století, ale je to padělek, který stvořil sám van Meegeren. Z nenáviděného kolaboranta se rázem stal miláček národa, který doběhl jednoho z nejvýše postavených mužů třetí říše. Takovou radost z toho ovšem neměli historici umění, kteří se van Meegerenem nechali napálit. „Kristus a cizoložnice“ nebyl zdaleka jediný obraz, který tento nizozemský falzifikátor namaloval, díky čemuž se stal milionářem.

Byl skutečně mimořádně zručný a důmyslný. Nejenže padělky maloval na původní obrazy ze 17. století, ale do barev ještě přimíchával smalt a hotová díla zapékal v troubě, čímž dosáhl takzvané krakeláže – sítě prasklin, které staré obrazy mají. Odborníci nejprve odmítli, že jde o falza, a tak to Meegeren musel dokázat: ve vězení namaloval jeden z Vermeerových obrazů a pak také načrtl malbu, která byla původně na plátně už hotového falzifikátu – rentgen posléze prokázal, že se pod vrchní malbou Meegerenův náčrtek nachází.

Právě dílo „Kristus a cizoložnice“ je hlavním tahákem netradiční výstavy s názvem „Falza? Falza!“, kterou Národní galerie otevře na konci týdne ve Šternberském paláci na Pražském hradě. Han van Meegeren, který v roce 1947 zemřel ve vězení na infarkt, se stal jedním z nejslavnějších padělatelů dějin. Začaly se dokonce padělat jeho padělky. Je mu věnován jeden z dílů oblíbeného televizního seriálu „Dobrodružství kriminalistiky“.

„Holanďané nám falzifikát zapůjčili díky kolegiálním a dlouhodobým vazbám, jinak to moc nedělají,“ říká kurátorka výstavy Olga Kotková. Výstava představí další slavné padělky – od těch ve stylu holandských mistrů 17. století až po falzifikáty známých českých malířů 19. století a počátku 20. století. Ostatně některá díla zapůjčil i Kriminalistický ústav. Budou zde i napodobeniny soch, kreseb nebo třeba orientálních koberců.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Výstava v Hradci Králové, zmiňovaná v úvodu, je vlastně jakýmsi pokračováním té pražské, protože se zaměřuje na moderní díla.

Zrzavého duch

Říká se, že falzifikáty jsou stejně staré jako umění samo. Padělalo se před mnoha staletími, padělá se i dnes a padělat se bude. Jedním z důkazů je nejstarší známý soudní spor o padělek. Odehrál se začátkem 16. století a žalobcem byl slavný německý malíř a grafik Albrecht Dürer, kterého rozlítilo, že jeho dřevořezy z cyklu „Život Panny Marie“ okopíroval benátský rytec Marcantonio Raimondi, a připojil k nim dokonce Dürerovy iniciály. Správa města následně zakázala Raimondimu používat na „kopiích“ monogram AD.

Mezi napálenými byli častokrát i velcí znalci umění včetně galerií a muzeí. Falza najdeme například ve sbírkách Rudolfa II. nebo následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Padělky jsou rovněž v depozitáři Národní galerie. Největší část falzifikátů a napodobenin pochází podle kurátorky Olgy Kotkové z majetku, který po válce propadl státu po odsunu německého obyvatelstva.

Ti nejlepší padělatelé jsou schopni brilantně napodobit vizuální stránku výtvarného díla a využívají materiály a postupy, které odpovídají dané době. „Používají neuvěřitelně rafinované metody,“ potvrzuje Olga Kotková. Přiznává, že sama by si nemusela být zcela jistá, že jde o pravé dílo, pokud by jí někdo ukázal například nějakého starého mistra, kterého dobře nezná. A to se ve světě uměleckých děl pohybuje několik desetiletí. Když Kristián Kodet v roce 2007 svědčil v plagiátorské kauze, dokonce přiznal, že na první pohled nepoznal, co maloval on a co je pouze napodobenina. K odhalení falz jsou mnohdy zapotřebí podrobné restaurátorské a laboratorní analýzy, které jsou ovšem poměrně drahé. „Když dneska naše galerie kupuje nějaký obraz, takovou analýzou dílo vždy prochází,“ dodává Kotková.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Krajský soud v Brně před lety odsoudil skupinu podvodníků, kteří padělali a prodávali desítky obrazů slavných českých malířů včetně Jana Zrzavého. Vydělali na tom desítky milionů korun. „Vstoupil do mě duch Zrzavého. Bylo to, jako bych si přivolal jeho duši, s ní žil a tvořil,“ tvrdil u soudu malíř padělatel. Nakonec dostal jen podmíněný trest, protože se nepodařilo prokázat, že skupina pracovala jako organizovaný gang, a proto mohl soud udělit jen nízké tresty za porušování autorských práv. Pouze jeden ze skupiny dostal nepodmíněný tříletý trest vězení.

Dosud neuzavřená je kauza desítek údajně padělaných obrazů Josefa Čapka, Josefa Lady, Václava Špály či Emila Filly, v níž coby podvedená kupující figuruje rovněž herečka Jiřina Bohdalová. Krajský soud v Praze sice loni odsoudil trojici obžalovaných k několika letům vězení a úhradě škody ve výši 25 milionů korun, vrchní soud ale letos v říjnu vrátil případ k novému posouzení.

Pavel Baroch

Mnohem hůře skončil Němec Wolfgang Beltracchi, který byl v roce 2011 odsouzen k šesti letům vězení. Byl to jeden z největších procesů s padělatelem umění od konce války. Podle odhadů si německý malíř vydělal až padesát milionů eur. Se svou ženou prodával falzifikáty „nově objevených“ uměleckých děl významných autorů včetně Maxe Ernsta nebo Keese van Dongena. Dlouho jim to procházelo, až v roce 2010 byl odhalen londýnskou společností pro analýzu umění ArtDiscovery, která prověřovala obrazy nejmodernějšími metodami.

Beltracchi byl obžalován z padělání čtrnácti uměleckých děl, podle některých údajů se však v muzeích a soukromých sbírkách nachází až 250 jeho obrazů s podpisy přibližně padesáti umělců. Prostřednictvím aukčních domů se údajně dostaly do Francie, Británie, Spojených států nebo Japonska. Kde konkrétně visí, ale neprozradil autor ani majitelé. To je ostatně poměrně časté: mnozí sběratelé nebo galerie si nechtějí připustit, že si za velké peníze koupili pouhou kopii, napodobeninu či falzum.

Cimrman mezi malíři

Už zmiňovaná výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové ukazuje celou šíři neoriginálního umění. Některá díla totiž například nevznikla jako cílený padělek, nýbrž jako kopie, což jsou právě případy i několika vystavených neoriginálů „nejslavnějšího malíře jižní Moravy“ Joži Uprky. Až časem se z pláten staly falzifikáty, když už se nenabízejí jako kopie, ale jako originál.

Samostatnou kapitolou jsou díla nikdy nežijících umělců, kterým plagiátoři vytvoří životopis a doplní další údaje, které jim dodávají věrohodnost. Příkladem je malíř Bohumil Samuel Kečíř, kterému se přezdívá Jára Cimrman malířství. Podle uměle vytvořené identity tento moravský umělec zemřel v roce 1987 v psychiatrické léčebně. I když nikdy neexistoval, jeho obrazy se v minulosti prodávaly například do Rakouska. Ještě dnes se objevují v internetových aukcích.