Skákavka černá je pozoruhodný malý pavouk, jen o něco málo delší než půl centimetru. Žije v celé Evropě a u nás ji můžeme běžně najít na loukách a zahradách. Díky svým osmi očím je vybavena dokonalým zrakem, kusadla (chelicery) jsou napojena na jedové žlázy a zadní nohy jí umožňují skákat až do několikacentimetrové vzdálenosti, což využívá hlavně při aktivním lovu hmyzu. Ovšem skákavka má ještě jednu pozoruhodnou vlastnost: zřejmě dokáže spát a možná se jí při tom – podobně jako lidem – zdají sny.

Náhodou si toho všimla behaviorální ekoložka Daniela C. Rößlerová z univerzity v německé Kostnici. Kvůli covidu nesměla chodit do laboratoře, a tak si, jak napsal populárně-vědecký časopis Scientific American krátila čas chytáním skákavek. Chovala je v průhledných plastových nádobách doma za oknem a chtěla vyzkoušet, jak budou reagovat na modely dravých pavouků vytištěné na 3D tiskárně.

Jednou večer si však všimla čehosi podivného – všechny skákavky visely z vík svých krabic na tenkém pavoučím vlákně (používají je při svých loveckých skocích jako jisticí lano) a nehýbaly se: „Netušila jsem, co se děje. Myslela jsem, že jsou mrtvé.“

Záškuby nohou, pohyby očí

Skákavky ovšem jen spaly a Rößlerová se je rozhodla „špehovat“ kamerou s nočním viděním. A opět přišlo překvapení. Během spánku sebou skákavky opakovaně škubaly, když se jim během těchto – o něco déle než minutu trvajících – „záchvatů“ cukaly nohy, bříško, a dokonce snovací bradavky: „Prostě sebou nekontrolovatelně škubaly takovým způsobem, že připomínaly snící psy a kočky v REM fázi spánku.“

Dodejme, že právě v této fázi spánku vyznačující se rychlými pohyby očí (odtud zkratka REM podle anglického Rapid Eye Movement) prožívají lidé valnou většinu snů a podobně je na tom řada jiných savců a ptáků. Další výzkum ukázal, že skákavky kromě svalových záškubů dělají cosi, co nápadně připomíná zmíněný rychlé pohyby očí u lidí.

Jejich hlavní oči jsou totiž vybaveny dlouhou trubicí (mladé skákavky jsou navíc takřka průhledné, takže trubice je dobře vidět i při pohledu zvenčí), která slouží k posouvání sítnice, a během zmíněné neklidné fáze spánku se právě tato trubice intenzivně pohybovala.

První výsledky zveřejnil tým Rößlerové v prestižním vědeckém časopise PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences USA), ovšem k tomu, aby se skutečně prokázalo, že bezobratlí sní podobně jako lidé, je samozřejmě ještě daleko. Zatím není jasné ani to, jestli zavěšené skákavky skutečně spí.

Připomeňme, že už dlouho probíhá výzkum chobotnic a sépií, které v jistých fázích spánku pohybují očima, trhají chapadly a nápadně rychle mění barvu těla. Pokud se nakonec ukáže, že spánek a snění jsou univerzálními (nebo alespoň široce rozšířenými) jevy v celé živočišné říši, bude to nejspíš mít své dopady. Přece jen je mnohem těžší spláchnout do záchodu zvíře, které dokáže snít a možná má i něco jako vlastní vědomí.

A nic na tom nemění fakt, že zhlédnutí pavoučího snu by ve zdraví přežil zřejmě jen málokdo.