Skákavka černá je pozoruhodný malý pavouk, jen o něco málo delší než půl centimetru. Žije v celé Evropě a u nás ji můžeme běžně najít na loukách a zahradách. Díky svým osmi očím je vybavena dokonalým zrakem, kusadla (chelicery) jsou napojena na jedové žlázy a zadní nohy jí umožňují skákat až do několikacentimetrové vzdálenosti, což využívá hlavně při aktivním lovu hmyzu. Ovšem skákavka má ještě jednu pozoruhodnou vlastnost: v noci upadá do strnulého stavu podobného spánku a zřejmě se jí při tom – stejně jako nám lidem – zdají sny.

Náhodou si toho všimla behaviorální ekoložka Daniela C. Rößlerová z univerzity v německé Kostnici. Kvůli covidu nesměla chodit do laboratoře, a tak si, jak napsal populárně-vědecký časopis Scientific American, krátila čas chytáním skákavek. Chovala je v průhledných plastových nádobách doma za oknem a chtěla vyzkoušet, jak budou reagovat na modely dravých pavouků vytištěné na 3D tiskárně. Jednou večer si však všimla čehosi podivného – všechny skákavky visely z vík svých krabic na tenkém pavoučím vlákně (používají je při svých loveckých skocích jako jisticí lano) a nehýbaly se: „Netušila jsem, co se děje. Myslela jsem, že jsou mrtvé.“

Divoké sny

Skákavky ovšem jen spaly a Rößlerová se je rozhodla „špehovat“ kamerou s nočním viděním. A opět přišlo překvapení. Během spánku sebou skákavky opakovaně škubaly – v průběhu těchto o něco déle než minutu trvajících „záchvatů“ jim cukaly nohy, bříško, a dokonce snovací bradavky: „Prostě sebou nekontrolovatelně škubaly takovým způsobem, že připomínaly snící psy a kočky v REM fázi spánku.“ Dodejme, že právě v této fázi spánku vyznačující se rychlými pohyby očí (odtud zkratka REM podle anglického Rapid Eye Movement) prožívají lidé valnou většinu snů a podobně je na tom řada jiných savců a ptáků. Další výzkum ukázal, že skákavky kromě svalových záškubů dělají cosi, co nápadně připomíná zmíněné rychlé pohyby očí. Jejich hlavní oči jsou totiž vybaveny dlouhou trubicí, která slouží k posouvání sítnice, a během zmíněné neklidné fáze spánku se právě tato trubice intenzivně pohybovala (mladé skákavky jsou takřka průhledné, takže trubice je dobře vidět i při pohledu zvenčí).

První výsledky zveřejnil tým Rößlerové před čtrnácti dny v prestižním vědeckém časopise PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences), ovšem k tomu, aby se skutečně prokázalo, že bezobratlí sní podobně jako lidé, je samozřejmě ještě daleko. Zatím není jasné ani to, jestli zavěšené skákavky skutečně spí. Pokud se nakonec ukáže, že spánek a snění jsou univerzálními (nebo alespoň široce rozšířenými) jevy v celé živočišné říši, bude to nejspíš mít své dopady. Přece jen je mnohem těžší rozšlápnout či spláchnout do záchodu zvíře, které dokáže snít a možná má i něco jako vlastní vědomí. A nic na tom nemění fakt, že zhlédnutí pavoučího snu, plného chelicer, tělesných šťáv a kloubnatých chlupatých nohou, by ve zdraví přežil zřejmě jen málokdo. 

Archiv

Barevné osminohé sny

Podobné chování jako u skákavek pozorovali vědci již dříve u chobotnic a sépií. Například loni v březnu publikoval jedenáctičlenný tým brazilských biologů a neurologů v online vědeckém časopise iScience článek, který popisoval spánek a možné projevy snění u jistého jihoamerického druhu chobotnice (Octopus insularis). Všechny čtyři pokusné chobotnice chované v akváriu prospaly více než polovinu dne. Dlouhé úseky pasivního spaní (chobotnice byly během nich velmi klidné, světle zbarvené a měly zavřené oči) střídaly každých třicet až čtyřicet minut krátké – minutu až dvě trvající – záchvaty aktivního spánku, během něhož hlavonožci měnili barvu a texturu kůže, pohybovali chapadly i očima a jejich přísavky se smršťovaly a roztahovaly. „Zjevně šlo o velmi aktivní stav,“ komentoval chování chobotnic jeden z autorů článku Sidarta Ribeiro. Přesto se je z tohoto aktivního spánku, velmi připomínajícího REM fázi lidského spánku, nedařilo probudit. A to ani v případě, že výzkumníci promítali chobotnicím film s jejich oblíbenou kořistí – kraby, na který jinak v bdělém stavu živě reagovaly.