Funkci poradce pro národní bezpečnost dobře známe zejména z USA. V Česku je naprostou novinkou, „vymyslela“ ji až současná vláda premiéra Petra Fialy a vůbec prvním českým poradcem pro národní bezpečnost se stal Tomáš Pojar, bývalý diplomat, akademik a velvyslanec.

K čemu je vlastně jeho funkce dobrá a proč ji Česko potřebovalo? ptali jsme se. „Je to role striktně koordinační, pozice bez jakýchkoli pravomocí,“ vysvětluje Pojar. 

„V mnoha zemích ani neumějí rozlišit, kdo má u nás jaké pravomoci, jestli má navrch prezident, nebo premiér,“ uvádí Pojar.

„Pořád jsou to představitelé téhož státu. Stát musí mluvit stejným hlasem, byť v případě různých lidí někdy s jiným důrazem. To platí o všech státech s výjimkou velmocí. Pokud velmoci ze dne na den změní politiku, všichni je stejně musejí brát vážně. Když totéž udělá země naší velikosti, třeba po každých nových volbách, nebo když ministr říká něco jiného než premiér či prezident, jediným výsledkem je, že nás nikdo nebere vážně. Každý partner si může být jist jedině tím, že příště uslyší zase něco jiného. Pro zemi naší velikosti je bytostně důležité držet se určitých témat a dlouhodobě, důsledně a jednotně o nich mluvit na všech fórech, při všech příležitostech.“

V aktuálním rozhovoru jsme s Tomášem Pojarem řešili také otázku globalizace a jejích dopadů na fungování současného světa, českou pozici v mezinárodní politice a posilování armády. Celý rozhovor vyšel v aktuálním čísle týdeníku Hrot.