Máme nový školní rok, a tak se rozhovor o vzdělávání vyloženě nabízí. Možná vás ale překvapí, koho jsme si na něj vybrali: bývalého šéfa ČEZ Martina Romana. Ten se dnes školství díky své investici do prestižního gymnázia PORG hodně věnuje a k tomu si také doplnil vzdělání.

Má magisterský titul z pedagogiky na University College of London, asi nejlepší, co v téhle branži ve světě existuje. Z Anglie si Roman odnesl určité představy a nároky na vzdělávání, které ovšem tvrdě narážejí na českou realitu.

Nemusíte souhlasit se vším, co o vzdělávání u nás soudí, ale určitě si zapamatujete, co říká o katastrofálním nedostatku znalostí, které si středoškoláci odnášejí ze školy, a důvodech, proč tomu tak je – protože toho na ně valíme absurdně moc a neobtěžujeme se (nebo nemáme čas) to s nimi procvičovat. Tato promarněná příležitost nás může přijít velmi draho.

Hodně draho nás evidentně přijde i touha cestovat. Pandemie a hlavně přetrvávající nejistota decimují cestovní kanceláře, kterým se propadly tržby na čtvrtinu. Teď navíc cestovkám končí doba hájení, takže se jich do konce roku mohou stovky sesypat. Ve vzduchu visí sekera za miliardy korun, kterou žádný garanční fond nezaplatí a odskáčou to klienti. A co bude s cestovním ruchem v několika příštích letech, to si radši nikdo ani nechce představovat.

Velmi nákladný malér, byť pro českého čtenáře celkem úsměvný (protože se ho nijak nedotkne), aktuálně zažívá jedna z největších světových bank Citigroup. Přihodil se jí při případě správy dluhu druhdy známé kosmetické značky Revlon – omylem přeposlala věřitelům mnohem více peněz, než kolik měla činit pravidelná splátka, kvůli špatně nastavenému softwaru vlastní výroby a opakovaným chybám lidí, kteří měli převody peněz, respektive kontrolory kontrolovat. Nic nefungovalo, jak mělo, ani věřitelé, kteří nechtějí jednou získané peníze vracet. Z ostudy je kabát, pod nímž by se ohřála vesnice a ne jedna.

Neméně delikátní je i příběh výtvarníka Vladislava Vovkaniče, který se soudí s boleslavskou Škodou Auto o to, že tamním designérům kdysi předal svoje grafické návrhy na esúvéčka s okřídleným šípem ve znaku. On tvrdí, že vozy Kodiaq a Karoq nesou neklamné známky jeho skic, automobilka to popírá. Prvoinstanční soud Vovkanič prohrál, ale nevzdává to, přičemž tentokrát už by šel i do mimosoudního vyrovnání, které původně torpédoval přemrštěným požadavkem na stažení škodovek z prodeje… Dopadnout to ještě může všelijak.

V mé oblíbené vědecké rubrice se tentokrát věnujeme tomu, jak a odkdy se učíme rodnému jazyku. Čeští vědci například zjistili, že mezi perníkem a parníkem už novorozenci vnímají fonetický rozdíl; na samohlásky jsme dobří zřejmě už před narozením. Tak jen škoda, že ve škole nám ta mateřština zas až tak hvězdně nejde.

A na závěr si přečtěte fiktivní rozhovor s Cecilem Rhodesem, po němž byl pojmenován kus jihovýchodní Afriky, dnes známý jako Zambie a Zimbabwe. „Čirá filantropie je svého druhu moc dobrá věc, ale filantropie plus pět procent pro vás je o hodně lepší.“ To je typický Hrot by Deyl. Proto nás čtete.