Oficiálně je země v bankrotu už od druhé poloviny května. Neschopnost splácet závazky zahraničním věřitelům ale byla jenom začátek a ekonomický sešup Srí Lanky pokračuje dál. „Naše ekonomika kompletně zkolabovala,“ prohlásil minulý týden premiér a ministr financí Ranil Wickremesinghe.

Na Srí Lance došly zásoby pohonných hmot a další jen tak nebudou. Státní petrolejářská firma Ceylon Petroleum Corporation dluží asi 700 milionů dolarů a na dluh už jí nikdo dodávat nechce. Prakticky přestává fungovat doprava a vláda například kvůli tomu vyzvala státní zaměstnance, aby pracovali z domova. V rozvratu je také zemědělství. Kvůli špatné úrodě dříve soběstačný ostrov nemá dostatek rýže, farmáři krachují a hrozí hlad. To vše doprovázejí čím dál ostřejší protesty a demonstrace nespokojených lidí.

Příčin současné mizerie je hned několik a většina z nich má společného viníka: až neuvěřitelně neschopné, zkorumpované a nekompetentní politiky. Těm stačilo ke zruinování ekonomiky několik let.

To se nám to hoduje…

Do současné situace dostaly Srí Lanku dluhy. Hodně se mluví o tom čínském. Příběh o miliardové půjčce na nový přístav, ve skutečnosti prý dluhové pasti, je sice dobrodružný, fakticky ale hraje menší úlohu, než jaká se mu přisuzuje. Státní rozpočet poslali ke dnu politici, a to kombinací populismu a ekonomického analfabetismu.

V listopadu 2019 se k moci vrátili dva bratři z jednoho z nejmocnějších klanů v ostrovní zemi: premiérem se stal Mahinda Radžapaksa a prezidentem jeho mladší bratr Gotabaja. V rámci ostré předvolební kampaně se naslibovalo ledacos a jedním z trumfů bylo snížení daní.

Bratři slib dodrželi: DPH snížili od prosince téhož roku z patnácti na osm procent a zrušili sedm dalších daní, mimo jiné dvouprocentní stavební daň placenou firmami. Snadno předvídatelný efekt pro státní rozpočet se projevil hned v dalším roce. Zatímco před daňovou „reformou“ stát vybral na daních 12,6 procenta HDP, v roce 2020 to bylo jen 9,2 procenta.

Výdaje ovšem naopak mírně rostly, a tak se státní dluh ostrovní ekonomiky zvýšil z 86,8 na 107,2 procenta HDP během pouhých dvou let. Letos na konci května sice nová vláda s lítostí oznámila, že daně musí zase zvýšit, ze zdevastovaného hospodářství toho ale o moc víc nevybere.

Čínská past

Zahraničním investorům dluží země přes 35 miliard dolarů. Skoro polovina z toho jsou půjčky na finančních trzích, přes pětinu představují úvěry u Světové banky a Asijské rozvojové banky. Desetinu dluhu drží Čína.

Právě od investičních fondů, které nakoupily srílanské vládní dluhopisy, teď hrozí zemi žaloby. Podle agentury Bloomberg první z nich už podala u newyorského federálního soudu investiční banka Hamilton Reserve Bank. Hlásí se o 250 milionů dolarů a úroky.

Půjčka od Pekingu, vždy ochotného přispět rozvojovým zemím na strategicky zajímavé infrastrukturní projekty, by tedy sama o sobě k pádu srílanského hospodářství nejspíš nestačila. To ale rozhodně neznamená, že by šlo o dobročinnost. Číňané se díky ní na ostrově usídlili minimálně na příštích sto let.

Otcem projektu nového přístavu Hambantota byl v roce 2005 Mahinda Radžapaksa, tehdy srílanský prezident. Ten si u kanadských expertů objednal studii, podle níž by nový přístav mohl zdatně konkurovat Singapuru a stát se novým ekonomickým centrem na jihu ostrova. Součástí plánu bylo i vytvoření obchodní a průmyslové zóny na stovkách hektarů v okolí nového přístavu. Investory chtěl Radžapaksa lákat na daňové prázdniny nebo vstřícné podnikatelské podmínky.

Když se nepodařilo sehnat investora pro celý projekt v Indii a Kanadě, obrátil se na Peking. Tam uspěl. Úvěr zněl na 307 miliard dolarů a podmínkou byla maličkost: že projekt vybuduje čínská státní firma China Harbor.

Přesvědčit prezidenta prý pomohlo 7,6 milionu dolarů, které podle zjištění deníku The New York Times z účtů čínské společnosti připluly na prezidentskou kampaň a další výdaje.

První etapu přístavu dokončili Číňané v roce 2010. Moc se ale nedařilo, místo stovek obsluhovala Hambantota jen desítky lodí ročně. Prezident se to rozhodl vyřešit jejím rozšířením a další půjčkou z Pekingu, tentokrát hned za 757 milionů dolarů. Výsledkem bylo, že ambiciózní projekt a rozsáhlé pozemky v okolí následující vláda v roce 2015 přenechala Číně ve správě na 99 let.

Ekologický hladomor

Další ránu, která může být dokonce horší než bankrot, zasadili Srílančanům opět politici. A jistě nepřekvapí ani jméno hlavního viníka: Mahinda Radžapaksa.

Loni na jaře vláda přistoupila k těžko pochopitelnému kroku, kterým chtěla vyřešit dlouhodobý problém s nadužíváním chemických hnojiv a pesticidů. Proto všechny anorganické přípravky s okamžitou platností zakázala. Už samotný přechod na organické zemědělství by se neobešel bez problémů, v tomto případě ale neměli zemědělci na přípravu žádný čas.

Země vždy soběstačná v produkci rýže a zeleniny kvůli tomu zažila snad nejhorší sklizeň v historii. Celkově byla nižší o třetinu, v některých regionech ale dokonce o dvě třetiny. Farmáři nejenže nemají co prodávat, těžko uživí i sami sebe.

Stejně jako u daní se vláda tváří v tvář katastrofě, kterou způsobila, snažila škody napravit a zákaz pesticidů odvolala. Aktuální sklizeň to ale už nezachrání a na tu další patrně mnoho zkrachovalých zemědělců už ani nezaseje.

Turisté za miliardy

Ekonomické situaci Srí Lanky nepomohly ani nepříznivé okolnosti, které nemohli premiér nebo prezident ovlivnit.

Například kvůli covidu přišla země o významné příjmy z turismu. Ten od jara 2020 po celý zbytek roku prakticky zmizel. Příjmy z útrat zahraničních hostů se scvrkly z více než 5,6 miliardy dolarů v roce 2018 na miliardu v roce 2020.

Zavřeno bylo v ostrovní zemi také po podstatnou část minulého roku. Za celých dvanáct měsíců utržili podnikatelé v turistickém ruchu jen něco přes 630 milionů dolarů.

Od letoška se Srí Lanka zase otevřela a ještě v lednu to vypadalo na slušný rok. Tržby stouply skoro k 270 milionům dolarů. Spolu s rostoucími ekonomickými problémy ale zájem turistů zase postupně opadá a květnová čísla jsou zhruba na třetině. Dá se navíc předpokládat, že do země ochromené ekonomickou mizerií se hosté nepohrnou ani ve zbytku roku.

Pomoc ze zahraničí

Způsobené škody bude těžké napravit, nyní ale řeší srílanská vláda doslova životní problémy. Intenzivně jedná s Čínou, Indií a Japonskem o potravinové pomoci v hodnotě stovek milionů dolarů. Dovezená rýže má vyřešit letošní nedostatek.

Dlouhodobou pomoc v řádu miliard se snaží získat od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Tým prvně jmenované instituce už minulý týden dorazil na misi do Kolomba a ladí detaily asi čtyřmiliardového dolarového úvěru. Od Světové banky pak Srí Lanka získá zhruba dvě miliardy dolarů. 

35,1 mld. dolarů dluží srílanská vláda zahraničním investorům.

10 % celkového dluhu připadá na čínskou vládu.

107,2 % HDP činí letos celkový vládní dluh Srí Lanky.