Lál, strážce a průvodce v jedné osobě, svítí baterkou a hledá mezi stromy rozlehlé zahrady, zda noční výšlap na skalní hrad Sigiríja (Lví skála) neblokují divocí sloni, kteří sem občas migrují z nedalekých lesů. Sloni dneska nedorazili a krokodýly bahenní ve vodních příkopech prozrazují jen desítky svítících očí. Cesta za východem slunce je volná, zbývá vyšlapat dvanáct set strmých schodů na plochý vrchol prastarého sopečného kužele, který se tyčí nad lesnatou, ale hustě osídlenou krajinou centrální Srí Lanky.

Král Kassyapa, který do dějin vstoupil jako otcovrah a na vrcholu Lví skály si v pátém století našeho letopočtu nechal z pálených cihel postavit nedobytný palácový komplex s famózními výhledy do krajiny a skalními freskami „oblačných dívek“, oděných „nahoře“ toliko do safírových a rubínových solitérů velikosti holubího vejce a masivních kruhových zlatých náušnic, se nevědomky postaral o jednu z největších turistických atrakcí ostrova. V dobrých letech Sigiríja a okolní historické památky přilákaly milion turistů z celého světa, další návštěvníci mířili do resortů na západním a jižním pobřeží.

V sezoně mohla Srí Lanka počítat s devizovými příjmy z cestovního ruchu skoro 500 milionů dolarů měsíčně. To bylo před covidem a ekonomickou krizí, která ostrovní stát postihla nevídanou silou: před dohodou s MMF klesly devizové rezervy centrální banky na pouhých 24 milionů dolarů, inflace se loni v září vyšplhala k sedmdesáti procentům, nebyl benzin, kurz domácí měny, srílanské rupie, spadl o osmdesát procent. Země se ocitla v nejhlubší politické a ekonomické mizerii od vyhlášení nezávislosti v roce 1948, po rozsáhlých nepokojích následovaly rezignace ministrů jako na běžícím páse a v červenci prezident Gotabaja Radžapaksa uprchl ze země. Kormidlo připadlo politickému veteránovi, čtyřiasedmdesátiletému Ranilu Wickremesingheovi, který byl parlamentem zvolen prezidentem a kromě této funkce převzal i vedení ministerstva financí, obrany a dalších dvou resortů. Výměnou za rozsáhlé reformy se Srí Lance podařilo dojednat tři miliardy dolarů takzvané Extended Fund Facility od MMF, přičemž první tranše 330 milionů byla uvolněna neprodleně v březnu tohoto roku. Rezervy stouply, meziroční míru inflace se v září povedlo srazit na necelá dvě procenta.

Po fatálním propadu ekonomiky v loňském roce o 8,7 procenta se podařilo hospodářství částečně stabilizovat, HDP ve druhém čtvrtletí zmírnil pokles na 3,2 procenta, do země znovu přijíždějí turisté, byť zdaleka ne v bývalých počtech, a Srílančané pracující v zahraničí opět posílají domů peníze. Nezasvěcenému, který nečetl noviny, připadá, jako by se vůbec nic nestalo, akorát že vše vyjde zahraničního turistu mimořádně levně (dvoulůžkový pokoj v pětihvězdičkovém hotelu v hlavním městě Kolombu se dá sehnat i za padesát dolarů na noc) a místní lidé si hostů opravdu váží. Pozdrav „ayubowan“ („žijte dlouho“) doprovázený sepětím rukou a lehkou úklonou je vždy a všude opětován s úsměvem.

Česká zkušenost je přenositelná

Ani zdaleka se ovšem nedá říct, že by byl ostrovní stát za vodou. Autor textu přijel na zdejší ministerstvo financí v rámci české rozvojové spolupráce na dvoudenní „debriefing“ o tom, jak se Česko popasovalo s transformací a restrukturalizací státních podniků, fiskálními reformami a vůbec s celým přechodem k tržnímu hospodářství.

Srí Lanka je po státním bankrotu, drží tak nemilé prvenství v regionu v tomto století a má toho naloženo hodně, včetně právě otázky, jak zacházet se státními podniky. Mají jich 240, přičemž velkou část bezesporu nelze označit za strategické. Jde o to, které a jak privatizovat a jak nastavit corporate governance těch, které vláda privatizovat nehodlá. Specifický problém jsou ztrátové státní firmy, které nikdo v jejich současné podobě nechce. Měl jsem pocit, že nejvíc u aparátu ministerstva rezonovaly nikoli velké teorie, ale reálné osobní zkušenosti se soudním vyrovnáním Zetoru a Vítkovic, včetně technikálií typu jak kumulovat pohledávky v rámci čištění bankovních portfolií tak, aby se daly restrukturalizační plány prosadit a prohlasovat.

Miroslav Zámečník

Vzhledem k velmi nevýkonnému obchodnímu soudnictví mají zdejší ekonomové hrůzu z toho, jak si s tím justice poradí. Jihokorejská mimosoudní reorganizace řešila svého času stejný problém, a jelikož jsem kdysi s lidmi z Korea Asset Management Corporation (KAMCO) spolupracoval, mohl jsem vysvětlit, v čem spočíval jejich „grif“, jak to vyřešit. V podstatě šlo o stejný přístup, jaký máme dnes v českém insolvenčním právu pod označením „předpřipravená reorganizace“, kdy si vše důležité odsouhlasí s dlužníkem rozhodující věřitelská grémia podle předepsaných hlasovacích většin. Obojí přitom vychází z americké předlohy, v hantýrce nazývané „prepack“. Na soud pak zbývá ověření procesních náležitostí, nikoli ekonomických aspektů restrukturalizace. Tohle je vyloženě zaujalo, stejně jako otázka mimobilančního provozního financování, které by bylo odolné vůči bankrotu a zároveň šetřilo velmi omezené finanční zdroje státu. Že by na konci restrukturalizace měl být prodej investorům, aby se vynaložené náklady vrátily, to v případě Srí Lanky naráží na bariéru politické nepopulárnosti privatizace jako takové.

Protikorupční očista jde ztuha

Hodně se diskutovalo o tom, jak získat podporu pro reformy, bez nichž se stát z krize nedostane. V soukromých rozhovorech každý připouští, že v zemi postižené nebývalou mírou korupce je její potlačení prioritou, protikorupční legislativa sice přijata byla, ovšem není doplněna prováděcími předpisy a hmatatelnými výsledky. Diagnostická analýza Mezinárodního měnového fondu identifikovala šestnáct problémových oblastí, ale zároveň konstatovala dosud omezený pokrok.

Miroslav Zámečník

Srí Lanka kupříkladu nemá kloudný zákon o veřejných zakázkách, a když jeden ministr před dvěma lety čistě sám, ve své vlastní diskreci, bez vědomí parlamentu rozhodl o snížení daně z cukru na polovinu, byla z toho aféra, ale peníze v rozpočtu dodnes chybějí. Omezení prostoru pro tento typ rozhodování vadí hlavně veřejnosti a s oblibou na něj poukazují média, včetně těch, která vycházejí v (dobré) angličtině. Zdejší Sunday Times kupříkladu minulý víkend poukázaly na to, že každý den projdou zdejšími přístavy tři tisíce kontejnerů, ale třetina z nich je ve zvláštním režimu jako dovoz pro investice, jež nejsou odbaveny celníky a ani nikdo z úřadu pro podporu investic nekontroluje, co v nich je. Kontrolou tak prochází jen asi pět procent ze všech kontejnerů – jaký div, že výběr cel stojí za bačkoru.

Dlouho avizovaný průšvih

Srí Lanka si o průšvih koledovala už dlouho, ale fiskální korunu tomu nasadila štafeta klanu Radžapaksů, když bratr dvojnásobného prezidenta Mahindy Radžapaksy, bývalý ministr obrany Gotabaja Radžapaksa, splnil volební slib a v roce 2019 nejen snížil DPH z dvanácti na osm procent, ale i zvedl nezdanitelné minimum u daně z příjmů fyzických osob z 1,8 na tři miliony rupií, což při tehdejším kurzu bylo asi dvě stě tisíc korun ročně. V chudé zemi s příjmovým mediá­nem asi 1,1 milionu rupií ročně (2023) tato kombinace znamenala nejen to, že „příjmovku“ neplatil skoro nikdo, ale ještě to bylo doplněno pákovým efektem přes DPH, která v takto nastaveném systému funguje jako „příjmová daň pro chudé“.

Miroslav Zámečník

Už tehdy jela Srí Lanka na dluh ve velkém stylu a často si půjčovala v cizině (přes čtyřicet procent vládního dluhu je vůči zahraničním věřitelům, mimo jiné držitelům vládních dluhopisů). K tomu připojte nákladné megaprojekty, u kterých často stála Čína se svou Novou hedvábnou stezkou. Výstavba přístavu, letiště a zvláštní ekonomické zóny v Hambantotě, rodišti bratří Radžapaksů, skončila jejich převedením do správy čínských věřitelů, jak jsme již v Hrotu svého času psali. Další čínský megaprojekt v přepočtu za 25 miliard korun – Port City v Kolombu – byl pozastaven a penále 380 tisíc dolarů denně za každý den prodlení se kumuluje.

Velikášství a daňový populismus by byly problémem samy o sobě, ale příchod covidu dal Srí Lance předposlední ránu, včetně zhroucení turistického ruchu (viz graf). V roce 2021 přišla další pohroma, dokonalý průstřel vlastní nohy v podobě nuceného přechodu na organické zemědělství: jednoduše se zastavil dovoz pesticidů a umělých hnojiv. Následná neúroda stála za to. Dlužnické a rozpočtové krizi nezabránila ani opatření typu zákazu dovozu automobilů pro soukromou potřebu v roce 2020. Jenže kdo by rád vyjednával s Mezinárodním měnovým fondem, což je téměř univerzálně bráno jako potupa. Srí Lanka se snažila dluh obsluhovat až do úplného vyčerpání devizových rezerv, místo aby hodila ručník do ringu a vyhlásila moratorium.

Miroslav Zámečník

Při zpětném ohlédnutí jsou srílanští úředníci a ekonomové pozoruhodně zajedno v tom, že dobře věděli, jaké budou mít tyto ekonomické chyby následky, ale zkoušet zastavit „politické těžké váhy“ v jejich rozletu by byla marná oběť. Zákaz dovozu aut platí dodnes, jen ta, která už jsou v zemi načerno, ale jezdí na oficiálních značkách, budou omilostněna po zaplacení zvláštní desetiprocentní přirážky. Stát zoufale potřebuje peníze, ale digitalizace daňové správy bude teprve spuštěna koncem roku, objem daňových nedoplatků je v řádu vysokých desítek miliard rupií (jedna srílanská rupie je sedm haléřů). Země nemá funkční digitalizovaný katastr, zato v byrokracii se přímo koupe. Prezident Wickremesinghe by měl ohlásit plán liberalizace podmínek pro podnikání, ale bez dobudování institucí, které umožní rychlé řešení obchodních sporů, jasně vymezené vlastnictví pozemků a odbourání dalších bariér, to nepůjde.

Přesvědčit Číňany, aby odepsali?

Koncem září se konal první odečet toho, co mělo být podle programu s MMF vykonáno, ale ve dvou nejdůležitějších oblastech se to nepodařilo. Co vázne nejvíc, je výběr daní, Srí Lanka má v celosvětovém měřítku unikátně nízkou daňovou kvótu, pouhých devět procent HDP, chudičký Nepál kupříkladu vybírá asi dvacet procent.

Kdyby se podařilo dosáhnout dohody se všemi skupinami věřitelů, nechal by se MMF asi obměkčit a další tranši 330 milionů dolarů by pustil, ale bez Číny jako hlavního zahraničního bilaterálního věřitele na uvolnění dalších peněz přistoupit nemůže. Čína krácení svého dluhu o nějakých třicet až čtyřicet procent odmítá, údajně proto, že Indie je ve věřitelském výboru spolupředsedou, spolu s Francií a Japonskem. Ostatní věřitelé pochopitelně nechtějí bez Číny svoje pohledávky restrukturalizovat, a tak mise MMF jak přijela, tak 27. září odjela a neuvolnila ani dolar.

Profimedia.cz

Prezident Wickremesinghe pojede tento měsíc do Pekingu, má o čem se Si Ťin-pchingem jednat. Dosavadní čínská nabídka na dvouleté moratorium a refinancování starých dluhů novými půjčkami pro světlo na konci srílanského tunelu ani zdaleka nestačí. Hraje se o hodně, příští rok jsou prezidentské volby a Ranil Wickremesinghe by s dohodou v kapse měl velkou šanci mandát obhájit.

Taková krásná země a do jaké mizerie se vlastní vinou dovede propadnout, když se k tomu připojí dávka smůly – v tom je jisté morální ponaučení i pro Čechy.