Ulice a náměstí předvánočního Hamburku jsou nasáté sváteční atmosférou. Vůně svařeného vína, cukroví nebo nezbytných currywurstů se line ze stánků ověšených pestrobarevnými světly, které stojí prakticky na každém druhém rohu. Lidé zabalení do kabátů a bund postávají u venkovních stolků, foukají do malovaných porcelánových hrnků a popíjejí červený nápoj vonící hřebíčkem a badyánem, procházejí se uličkami a okukují zboží prodejců.

Vánoční trhy, kde si člověk koupí skutečně dobrý svařák, a ne pouze zítřejší bolehlav v plastovém kelímku jako třeba v Praze, ale nejsou zdaleka jediným důvodem, proč navštívit severoněmecký přístav. Dělat je tu co v každé roční době.

Hamburk je například oblíbeným cílem gurmánů, kteří potěší své chuťové pohárky třeba v některé z rybích restaurací na bývalém místním rybím trhu. Kdo má rád památky, muzea nebo galerie, jistě si náležitě užije návštěvu Hamburger Kunsthalle nebo Mezinárodního námořního muzea. Místní divadla pak patří mezi to nejlepší, co nabízí evropská muzikálová scéna.

Na své si přijdou i milovníci večírků. Místní vykřičená čtvrť St. Pauli nabízí nepřeberné množství barů, hospod, diskoték a nočních klubů, které se soustřeďují v okolí ulice Reeperbahn. Už krátká procházka v nočních hodinách napoví, proč má Hamburk pověst nejsvobodnějšího města v jinak poněkud upjatém Německu.

A konečně, s očima navrch hlavy budou o návštěvě Hamburku hovořit po návratu také architekti nebo urbanisté. Hlavním cílem jejich cesty bude prakticky jistě nová, stále nedokončená čtvrť HafenCity, která už přes dvacet let vyrůstá na více než 150 hektarech přímo v centru města, nedaleko přístavu. Městem podporovaná, odvážná a promyšlená výstavba na obrovském brownfieldu je něčím, o čem si zatím v Praze můžeme nechat jen zdát.

Brownfield s vizí

Najít moderní čtvrť HafenCity není vůbec komplikované. Leží jen pár minut chůze od hlavního nádraží, kam se dá z Prahy dojet za slabých šest hodin. A dojdete k ní také z přístavu; příjemnou procházku po nábřeží je možné si kromě prohlídky historických či výletních lodí zpříjemnit třeba u jednoho z mnoha stánků s místními rybími specialitami.

A pak už našinec, zvyklý na obrovské, nevyužívané a ladem ležící bývalé průmyslové nebo skladové areály přímo v širším centru české metropole, může jen s hořkostí závidět.

HafenCity vzniká na podobném brownfieldu, kterých je v Praze hned několik. Zatímco u nás se ale na většině z nich po mnoha letech průtahů a stavebních uzávěr teprve začíná nesměle stavět, tady za posledních dvacet let vyrostly obytné domy, kancelářské budovy i veřejné stavby, na které je radost pohledět. Moderní architektura přirozeně navazuje na starou zástavbu, oku lahodí také mnoho parků a dalších veřejných míst, kde se dá v zimním slunci příjemně posedět – třeba zase s hrnkem svařeného vína.

Profimedia.cz

Čtvrť stojí v místě bývalých doků, a tak je protkána kanály, které překlenuje řada mostů. O to je vlastně celý projekt zajímavější: stavaři nemohli jen tak přijet s bagry a začít kopat do země. Místní nestabilní podloží je pro výstavbu nepříznivé, a tak bylo nejprve potřeba zajistit, aby nové domy nespláchla první povodeň.

Navzdory původním návrhům, jak skloubit všudypřítomnou vodu s bydlením a kancelářemi, nakonec padlo rozhodnutí neohrazovat čtvrť hrázemi, které by ji odřízly od řeky. Místo toho se jednotlivé domy staví na dvacet metrů vysokých pilotech zaražených až do pískové vrstvy podloží, které budovy vyzdvihují osm až devět metrů nad hladinu moře.

Čtvrť pro všechny

Vraťme se ale zpět do historie. Hamburk řešil, co se 157hektarovým brownfieldem, už na konci osmdesátých let minulého století. Město a zároveň spolková republika totiž mají na rozdíl od jiných měst – včetně Prahy – jedno velké omezení. Hranice jsou jasně dané, a tak není možné rozšiřovat ho na okrajích. Místo toho, aby se město rozlézalo do polí, je nutné stavět přímo v jeho centru.

Pozemek s nevyužívanými doky a sklady se tak jevil jako ideální místo, kam nastěhovat tisíce lidí. Po několikaletých diskusích komise složená ze zástupců města, architektů, urbanistů nebo stavařů nakonec v roce 1997 odsouhlasila projekt HafenCity a zároveň vypsala soutěž na vytvoření územního plánu. Tu o dva roky později vyhrál nizozemský urbanista Kees Christiaanse a v roce 2000 územní plán posvětili také politici.

Na začátku nového milénia věci nabraly rychlý spád a mohlo se začít s výstavbou. Nejprve bylo potřeba vybudovat infrastrukturu, napojení na veřejnou dopravu. Poté přišla na řadu výběrová řízení na první bytové a kancelářské domy a už v roce 2005 se do HafenCity stěhovali první obyvatelé. Opět nezbývá než si povzdechnout: v pražských reáliích jde o sci-fi scénář.

Základní územní plán, který navrhl Kees Christiaanse, je ovšem unikátní nejen v rychlosti, s jakou se ho podařilo začít realizovat. Důležitá byla také jeho koncepce, která od začátku počítala s tím, že je pro novou čtvrť potřeba „namíchat“ co nejvíc funkcí, a tak se kromě bydlení mezi slepými rameny Labe bude stavět také zázemí pro byznys a obchod. Mimo to ale plánoval rovněž výstavbu kulturních institucí, univerzit, a především co nejpříjemnější využití veřejného prostoru, který tvoří přes třetinu plochy této čtvrti. Asi každého, kdo se dnes prochází ulicemi HafenCity, tak musí v některý moment napadnout: Tady bych chtěl žít.

Tisíce bytů, tisíce kanceláří

Pro lepší ilustraci není od věci popsat dnešní podobu bývalých doků s pomocí několika čísel. Celková plocha HafenCity zabírá 157 hektarů bývalých brownfieldů; z toho 127 hektarů tvoří pevná zem a zbytek vodní plochy.

Od začátku výstavby do jejího dokončení zahrne bytová výstavba (nyní je hotovo přes dvě třetiny) zhruba 7,5 tisíce nových bytů, část na prodej, část k pronájmu. V nich bydlí a bude bydlet na patnáct tisíc obyvatel a dalších sedm tisíc studentů místních škol. V místních kancelářích dosud otevřelo své pobočky přes 900 firem, z toho 45 patřících mezi velké nadnárodní korporace. Celkem díky tomu vzniklo v HafenCity 35 tisíc nových pracovních míst pro „bílé límečky“.

Kromě toho tu své budovy postavilo hned několik univerzit a škol nebo muzeí či kulturních institucí. Z nich jednoznačně nejvýznamnější je koncertní sál Elbphilharmonie, který návštěvníkům otevřel dveře v roce 2017. Kromě úchvatné architektury nabízí především dokonalou akustiku.

Město bez aut

Při procházce po místních „náplavkách“ a pobřežních promenádách, ale i běžných ulicích člověka nutně musí trknout jedna věc. Oproti jiným městům, o Praze nemluvě, jako by tu něco chybělo. Nebo spíš nechybělo – zarážející je minimální automobilová doprava. A také prakticky úplná absence parkovacích míst v ulicích. I v tomto případě šlo od samotného počátku projektu o jasný záměr. Díky chytře nakombinovaným funkcím nových budov plánovali urbanisté vytvořit moderní čtvrť krátkých vzdáleností, kde auto bude zbytečnou zátěží. Z práce domů by mělo být ideálně možné dojít pěšky, případně popojet na kole. Místo parkovišť pro auta se tak budují stanoviště pro odkládání jízdních kol a celé HafenCity je zároveň protkané sítí cyklostezek.

Město také nechalo protáhnout do nové čtvrti linky metra a nadzemní dráhy, takže rovněž spojení se zbytkem Hamburku je pohodlnější veřejnou dopravou než popojížděním autem.

Stojící auta před domy pak chybějí proto, že veškerá parkovací místa v HafenCity musejí být v podzemních garážích. Kromě toho jsou ale osobní vozy vytlačovány z ulic i předpisy. Zatímco třeba v Praze musí developer na každou bytovou jednotku postavit jedno parkovací místo, v HafenCity platí maximální poměr 0,4 – tedy čtyři parkovací stání na deset bytů. A také u komerčních budov je v průměru k dispozici o tři čtvrtiny méně parkovacích míst.

Do budoucna se ve dvou z osmi místních „sousedství“, na něž se HafenCity dělí, počítá s rozvojem sdílených aut, a to především těch poháněných elektřinou. Nedávný tendr na provozování novodobých půjčoven aut vyhrála společnost CarSharing, která by v budoucnu v HafenCity měla provozovat flotilu minimálně o stovce vozů – záležet bude na poptávce.

Jak je to možné?

Touláním ulicemi HafenCity je možné strávit mnoho hodin; k prohlížení je tu z architektonického hlediska to nejlepší, co dnes Hamburk nabízí. S každým dalším metrem, který návštěvník z Česka ujde, se ale víc a víc vkrádá na mysl otázka: Jak se to mohlo podařit? A mohla by se v něčem inspirovat i Praha?

Prvním zásadním předpokladem pro podobně masivní a odvážnou výstavbu je flexibilita. Zatímco česká metropole není mnoho let schopná schválit nový územní plán, jeho obdoba pro HafenCity od začátku počítala se změnami. Jak v jednom z rozhovorů v minulosti poznamenal slovenský architekt Peter Gero, který se na jeho vzniku podílel: „Právní předpisy děláme proto, aby se náš život uspořádal v nějakých mantinelech. Svět se mění a zůstat v korzetu zastaralých právních předpisů znamená úpadek.“

Shutterstock.com

A přesně to platilo i pro HafenCity. Územní plán představoval pouze jakýsi jízdní řád a náčrt toho, co a kde by v dané lokalitě mohlo stát. V roce 2010, tedy dekádu od svého vzniku, však prošel rozsáhlou revizí. Ta přizpůsobila plány a možnosti pro developery aktuálním podmínkám. Co se Praze napodobit už zřejmě nepovede, je přístup města. Po­dle Petera Gera totiž hamburská radnice ještě před vypsáním soutěže na územní plán tak trochu potají vykoupila většinu pozemků v budoucí nové čtvrti. Díky tomu měla do značné míry pod kontrolou, co v HafenCity vyroste.

Zároveň díky tomu mohla financovat třeba výstavbu infrastruktury. Ta přišla zhruba na tři miliardy eur a městský rozpočet se při financování zahojil na tom, že vlastní pozemky postupně prodával developerům, kteří vyhráli soutěže o výstavbu na jednotlivých parcelách. Dalších deset miliard eur, které se v HafenCity proinvestovaly, šlo z účtů developerských firem. O inspiraci Hamburkem hovoří také čeští developeři. Poradit se v severoněmeckém přístavu byl třeba Luděk Sekyra, který v této době rozjíždí naplno rozvoj dvou velkých lokalit, částečně srovnatelných s HafenCity – Rohan City a Smíchov City. S plánováním rozvoje brownfieldu na pražském Zličíně na místě továrny Siemens pak zase developerské firmě Central Group pomáhal zmiňovaný ­Peter Gero.

Největším testem schopností Prahy replikovat úspěšný hamburský projekt by ovšem měl být rozvoj více než 110hektarového brownfieldu v pražských Bubnech. Ačkoli se už městu nepodaří skoupit pozemky, které si developeři dávno rozebrali, i tak obrovský areál nabízí možnosti, které se už v hlavním městě nebudou opakovat. Podaří se je využít tak, jak to dokázali Hamburští? 

157 hektarů bývalých brownfieldů zabírá celková plocha HafenCity.

7500 nových bytů zahrne bytová výstavba v HafenCity (nyní je hotovo přes dvě třetiny).