Donald Tusk zavítal v jeden den nejprve do Francie a pak do Německa. Symbolicky tak obnovil takzvaný Výmarský trojúhelník, který spojuje tři země patřící k nejlidnatějším v celé unii a neformálně existuje již od začátku 90. let. Značně však utrpěl v letech, kdy Polsku vládla strana Právo a spravedlnost (PiS), jež vůči části Evropy (zejména vůči Německu) často vystupovala velmi konfrontačně.

Polský premiér si nejprve v Paříži potřásl rukou s prezidentem Macronem a několikrát se podle Financial Times nechal slyšet, že v Evropě není možná jiná varianta, než že bude platit mušketýrské heslo „všichni za jednoho, jeden za všechny“. Chvíli to dokonce vypadalo tak, jako by Tusk přejal starou gaullistickou představu o silné Evropě, jež se obejde bez pomoci Washingtonu.

Opak je ale pravdou. Tusk zůstává přesvědčeným atlantistou, zároveň je však politickým realistou a dobře si uvědomuje rizika, které teď před Evropou stojí. „Evropa musí být v bezpečí, a to znamená, že musí investovat do své vlastní obrany,“ řekl.

V souvislosti s tím je třeba připomenout, že některé kroky PiS vyvolávaly problémy i ve vztazích s Francií. Vrcholem bylo zrušení kontraktu na nákup francouzských vrtulníků Caracal, k němuž došlo v říjnu 2016, a navíc bez varování. Toto rozhodnutí zmrazilo polsko-francouzské vztahy a Tusk se je nyní snaží obnovit.

Sbližování mezi Varšavou a Paříží má kromě podpory Kyjevu zahrnovat i spolupráci v oblasti zbrojního průmyslu a jaderné energetiky. Společnou notu chtějí obě země najít rovněž při ochraně zájmů svých zemědělců.

Reparace? Reparace!

Po Paříži se polský premiér vydal do Berlína. Tady bude obnova vztahů složitější. Kromě diplomatických potíží je na vině především polská domácí politika. Varšavská opozice Tuska obviňuje z toho, že je německým agentem nebo přímo loutkou Berlína. Premiér si tak může dovolit jen přiměřenou a velmi obezřetnou vstřícnost.

Dobře se to ukazuje na postoji nové polské vlády k žádosti o reparace, kterou vůči Německu vznesl minulý Morawieckého kabinet. Ten po Německu chtěl 1,3 bilionu eur na úhradu škod a ztrát způsobených nacisty během jejich válečné okupace Polska.

Po odpoledním setkání s kancléřem Olafem Scholzem v Berlíně Tusk prohlásil, že „historie by nám neodpustila, kdybychom dnes nebyli schopni vybudovat sjednocenou Evropu, která by dokázala odolat agresi svého souseda“.

Jedním dechem ovšem zmínil očekávání, že Německo udělá svůj díl práce na nápravě vztahů. „Byl bych rád, kdyby historická reflexe sloužila budoucnosti a společné bezpečnosti,“ řekl polský premiér. A dodal, že Němci mají v této oblasti „co dělat.“ Reparace nezmínil, ale ani nevyloučil.

Premiant euroamerických vztahů

Na celé cestě je ovšem nejzásadnější fakt, že se odehrává v kulisách, která staví Trumpova volební kampaň. Když byli Tusk a německý kancléř Scholz tázáni na Trumpovy výhrůžky, že nebude bránit členy NATO, kteří nesplňují cíl aliance v oblasti vojenských výdajů, polský premiér reagoval bleskově.

„Budu naléhat na evropské partnery v NATO, aby své výdaje zvýšili,“ řekl Tusk s dovětkem, že jeho země již dává na obranu dvojnásobek požadovaných dvou procent HDP.

Zároveň se jasně vyslovil pro zachování euroatlantických vazeb, když dodal, že se Evropa musí „postavit na vlastní nohy a počítat se spoluprací s USA“.