Typickým klientem půjčovny je mladý, často opilý zahraniční turista, který bezohledně brázdí chodníky a kličkuje mezi chodci nebo se sebevražedně řítí bez přilby po rušných silnicích. A na konci své jízdy koloběžku bezstarostně odhodí na první volné místo; pohříchu často uprostřed chodníku. Výjimkou nejsou ale ani vozítka odhozená třeba do řeky.

V Praze i dalších městech se místní úřady snaží s provozovateli „sdílených“, ve skutečnosti ale obyčejně pronajímaných koloběžek najít smírné řešení. Navzdory slibům ale ke zlepšení nedochází, vyhrazená „parkoviště“ jsou plná jen ráno a večer naopak chodec v centru musí kličkovat mezi vozítky před hospodami a hotely.

Čím dál větší počet voličů, kteří k elektrokoloběžkám a jejich řidičům cítí neskrývanou nenávist, rozhoupal politiky v některých městech k radikálnějším krokům. Například Paříž vypsala městské referendum, zda půjčovny odrážedel zakázat. Devět z deseti voličů se v něm vyjádřilo jasně: koloběžky u nás nechceme. Ačkoli se referenda zúčastnilo jen asi 7,5 procenta oprávněných pařížských voličů, výsledky jsou platné a francouzská metropole minulý pátek skutečně „sdílené“ koloběžky zakázala.

V Praze by hypotetický plebiscit nejspíš dopadl podobně. Obyvatelé centra ale o zákazu budou dál jen snít. Že by se proti „ekologickým“ koloběžkám postavil Zdeněk Hřib, který má dopravu na starosti, se jeví jako velmi nepravděpodobné.