Být kmotrem knihy není jen čest, ale i zodpovědnost. Nová básnická sbírka Miroslava Sosoie není jen dalším souborem slov. Je to radikální idealismus, živý záznam emocí, cest a střetů, které Miroslav Sosoi bez obalu předkládá čtenářům.

Guláš, kunda a kříž – název, který samozřejmě provokuje. Možná vás přiměje zvednout obočí, možná vás zaskočí. Ale když se přes něj přenesete, otevře se vám svět. Hořkost se v něm prolíná se sladkostí, kde se láska střídá s rozkoší.

Nejedná se o nesmyslnou kupu slov, jako u některých jiných básníků. Ale o barvitý záznam lásky. K ženě skutečné. I k ženě archetypální.

Autor svou knižní novinku uvede společně s tematickou vernisáží obrazů.

Miroslav Sosoi, publikováno se svolením

Jak se píše v doslovu: Sosoi cestuje. Cestuje po kontinentu, na jihozápad, po Praze. Mezi squaty a kostely. Cestuje mezi svými touhami a nekompromisně se střetává s realitou a přináší ryzí svědectví. Cestuje vlakem, tramvají, pěšky. Taxíkem. Sám, i se svými ženskými archetypy. Oko vedené po řádkách jeho veršů cestuje s ním. Hmatáte malostranské kostky. A občas cítíte, že máte kocovinu. Často nenaplněnou beznaděj. Rozkoš, která byla radikální, ale nebyla ideální.

Nečekejte snadné čtení. Tohle je poezie, která vás může spálit, obnažit, donutit k zamyšlení. Ale pokud si ji pustíte k tělu, odmění se vám – protože je skutečná. A skutečných věcí je v dnešní době zatraceně málo.

Miroslav Sosoi přináší básně, které nejsou jen hrou se slovy. Jsou výpovědí a svědectvím. Mohlo by se zdát, že středobodem tohoto pečlivě vybraného souboru básní – a jedné stručné prózy – je nějaká žena. Ale není. Ani skutečná, ani archetypální. Středobodem je sám autor. A není to jeho ego, ale právě jeho duše vložená do knihy.

A já vám mohu slíbit, že pokud novince dáte šanci, už ji z hlavy jen tak nedostanete.