Pohled na programovou část koaliční smlouvy v oblasti bezpečnostní, zahraniční a evropské politiky jasně ukazuje, že vznikající vláda je považuje za svou prioritu. Tyto pasáže sice nepatří k nejdelším, ale o to jsou údernější. Dají se považovat za velké programové vítězství konzervativní politiky, které v posledku nebude střežit nikdo menší než sám premiér.

Dvě procenta a „superbezpečák“

V kapitole obrana především najdeme dávno pozapomenutý závazek zvýšit výdaje na obranu na dvě procenta HDP v roce 2025, tedy už v posledním řádném roce této Sněmovny a vlády. Z takového závazku se dá jen těžko vycouvat. Zvláště při jeho provázanosti s vyzbrojováním armády, s rozvojem aktivních záloh a s přípravou obyvatelstva na krizové situace. Za povšimnutí stojí i opakované vyjádření podpory domácímu zbrojařskému průmyslu a budování odolnosti vůči hybridním hrozbám. Je tu cítit rukopis „jestřábice“ české obranné politiky Jany Černochové, která v bezpečnostní komunitě požívá velký respekt.

Z pasáže o vnitru vyčnívá závazek zřídit pozici „poradce pro národní bezpečnost“. Nekorunovaná hlava bezpečnostní politiky bude koordinovat spolupráci různých subjektů, počínaje policií a konče zpravodajskými službami. Post bude zřízen při Úřadu vlády, a bude tedy podléhat přímo premiérovi. Bylo načase, neboť patříme k posledním zemím bez této pozice. A je to dobře i proto, že kakofonie a nečitelnosti v zahraniční a bezpečnostní politice jsme si užili ažaž. Je čas, aby se otěží ujal sám premiér.

Odpověď na otázku, kdo a s jakými pravomocemi pozici „superbezpečáka“ obsadí, navíc mnohé prozradí o reálné síle premiéra Fialy i o limitech nové vládní koalice.

Past na STAN?

Leckterého pozorovatele domácí politiky asi zaskočilo, jak silnou pozici budou v silových resortech mít politici koalice Pirátů a STAN. „Zamini“, vnitro i Evropa? To je na první pohled pořádná porce moci. A příležitostí.

Jenže mnohé z těchto příležitostí se mohou velmi rychle stát smrtonosnou pastí. Tak předně, Vít Rakušan bude jako ministr vnitra odpovědný za nepopulární propouštění úředníků. Na starosti bude mít ošemetný boj proti korupci a také „transparentnější fungování médií“. Spolu s bojem proti dezinformacím a formulací naší imigrační politiky se jedná o oblasti, které budou pro vítěze kroužkovací volební soutěže více než velkou výzvou. Lapidárně řečeno, může se na nich udělat, anebo taky rychle oddělat.

Choulostivost ukazuje pasáž věnovaná hlavní výzvě současnosti – imigrační politice. Vláda říká povinné ne kvótám a ano migračním táborům mimo Evropu. Vyslovuje se pro transparentní systém pobytových karet a digitalizaci celé agendy. Evidentně se tu hledá minimální společný jmenovatel všech pěti stran. Nová koalice – a především ministr vnitra – musí doufat, že nepropukne žádná velká imigrační krize. V konfrontaci s ní by politika vlády mohla snadno začít drhnout na neshodách mezi konzervativnější a liberálnější částí koalice.

Do prekérního postavení se může rychle dostat i nový „pan Evropa“, kterého také nominují Starostové. Evropská politika je totiž v kapitole o zahraničí docela stručná. Úplně vynechává klíčové otázky Zeleného údělu a národní pozice k němu. Ty najdeme v kapitole o hospodářství a energetice. Na starosti je bude mít ministr průmyslu a obchodu. A to je vlastně dobře. Pravděpodobní ministři zahraničí a pro Evropu se totiž ve srovnání s hlavním adeptem na tento resort zdají být slabými figurami. Na „pana Evropu“ tak zbude nanejvýš příprava českého unijního předsednictví, a to je věc navýsost nevděčná, o čemž by mohl zasvěceně hovořit Saša Vondra.

Koordinovat piráta!

Speciální kapitolu tvoří „zamini“. Ne kvůli programu, jelikož ten je tak nějak očekávaný. Spíš tu ční osoba pravděpodobného ministra. A tím bude pirát. Je v zájmu premiéra, vlády i celé země, aby byl dobře „koordinován“. A pro jistotu i hlídán dostatečně silným náměstkem.